1 Pt 4,12-19 Husův podíl na Kristově utrpení a jeho vytrvalost víry

04.07.2015

Kázání při poutní bohoslužbě v Kostnici - červenec 2015

Vážení poutníci z České republiky i dalších míst, vážení občané Kostnice, sestry a bratři!

Mistr Jan Hus nás zdraví prostřednictvím svého dopisu přátelům v Kostnici: „Buďte zdrávi a zachovejte stálost v Kostnici všichni, kteří spolu jste.“ (Listy Husovy, s. 189). Jsme zde mnozí pospolu, abychom projevili úctu k osobnosti české reformace a současně vyjádřili lidskou sounáležitost a přátelské vztahy mezi církvemi, mezi městy, mezi národy.

Četli jsme při této vzácné příležitosti z 1. listu apoštola Petra, který obsahuje povzbuzení křesťanů v jejich utrpení pro Krista. „Radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení.“ Apoštol Petr rozlišuje dvojí utrpení. Na jedné straně je oprávněné nesení trestu za to, když někdo spáchá vraždu, dopustí se krádeže nebo jiného zlého činu. Na druhé straně je utrpení nevinného člověka pro víru a přesvědčení. A to byl právě případ Mistra Jana Husa.

Jako poutníci jsme přišli do malebného města Kostnice u Bodamského jezera, do místa středověkého koncilu - důležité evropské události. Ale procházíme i místy spojenými s velkým Husovým utrpením. Jen krátký čas mu bylo umožněno svobodně se zde pohybovat, sloužit mši a kázat. Husův pobyt v Kostnici byl takřka celý pobytem ve vězení. Nejprve byl vězněn v dominikánském klášteře, pak na hradě Gottlieben a v poslední době ve františkánském klášteře. Nejhlubší utrpení a veřejnou potupu českého kazatele a učence připomíná kámen v místech, kde byl jeho život ukončen v plamenech ohně. A za rok potom i život Mistra Jeronýma Pražského.

V Husových spisech a dopisech se často vykytuje motiv utrpení, ochota trpět pro svoji víru a přesvědčení. Nepochopíme rozhodování Jana Husa bez tajemství Kristova utrpení a kříže. Hus často mluvil a psal o následování Krista. Byl ochoten Ježíše následovat až do konce. Nést s ním úděl jeho ponížení a sjednotit se s ním v utrpení. V jednom z listů rektorovi pražské univerzity Mistru Křišťanovi z Prachatic píše: „Jestliže zbožně v Kristu žiji a chci žít, povinen jsem, abych pronásledování ve jménu Kristově trpěl. Poněvadž měl-li Kristus trpět a do své slávy vejít, je nutné, abychom my bídní vzali kříž a tak jeho sama v utrpeních následovali“ (Listy Husovy, Mareš, s. 127). Hus došel ve své víře a zbožnosti k nejvyššímu stupni osmera blahoslavenství, kterým je utrpení pro Krista a s Kristem. „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně,“ říká Ježíš. „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi“ (Mt 5,10 - 12).

Husovy dopisy, ať již z exilu nebo z Kostnice, nám umožňují poznávat dramatičnost situace i Husovo vnitřní rozhodování. Odkrývají se v nich jeho pohledy na průběh koncilu a na povahové rysy přátel i nepřátel a různých postav koncilu. Jak český kněz Jan Hus cestou do Kostnice projížděl městy, předcházela ho pověst nebezpečného kacíře. Byl však často s pohostinností a zvídavostí přijímán a ve vztahu Němců vůči Husovi se neprojevovalo nepřátelství. Naopak někteří Češi jako jeho protivníci si pospíšili, aby na něho podali žaloby a očernili ho. Hus píše: „Nenalezl jsem zjevné nepřátelství ani po cestě ani v Kostnici“ (Listy Husovy, Mareš, s. 167). Latinský název města Kostnice „Constantia“ – znamená vytrvalost. Hus užívá tuto slovní hříčku, neboť už sám název tohoto města mu připomíná závazek zůstat ve své víře a přesvědčení pevný, stálý a vytrvalý (Mareš, s. 102, s. 103.). Vyzývá v jednom ze svých listů své přátele: „Modlete se k Bohu za vytrvalost v pravdě“ (Mareš, Listy Husovy, s. 216). Právě pevnost, stálost a vytrvalost jsou vlastnosti, které charakterizují Mistra Jana Husa. Plastika, kterou odhalíme zde v Kostnici k jeho 600. výročí, znázorňuje sloup, který zůstává pevný a odolá i ohni. 

Hus si připravil pro koncil Řeč o míru. Tímto kázáním chtěl oslovit koncilní shromáždění. Tehdy mu to nebylo umožněno. Tento pozdrav neseme z Husovy země jako jeho potomci po 600 letech i my dnes. „Pokoj tomuto domu.“ „Pokoj vám.“ Hus v tomto svém kázání říká: „Proto s láskou a s modlitbou v srdci přivolávám právě církvi Kristovo slovo, když říkám: Mír tomuto domu. Mír buď tomuto domu, aby se nakonec sjednotil v Kristu Pánu vírou, nadějí a láskou“ (Řeč o míru. In: Husova výzbroj do Kostnice, s. 65). Od té doby jsme za 600 let prošli jako národy velmi složitými dějinami. Pokoj a mír nebyly trvalými hodnotami. V rozdělené Evropě po Husově smrti následovaly spory mezi národy a mezi náboženskými vyznáními. Rozdílnost i podobnost doby Husovy a naší situace je zřejmá. Žijeme dnes v demokratické Evropě usilující o udržení a prohloubení jednoty. Svět však v nových politických souvislostech není v o nic menším ohrožení, než byl tehdy. Proto je významné každé hledání a utváření jednoty, porozumění a spolupráce mezi lidmi z různých zemí a církví, uskutečňování přátelství a bratrství. Kroky k tomuto smíření ve vztahu k osobnosti Jana Husa učinil papež Jan Pavel II. a také současný papež František, který podpořil bohoslužbu smíření, jež se konala v červnu v Římě, v Praze a koná se na dalších místech. I tato pouť do Kostnice v roce 600. Husova jubilea chce být takovým krokem ke smíření a Božímu i lidskému pokoji.        

Sestry a bratři,

Husovo poselství, shrnuté do jeho známé prosby, přesahuje konfese, národy a doby a je univerzálně platné: „Prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 08.10.2015 11:03 zobrazeno: 2011x