Ef 4,11-13 Pět charismat pro pět funkcí k budování církve

21.05.2018

Svatodušní kázání na ÚÚR dne 21. května 2018 

Sestry a bratři,

svatodušní svátky jsou slavností Ducha svatého. Jsou ale také současně slavností zrodu církve, neboť tato moc Ducha Božího ji vyvolala v život. Církev je Boží i lidské dílo. Církev je především církví Ježíše Krista, přesto ji utvářejí a budují lidé, kteří však potřebují nést pečeť jeho Ducha, kteří potřebují mít a rozvíjet potřebná charismata – dary Ducha svatého.

Ke každé funkci či službě v církvi jsou potřebnými povolání (vocatio) a duchovní dary (charismata). Současně každé charisma vede k tomu, aby se uplatnilo a zužitkovalo v nějaké konkrétní funkci či službě, která je prospěšná pro celek církve a její budování.

V Novém zákoně ve 4. kapitole v 11. verši se hovoří o pěti darech a funkcích, které jsou podstatné pro budování církve. Na jiných místech je uváděno darů a služeb více (1 K 12,4-11, Ř 12,6-8, 1Pt 4,10-11).

První z funkcí je označen titulem „apoštol“ (řec. apostolos). Tento titul je v Novém zákoně velmi zúžený. Náležel dvanácti apoštolům, které povolal Ježíš. A apoštol Pavel jako „třináctý apoštol“ o sobě říká, že je „nejmenší z apoštolů“ a že není hoden ani tohoto jména užívat (1 K 15,9). Zvláštní výsada a postavení apoštolů v prvotní církvi vyplývaly z toho, že měli bezprostřední zkušenost poznávat a doprovázet Ježíše, byli svědky jeho vzkříšení a byli jim přímo vysláni. Takže se o nich hovoří jako o apoštolech Kristových (Ju 1,17, Ef 1,1). Tradičně se chápou jako nástupci apoštolů biskupové.

Druhý dar a funkce je označována titulem „prorok“ (řec. profétés). Známe proroky ze Starého zákona, ale jsou i v Novém zákoně. Proroci měli zvláštní bezprostřední poznání Boží vůle a mluvili a jednali z popudu Ducha svatého (2Pt 2,21). Prorockými postavami bývají chápáni reformátoři – Jan Hus, Martin Luther a další. V listě Efezským je ve 2. kapitole vyobrazena stavba církve tak, že úhelným kamenem je Ježíš Kristus a základy tvoří „apoštolové a proroci“ (Ef 20,20). Církev je založena především na Kristu, ale důležitou roli mají i „apoštolové“ a „proroci“. Nejsou tam jenom apoštolové, ale i proroci (srov. Ef 3,5, Zj 18,20). Bývá to vykládáno tak, že apoštolové představují „úřad“, „instituci“ – instituční model církve. A proroci zase „charisma“ – charismatický model církve. V církvi mají být zastoupeny oba přístupy.

Třetím darem či funkcí je označen „hlasatel evangelia“, „evangelista“ (řec. euaggelistés). Evangelisté bývají zúženi na pisatele čtyř spisů – evangelií – Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Náleží jim v církvi významné místo, které je viditelně vyjádřeno i v církevní architektuře a umění, kdy jsou znázorněni výtvarně pod kopulí, ale i jinde – v oknech kněžiště či na stranách kazatelny. Ale evangelista může být každý věřící člověk v širokém smyslu, když je nositelem pro druhé Ježíšovy dobré zprávy, jako radostného poselství, když žije evangeliem ve svém každodenním životě.

Čtvrtý dar a funkce je pastýř (řec. poimén) a pátým učitel (řec. didaskalos). Latinskými výrazy jsou „pastor“ a „doctor“. Ve výkladu tohoto místa v Šestidílné Bibli kralické je řečeno, že funkce pastýře a učitele může být i spojena a zastávána jednou osobou (s. 2625). Takovým příkladem je Jan Amos Komenský. Zastával funkci pastýře – bratrského duchovního a biskupa a současně byl učitelem – věhlasným pedagogem.

Církev v každé době potřebuje tyto dva dary a tyto dvě funkce. Potřebuje pastýře i učitele.

Pastýř je ten, kdo duchovně pečuje o druhé, stará se o ně, a kdo je vede. Ale má je vést ke Kristu, který se tím pravým dobrým pastýřem (J 10,14) a tím pastýřem nejvyšším (1Pt 5,4). Existují někteří tzv. charismatičtí vůdcové a pastýři, kteří dokáží mnohé lidi oslovit a získat, ale váží je při tom na svoji osobu. V případě faráře, který poutá lidi na sebe, je to zřetelně vidět při jeho odchodu ze sboru, z náboženské obce. Zůstane po něm prázdný sbor, protože vázal lidi na sebe. Místo toho, aby dal větší prostor Ježíšovi a sám ustupoval do pozadí. Lidští pastýři se mohou měnit, odcházet a přicházet, ale ten nejdůležitější a nejvyšší dobrý pastýř zůstává a k němu s důvěrou máme obracet své srdce, duše, životy (1 Pt 2,25).

Učitelem je míněn ten, kdo je teolog. Úloha učitelů a teologů je pro církev nepostradatelná a nezastupitelná. Dnes jsou otevřené možnosti vzdělání a na teologické fakultě na univerzitě se požaduje, aby učitelé splňovali dané náročné podmínky. Učitel a teolog sloužící církvi není jen ten, kdo má široký rozhled a vzdělání, ale ten, kdo vede předně myšlenkový a osobní zápas o pravdu víry a rozvíjí své povolání a duchovní dary v radostném a pokorném objevování Boží moudrosti a milosti. Kdo chce být učitelem, musí být nejprve žákem. Kdo chce učit druhé, musí se nejprve sám učit. Kdo chce vést k poznání druhé, musí nejprve sám někým jiným či jinými být uveden ke zdrojům poznání. To není někdy možné bez učitele – jeho osobnosti, jeho vzoru, jeho příkladu, ale ani bez našeho vnitřního usilování a podstoupení obtížné cesty poznání, na níž se nacházejí různé nástrahy a překážky. Ve chvílích krizí si můžeme na své učitele vzpomenout, vybavit si jejich slova i zkušenosti.

O tom, jaký má být vztah učitele a žáka svědčí rozhovor z židovského prostředí. Učitel byl nadšen z výkonu a práce svého žáka, kterému se dlouhý čas věnoval. Své uznání vyjádřil slovy: „Není větší radostí pro učitele, když ho přeroste jeho vlastní žák“. Na to žák odpověděl se skromností: „Já jsem jen vaším nedokonalým žákem. Bez vás bych nebyl ničím.“ V církvi potřebujeme pastýře – osobnosti horlivých i prozíravých biskupů a farářů, ale potřebujeme i učitele. A to jak teology, kteří nadchnou pro pravdu Božího slova studenty, ale i sestry a bratry, kteří se tvořivě a trpělivě věnují vyučování a výchově mladé generace ve školách a v náboženských obcích.

Dary Ducha jsou mnohé a také služby jsou pestré a rozmanité. V listě Efezským je uvedeno pět. Každá z těchto funkcí má svoji důležitost a napomáhá budování církve Ježíše Krista. Zvlášť významné se ukazuje charisma pastýřské starostlivosti a lásky a charisma učitelské moudrosti. Kéž Bůh stále povolává pastýře a učitele a vybavuje církev svými rozmanitými a mnohými dary. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.08.2018 11:39 zobrazeno: 914x