L 22,16.19-20 Potřebné kroky než zasedneme k Ježíšovu stolu

Ž 23,5-6 1 K10, 16 -17

Sestry a bratři, milé děti,

      tento brněnský husitský kostel má své narozeniny. Je tomu již 85 let, co byl otevřen pro setkávání věřících kolem Ježíšova stolu ze všech generací – dospělých i dětí. Dnes poprvé přistoupí ke stolu Ježíše Krista děti, aby přijaly svaté dary – chléb a nápoj z kalicha, které jsou viditelným potvrzením Boží lásky k nám všem.

         Co je z naší strany potřebné, abychom mohli přijmout tyto svaté dary k našemu užitku? Jaké kroky máme udělat, než se přiblížíme k Ježíšovu stolu?

         Tím prvním krokem je slyšet jeho pozvání. On nás každého osobně zve ke svému stolu. Je to podobné, jako když rodiče nebo blízcí z rodiny připraví oběd či večeři. Dá jim to hodně práce. Co všechno se musí obstarat, zajistit, přichystat! A pak zavolají: „Pojď k jídlu!“ Jenomže, jaká je odpověď? Jsme třeba zabraní do počítačové hry. Musíme venku dohrát s kamarády utkání. Připadá nám, že teď není vhodná chvíle na jídlo. Ještě musíme přece dohrát hru nebo dokončit to, čemu se právě věnujeme. A tak děláme, že neslyšíme. A volání se opakuje. Právě tak i Ježíš opakovaně, avšak trpělivě, nás zve. K jeho stolu jsou zváni všichni. Zval hladové zástupy na pustém místě, pozval i Zachea, který neměl dobrou pověst u ostatních.

         Co máme dále udělat, když si jdeme sednout ke stolu, na kterém je připraveno jídlo? Je potřebné, abychom přišli ke stolu čistí. Ze strany dospělých zaznívá: „Podívej se na ty ruce? Takhle chceš jíst!? Nejdříve se jdi umýt a pak přijď!“ Ale někdy jsme na výletě v přírodě a není dostatek vody, abychom se umyli. V takovém případě se to snese. I Ježíšovi žáci, kteří putovali se svým Učitelem, jedli v některém případě i neomytýma rukama (Mk 7,2). V případě společného jídla s Ježíšem je nutné mít především čisté nitro, své svědomí, své srdce. Proto před přistoupením k Ježíšovu stolu konáme „zpověď“. Můžeme v duchu Bohu vše povědět. Říci mu, co nás mrzí, co se nám nezdařilo, čím jsme jeho i druhé zarmoutili. Smíme ho prosit, aby nám vše nedobré odpustil. To je správné očištění, které je tím důležitým krokem směrem k Ježíšovu stolu.

         Když se snažíme očistit a umýt, jak to nejlépe jde, můžeme si sednout ke stolu. Jenomže si máme uvědomit, že u stolu nejsme sami. Jsou zde s námi i druzí. Nesedáme si ke stolu, abychom se jen my sami najedli, ale také proto, že si chceme s druhými povídat a oni s námi. Jsme rádi, když vedle nás sedí kamarád nebo kamarádka, když jsme blízko člověku, kterého máme rádi a který má rád nás. Také učedníci se těšili z toho, když mohli sedět blízko Ježíše a když si spolu mohli povídat. Po příkladu Ježíše si jako přátelé dělili chléb a podávali si navzájem pohár s nápojem. Nestrkali se a netahali se o jídlo, aby měli co nejvíce jen pro sebe, nýbrž naopak se o vše navzájem dělili. O prvních žácích a žákyních Ježíše čteme v Bibli, že se dělili mezi sebou i s druhými o jídlo s radostí a upřímným srdcem (Sk 2,46).

         Jestliže prvním krokem je slyšet pozvání, druhým vnitřní očištění, třetím projevy přátelství, pak čtvrtým krokem je vděčnost. Přijít ke stolu, který je plný dobrot, znamená pocítit vděčnost, ne se ušklibovat a ničeho si nevážit. Bůh pro nás připravil mnohé dobro a proto naším postojem má být vděčnost. Ve všední den máme v modlitbě poděkovat za chléb a další jídlo, za dary, které nejsou samozřejmostí. V nedělní den se projevuje naše vděčnost v kostele společnou modlitbou díků, ale také i písní a hudbou k Boží chvále a oslavě.

         Pokud jsme tyto čtyři kroky učinili, přiblížili jsme se až k Ježíšovu stolu. Večeře Páně není „obyčejným“ jídlem. Můžeme přijímat svaté dary dokládající stálou lásku Ježíše vůči nám. Ježíš chtěl, aby na něho jeho žáci a žákyně po jeho smrti nikdy nezapomněli, aby jeho láska byla mezi nimi stále přítomná a naplňovala jejich srdce. Proto před svým zatčením, odsouzením a smrtí při poslední večeři v jeruzalémském domě vzal chléb, rozlomil jej a řekl, že je jeho obětovaným tělem. Podobně i pohár předal učedníkům, aby z něho společně přijímali. Aby tak tvořili skupinu přátel a věděli, že je stále s nimi.

         Kéž, vy, děti, i my, všichni, slyšíme Ježíšovo pozvání, toužíme po očištění upřímným doznáním svých provinění, dokážeme projevovat přátelství vůči druhým a naše srdce je naplněno hlubokou vděčností. Vždyť i nás chce Ježíš obdarovávat ve své lásce svatými dary u svého stolu, který prostírá pro mnohé Boží děti také v tomto husitském sboru. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.12.2014 11:31 zobrazeno: 2184x