Ž 4,7-8 Boží obdarování a blízkost

Kázání při poděkování za úrodu v Jablonném v Podještědí – říjen 2012

Sestry a bratři,

pro dnešní slavnost poděkování za úrodu v krajině Podještědí jsem zvolil žalm 4, přesněji úryvek z tohoto žalmu. V řadě žalmů se hovoří o úrodě, o darech země, o sycení (Ž 104, 14-16, Ž 136,25 aj.). Jedním z nich je i tento žalm.

Žalmista říká: „oni mají radost z hojných žní a vinobraní.“ Kdo jsou ti „oni“? Jsou tím zřejmě míněni lidé z okolních národů „ne – Izraelci“, pohané, ti, kteří nevyznávají víru v jediného Boha Hospodina. Úroda, hojnost a dostatek jsou ve Starém zákoně spojovány se zaslíbenou zemí. Jsou viditelným projevem Božího požehnání a péče o lid. Boží působení se však neomezuje na vyvolený národ Izrael, na věřící lidi. Boží působení ve stvoření je univerzální a je patrné v přírodě, kde člověk zasívá a sklízí obilí, kde sbírá a užívá dobré plody stromů a rostlin. To měl na mysli apoštol Pavel, když přinesl evangelium pohanům v Lystře. Připomínal, že i jim prokazuje Bůh dobro, když jim dává déšť z nebe i úrodu v pravý čas, sytí je pokrmem a naplňuje je radostí (Sk 14,17). To vyjadřuje i Ježíš, když říká, že Bůh Otec dává svítit svému slunci na zlé i dobré, na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 6,45). Obilí, rostliny a stromy potřebují vláhu, aby mohly růst, potřebují slunce, aby mohly uzrát. Za tímto řádem a působením živlů v přírodě je Bůh – Stvořitel. Ale úroda není samozřejmostí, je ohrožována extrémy, výkyvy a nepřízní počasí a dalšími vlivy. O to je větší radost, když je úroda hojná. V žalmu se mluví o radosti z hojných žní a vinobraní. To bylo spojeno s lidovými slavnostmi a bujarým veselím v dobách dávných, i v současnosti. Dnes se stává oblíbené vinobraní i ve velkých městech v Čechách. Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Není jistě nic divného a nic špatného, když člověk touží po dobrých věcech. Každý člověk se má dokázat radovat z darů života, jak to vyjadřuje kniha Kazatel: „Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem“ (5,17). Ale v žalmu se jedná zřejmě o lidi, kteří se zaměřují jen na hmotný prospěch a blahobyt. Smyslem se jim stává to, co se vyprodukuje, to, co zpříjemňuje život po hmotné stránce. Je zde riziko, že člověk má stále vyšší nároky, chce stále víc a víc. Platí, že ten, kdo se má dobře a chce, aby se měl ještě lépe, hrozí, že se bude mít naopak hůř. Ježíšovo podobenství o boháči, který budoval stále větší a větší stodoly pro větší a větší úrodu, to dokládá. Zemřel a nakonec neměl z toho nic (L 12,13-21). „Co je platné člověku, když získá celý svět, ale své duši uškodí“, říká Ježíš všem, kteří se upnuli jen k hmotné stránce života jako k jediné jistotě a smyslu.

Žalmista vyznává, že Boží blízkost je pro něho víc, než veliká úroda a blahobyt. „Nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!“ „Mému srdci dáváš větší radost, než oni mají z hojných žní a vinobraní.“ Prosba o rozjasněnou Boží tvář je metaforou, obrazným vyjádřením. Lidská tvář vyjadřuje svým výrazem to, co je v nitru člověka. Lidská tvář se mračí. Lidská tvář může prozrazovat hněv, nenávist, zlobu. Lidská tvář naopak může vyjadřovat a vyzařovat radost, světlo, vlídnost, přátelskost. Prosbu „rozjasni svou tvář nad námi“ vyslovujeme v liturgii jako touhu po Boží blízkosti a přízni. Vychází z tzv. Áronského požehnání, ze druhé a třetí části, kde se pronáší: „Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv. Obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem“ (Nu 6,26-25). Tvář, obličej znamená blízkost, přítomnost. Znamená nejužší vztah a přiblížení se Boha k lidem. Skrytého a neviditelného Boha můžeme poznávat v tváři Kristově (2K 4,6). Přesto je v žalmu řečeno, že Boží tvář, Boží blízkost je „nad námi“. I přes tuto blízkost, nás přesahuje, zůstává ve svém svrchovaném tajemství.

Žalmista vyznává, že Boží přízeň a milost jsou pro něho více, než všechny hmotné hodnoty. Důležité je, je-li s námi, Bůh v časech hojnosti, dostatku i v čase náročnějším, kdy si nemůže dovolit vše, co bychom chtěli a musí se uskromnit. Důležitý je náš vztah k Bohu – ať již v čase prosperity i  v čase krize. V nadbytku i strádání člověk může na Boha zapomenout. Žalm 4. je projevem vděčnosti a důvěry vůči Bohu, které potřebujeme mít v srdci v každém čase. Křesťanská slavnost díkůvzdání za úrodu znamená poděkovat vděčně Bohu za rozmanitost plodů a darů přírody. Naše slavnost znamená současně pohled s důvěrou k budoucnosti.

To základní ze všech darů země a lidské práce je chléb a víno. Chléb je všedním každodenním nezbytným pokrmem pro náš život. Víno je svátečním slavnostním nápojem. Pro nás křesťany chléb a víno jsou znamením Boží blízkosti a přítomnosti v Kristu. Zrakem víry můžeme zahlédnout v Ježíši Kristu milostivou tvář našeho nebeského hostitele. U jeho stolu můžeme přijímat dary budoucího Božího království – chléb z poslední žně na konci věků a víno ze slavnosti Beránkovy hostiny. Kéž tuto radost z Božích žní a vinobraní můžeme zakoušet i my. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 30.10.2012 04:01 zobrazeno: 2921x