Fp 4,10-20 Pavlovo poděkování za dary Filipským

27.06.2017

Ž 23,1–3; Mt 19,23–30 

Sestry a bratři, zdravím vás všechny srdečně, a zvláště pak Vás, bratře faráři Zdeňku Svobodo, v tomto shromáždění a při děkovné bohoslužbě u příležitosti Vašich 90. narozenin. Těšíme se z toho, že Vám můžeme osobně blahopřát, předat dárky, vyjádřit slova poděkování a prožívat s Vámi tento den ve Vaší širší rodině církve.

Popsat 90 let tvořivého a bohatého života bratra Svobody přenechám historikům. A jeho obsažné literární dílo a poezii ponechám znalcům a všem, kterým práce se slovem Zdeňka Svobody přináší radost, obohacení nitra a umožňuje nahlížet na svět srdcem. Mým úkolem – velmi čestným – je při této vzácné chvíli kázat. Nejprve jsem musel hledat a zvolit text z Bible, který by do této situace zapadal, který by také bratra faráře Zdeňka povzbudil. Protože i ten, kdo přináší druhým povzbuzení, sám potřebuje povzbudit. A ten, kdo přináší radost druhým, sám ji také potřebuje. Ten, kdo obdarovává druhé, sám také občas potřebuje dostat dar a být obdarován. Ukázalo se mi jako velmi případné slovo k narozeninám básníka čtení ze 4. kapitoly listu Filipským o tom, jak apoštol Pavel dostal dary od křesťanů z Filip a jak za ně děkuje.

Z tohoto místa v listě Filipským je jednak zřetelný zájem církve o apoštola Pavla, kdy dostává od těch, kteří ho mají rádi a myslí na něho, mnohé dary prostřednictvím Epafrodita. Ale Pavel se zde představuje také jako básník. Své poděkování začíná slovy: „Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne...“ Užívá zde poetickou řeč. Zájem a péče o druhého je jako rozkvetlá louka či zahrada nebo jako rozkvetlý strom, který vydává příjemnou vůni barevných rozevřených květů.

Apoštol Pavel byl básníkem. Dokládá to jeho jedinečný hymnus o lásce ze 13. kapitoly 1. listu do Korintu. Ale i v našem přečteném úryvku z listu Filipským se projevuje Pavel jako básník. Na dar od křesťanů z Filip totiž odpovídá básní. Je ve verši 12. a 13.

„Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost.

Ve všem a do všeho jsem zasvěcen:

Být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek.

Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu“.  

Toto je zcela zjevně básnický útvar, který má pravidelnou formu a pro účinnost sdělení jsou užity Pavlem básníkem tři protiklady, kontrasty: nouze a hojnost, být sytý a být hladový, mít nadbytek a mít nedostatek. Není to však stoická odtažitost od života v jeho proměnách, ale je to křesťanské vyznání v poezii. Nepřeslechnutelný je refrén o Kristu, který dává Pavlovi ve všech životních proměnách sílu. Pavel je ve všech těch situacích, kdy zakouší nouzi i naopak dostatek, vnitřně svobodný, vděčný a spokojený, protože svůj život žije ve vztahu víry a důvěry ke Kristu, který mu dává sílu vše nést. - Čím vším jste Vy, bratře faráři ve svém životě procházel! Nesl jste skromný životní styl spojený s povoláním faráře v čase socialismu. Ale prožíval jste hojnost po stránce duchovního bohatství, bohatství uměleckého a literárního, bohatství vztahu lásky s manželkou Jarmilou, bohatství vztahů a přátel v naší církvi i v ekumeně. Procházel jste různými situacemi života plných kontrastů podobně jako apoštol Pavel.

Co je důležité na té Pavlově básni, je ten její závěrečný verš, či refrén, který si jistě Pavel častokrát opakoval: „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu“. „Každý den Pán mi sílu dává“, zpíváme. Kristus nám dává sílu ke všemu tomu těžkému, co máme překonat a ke všemu tomu dobrému, co můžeme vykonat. I vy jste mohl uskutečnit mnoho dobrého s Kristovou posilou a můžete uskutečňovat i ve svém věku stále. „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu“ – je povzbuzením pro Vás i pro každého z nás.

Apoštol Pavel nebyl od svých přátel z Filip vzdálen a zapomenut. Vyjádřili mu svůj vztah k němu tím, že mu dali mnohé dary. Bylo to opakovaně, kdy mu projevili Filipští svoji podporu a stálý zájem o něho. Je dobrým znakem víry, když v církvi lidé projevují jeden o druhého zájem a dávají tak najevo, že jsou navzájem spojeni poutem Kristovy lásky.

Pavlova odpověď na přijetí daru od Filipských je zakončena chvalořečením Bohu. „Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků“. Vše ústí do chvalozpěvu, do oslavné písně. I toto naše děkovné setkání je především chválou Boha a poděkováním jemu.

A tak Vám, milý bratře faráři, přejeme hojnost Boží milosti a pokoje. Kéž je Kristus zdrojem Vaší síly pro mnohá dobrá slova a laskavé jednání jako dosud i nadále. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.08.2017 10:13 zobrazeno: 1122x