Ž 76 Promluva na shromáždění v náboženské obci v Praze 2 – Nové Město

Sestry a bratři,

v církvi se máme setkávat rádi a vážit si církve a jejího společenství víry. Vždyť víra, která církev nese, není iluzí, klamem, teorií, ale je to žitá, probojovaná, prozkoušená a osvědčená víra mnohými svědky a mnoha generacemi. Víra nám umožňuje vnímat krásu života i nést lehčeji všechny těžkosti a zkoušky.

Každé setkání církve – slavnostní i běžné – je příležitostí se navzájem ve víře povzbuzovat a posilovat. Je to potřebné zvláště v době tak náročné, jako je ta současná.

Prošli jsme dlouhou dobou covidu, ale nyní vstoupila do naší těsné blízkosti další vážná zkouška – válka. Není od nás vzdálená ani časově – jako dávná historická událost, ani není vzdálena prostorově – jako odehrávající se ve velmi vzdálené zemi, že se nás ani nijak zvlášť netýká, ale děje se v těsném sousedství Slovenska i naší České republiky.

Od církve se očekává, že v takové situaci bude pomáhat. Neboť pomoc druhému je součástí živé víry. Křesťané nemají podněcovat k nenávisti a násilí, ale mají se projevovat naopak láskou, zajišťovat pomoc trpícím a postiženým válečnými událostmi. V této spontánní pomoci se setkávají a spojují obětaví lidé různých názorů a pohledů z různých národů, neboť jde o vědomí naléhavé pomoci těžce trpícím lidem.

Promýšlel jsem, zda se událostem na Ukrajině více ve svém kázání věnovat, neboť je to sledováno ve sdělovacích prostředcích, ale nelze se tomu vyhnout. Zvolil jsem čtení ze žalmu 76.:

V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.

V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.

Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.

Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.

Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.

Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,

když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.

Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.

Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,

tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.

Některé žalmy – písně Božího lidu a věřících jednotlivců – souvisejí s bojem a zápasem. Když se zde ale hovoří o boji a zápase, tak je tím především myšlen duchovní boj a zápas. V něm je důležité být na té správné straně – na straně dobra, pravdy a spravedlnosti, a tím na straně Boha. V pohledu víry Bůh dovede nakonec svůj boj a zápas ke svému konečnému vítězství. 

V úvodu žalmu je představeno město Jeruzalém jako místo pokoje. Je uveden starobylý názem „Šalem“ (Gn 14,18; Žd 7,1-2). V tomto označení místa je hebrejské slovo šálom, které znamená mír, pokoj, soulad, harmonii, plnost života. V žalmu se vyskytuje vize světa beze zbraní, bez válek, jak se o tom také dozvídáme od biblických proroků Izajáše, Joela i Micheáše, kdy lidé zkují své meče v radlice a kopí ve vinařské nože a národy se již více nebudou učit boji (Iz 2,4; Jl 4,10, Mi 4,3).

Komenský hovořil o tom, že lidé promění útočná děla na zvony.

Žalm nás vede k výhledu věčného míru a věčného pokoje, který má být cílem a naplněním dějin. Takovou povahu má mít království Ježíše Krista, který se vyznačuje mírností a šíří kolem sebe pokoj (J 20,19.21.26).

V tomto žalmu 76. se připomínají události z dějin Izraele, jako je vyvedení z Egypta a záchrana Izraelců před mocnými egyptskými pronásledovateli, ale mohou být na pozadí i zápasy Davida proti silnějším a lépe vyzbrojeným nepřátelům, případně i události z doby Makabejské.

Bůh je na straně slabších, pokorných, všech těch, kteří jsou vystaveni násilí a útisku ze strany mocných národů i války chtivých jednotlivců. Těm se nakonec nepodaří uskutečnit své záměry.

V žalmu jsou jmenovány starověké zbraně, které se používaly v bojích a válkách.

„Ohnivé střely“, to jsou zbraně, které mají způsobit velké škody.

Ale mohou to být nejenom konkrétní zbraně zasazující těžké rány (Ž 7,14), ale je to i obraz zlého slova. Neboť i slovo může být zbraní, zasahujícím a zraňujícím šípem (Ž 57,5). Často ostrá slova předcházejí krutým činům.

Násilím a zlem nelze nastolit říši dobra, ale jen lidi pokořit a učinit je nesvobodnými.

Ale moc těchto zákeřných zhoubných zbraní není neomezená. Žalm je svědectvím a výpovědí víry. Vítězství bude patřit Bohu, který je Bohem míru, svobody, spravedlnosti, soucitu a dobra.

Naše země a náš národ ve svých dějinách a zejména ve 20. století prošel těžkými zkušenostmi ztráty svobody, a máme proto zvláštní porozumění vůči židovskému národu. Všichni prezidenti demokratické republiky, jako Tomáš G. Masaryk i Václav Havel a další, se vyznačovali a vyznačují kladným vztahem k Izraeli a židovskému národu. Cítíme však v současné době zvláštní pochopení pro Ukrajinu a Ukrajince a pro jejich těžký a odvážný zápas o svobodu a sebeurčení v sevření ze strany Ruska a Běloruska a jejich diktátorských režimů.

Modlíme se za mír na Ukrajině a zapojujeme se v naší církvi do konkrétní pomoci, sbírkami i poskytováním ubytování těm, kteří prchají před válkou.

27. 2. 2022  

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 02.03.2022 10:20 zobrazeno: 156x