Foto: Nela Fabiánová / Tiskové středisko ČBK 

Po dvou letech od poslední slavnosti byli vysláni ke službě noví vězeňští kaplani a dobrovolníci. Tento akt proběhl v husitském kostele sv. Václava na Zderaze v Praze (původně zde byl i klášter, který byl po josefínské reformě přestavěn právě na věznici a až po jeho naplnění byla teprve postavena věznice na Pankráci). Ekumenické bohoslužbě předsedal římskokatolický biskup Josef Kajnek a synodní senior CČE Daniel Ženatý.

Hlavní částí celé bohoslužby byl slib od nových vězeňských kaplanů, které přijal do služby zástupce ČBK Stanislav Přibyl. Slib od dobrovolníků sloužících ve věznicích přijal za Ekumenickou radu církví (ERC) Daniel Ženatý. Během povzbudivého kázání vzkázal duchovní starokatolické církve Petr Jan Vinš kaplanům: „Buďte posly Božího světla a Božího milosrdenství.“

Součástí setkání byl také podpis Smlouvy k Dohodě o duchovní službě ve vězeňství ze dne 21. listopadu 2013. Tu podepsali zástupci ERC, ČBK a Vězeňské duchovenské péče. Všechny strany se shodly na tom, aby k duchovní a pastorační službě ve věznicích a vazebních věznicích byli pověřováni zkušení duchovní i laici, kteří mají potřebné osobnostní předpoklady k takové službě a splňují dané podmínky.   

Práci vězeňských kaplanů ocenil i jeden bývalý vězeň, který vystoupil a řekl, že díky kaplanům se obrátil a přijal Ježíše Krista. Na závěr slavnostního aktu zahrála píseň Víra skupina Svatopluk, která má v repertoáru písně evangelického kněze Svatopluka Karáska.  

Co je pro duchovní službu ve věznicích nejdůležitější? Na tuto otázku nám odpověděl dlouholetý vězeňský kaplan Otto Broch z Olomouce: „Předpokladů jak osobnostních tak profesních je určitě spousta, ale z mého hlediska je důležitá naděje a soucit. Naděje, že lze překlenout situace, které třeba lidsky nelze momentálně nebo vůbec vyřešit, a soucit, že tam nepřicházím jako někdo, kdo jenom chce dávat rady nebo pomáhat druhým, ale vnímám i tu jejich bolest a potřebu jako součást svého vlastního životního příběhu.“

V ČR doposud působilo více než 40 vězeňských kaplanů a kaplanek.

Stěžejní práce kaplana ve vězení je provádět individuální pastorační rozmluvy. Má též oprávnění se věnovat pastoračně i personálu vězení. Pomáhá tvořit programy zacházení s vězni, obstarává bohoslužby, může vést ve skupině či individuálně studium Bible, má na starosti koordinaci působnosti všech církví, které v konkrétní věznici chtějí vykonávat dobrovolnou duchovní službu. Mezi jeho další povinnosti patří utváření podmínek pro začleňování vězňů zpět do „běžného“ života. Do jeho pracovní náplně může patřit i spolupráce s charitativními a církevními organizacemi, aby zajistil například další duchovní vedení propuštěných z výkonu trestu na svobodě, či aby zajistil nebo zlepšil životní podmínky u sociálně slabších odsouzených.

(S využitím http://www.vdpcr.eu a Wikipedie)