Ž 103, 1 - 4 Vděčné díkůvzdání u příležitosti narozenin

Kázání u příležitosti 70. narozenin bratra faráře Lubomíra Polinského - červen 2010

Texty: 2K 4,1 - 2.5

           Mt 25,14 - 29

            Sestry a bratři,

            narozeniny - životní jubileum je příležitostí k vyjádření vděčnosti, k poděkování. Děkujeme druhému člověku slovy nebo i dárkem, abychom tak dali najevo, že si ho vážíme, že ho máme rádi a že pro nás mnoho znamená. Děkujeme lidem, kteří slaví narozeniny.

            Ale ve společenství věřících si uvědomujeme, že vděčnost má náležet zejména Bohu - původci a dárci života. V jeho ruce je život všeho, co žije (Jb 12,20). K němu má směřovat naše poděkování. Při této bohoslužbě děkujeme Bohu za život a službu bratra faráře Lubomíra Polinského v čase jeho 70. narozenin.

            Jsou duchovní, kteří během svého působení vystřídají řadu míst. Konají svoji službu v řadě náboženských obcí a v nejrůznějších místech naší vlasti. Služba bratra faráře Lubomíra je spjata od počátku až do současnosti se středními Čechami. A zvláště s tímto Husovým sborem v Jílovém u Prahy, kde působí od roku 1972. Ve městě nedaleko od Prahy, obklopeném krásnou přírodou posázavské krajiny. Ve městě, které v dávné minulosti mělo duchovní správu církve podobojí, jak dosvědčuje stará kniha s bohoslužebnými zpěvy uložená ve zdejším jílovském muzeu. Bratr farář již řadu let pečuje o tuto náboženskou obec po duchovní i hmotné stránce. Bratr farář usiluje o to, aby věrně spravoval svěřený poklad evangelia (1Tm 1,11) a aby rozmnožoval hřivny, které obdržel od Pána (Mt 25,14 - 29). Bratra faráře Lubomíra Polinského, jehož služby si vážíme, charakterizuje vytrvalá aktivita a lidská vlídnost.

            Svoji aktivitu věnuje zdejší náboženské obci, ale i náboženské obci v Nesvačilech, kam pravidelně jezdí. K jeho obdarování a charakteristickým rysům jeho duchovenské služby patří srdečný vztah k lidem - zájem o druhé lidi, přátelskost a lidská vlídnost. Nelze nezmínit pohostinnost jílovské fary, kterou jsem osobně mohl častokrát poznat.

            K této příležitosti narozenin se nabízí žalm 103., který je vděčným díkůvzdáním: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní“ (v. 1 - 2). Čas narozenin nejsou jen vnější záležitosti jako jsou dary, květiny, gratulace, hudba - i když jistě potěší, ale je to i prostor pro zastavení a vnitřní přemýšlení. V žalmu je řečeno: Nezapomenout na Bohem prokázané dobro. Izraelci, když přišli do zaslíbené země, tak se tam usadili. Mohlo se stát, že jakmile se jim lépe dařilo, mohli zapomenout na Boha a na to, co jim v minulosti prokázal. Zapomněli na to, jak volali k Bohu a on jim pomohl, když žili v egyptském otroctví, když na poušti neměli dostatek vody a jídla, když nevěděli, kudy jít dál (srov. Dt 8,12 - 14). Člověk nemá zapomínat na dobro, které mu Bůh prokázal. I vy, bratře faráři, si jistě v duchu uvědomujete mnohá dobra, která jste ve svém životě mohl zakusit a která považujete pro sebe za zvláštní obdarování od Boha. Za to vše chcete jistě i Vy v čase svých narozenin Bohu poděkovat.

            V žalmu 103 jsou pak výslovně uvedeny tři skutečnosti, které jsou důvodem k vděčnému díkůvzdání. Je to odpuštění, uzdravení a spása. „On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život.“ Odpuštění je uvedeno na prvním místě. Člověk žije z Božího odpuštění. I přes všechny nejlepší snahy, se přece jen člověk někdy dostane do situace, kdy se projeví jeho slabost, jeho nedokonalost a přestoupí Boží řád. I spravedlivý sedmkrát za den padne a zase povstává, jak je to řečeno ve starozákonní knize Přísloví (24,16). Člověk potřebuje Boží odpuštění, aby mohl povstat, jít dál, mít možnost nového začátku, osvobodit se od zátěže minulosti. Obraz Boha milosrdného, který jako milující otec odpouští svým dětem, je dále rozvinut v tomto žalmu (srov. v. 8-13). Děti vyžadují trpělivost, shovívavost, odpouštění. A právě tak Bůh jedná s člověkem. Žalmista se raduje z Božího odpuštění, které ve svém životě může zakoušet a na které může ve své lidské slabosti a porušenosti spolehnout. Druhý důvod k vděčnosti je zdraví. Bůh dává zdraví a uzdravuje z nemocí. Zdraví je velká hodnota, kterou si člověk uvědomuje, až když se mu nedostává. Náš život je omezený časem. Každý rok života je obohacení o nové životní prožitky a zkušenosti, ale současně zkrácením doby našeho pobývání na této zemi. Evangelium svědčí o tom, co přesahuje tento náš život. V Bibli se vypráví o tom, co se vztahuje k věčnosti. O tom, co dává našemu životu poslední smysl. Bůh v Ježíši Kristu nás vykoupil pro věčnost (Ko 1,14). Jeho křížem a vzkříšením získává náš život novou perspektivu. Vykoupení, záchrana, spása v Ježíši Kristu - to je důvodem k našemu stálému díkůvzdání a vděčné oslavě. Jak svědčí žalm 103: Odpuštění, zdraví a spása - záchrana člověka pro věčnost - jsou dary, které nám dává ze své milosti Bůh a nejsou vůbec ničím samozřejmým.

            V tomto poznání víry a naději náš milý bratr farář koná svoji službu. V čase jeho narozenin se můžeme spolu s ním připojit k vděčnému díkůvzdání. „Dobrořeč, má duše, Hospodinu a celé nitro mé svatému jménu jeho.“ Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 29.06.2010 03:22 zobrazeno: 3539x