Ř 13,11-14 Boží světlo se k nám přibližuje

03.12.2018

Adventní kázání na ÚÚR 3. prosince 2018

Sestry a bratři, začal nový liturgický rok. Tím se před námi otevřela možnost nově slyšet a nově zvěstovat Boží slovo v průběhu celého roku, ať již jde o svátky nebo o jednotlivé neděle. Prosíme o to, aby Bůh požehnal naše naslouchání Božímu slovu a také naše zvěstování během nového liturgického roku v našich sborech, modlitebnách, všech místech setkání, ale i ve sdělovacích prostředcích – v rozhlase i televizi, v tisku a na internetu.

Některé biblické texty nás při jejich četbě příliš neosloví. Buď jsou pro nás neznámé a nesrozumitelné anebo naopak jsou pro nás až příliš známé. Mnohokrát jsme je slyšeli, takže při jejich opakovaném čtení již nejsme příliš na jejich sdělení soustředění a nevěnujeme jim takovou pozornost. Neoslovují nás s osobní naléhavostí.

V čem spočívá tajemství oslovení? Církevní otec Augustin je příkladem člověka, který byl osloven Božím slovem. Popisuje tuto skutečnost ve svém spise Vyznání v knize osmé (Svatého Augustina Vyznání kněh třináctero, Praha 1858, s. 141-144). Když prožíval Augustin vnitřní utrpení a nejhlubší tíseň provázené pláčem, zaslechl ze sousedního domu hlas jakoby chlapecký nebo dívčí. Tento hlas zpíval či opakovaně volal: „Vezmi, čti, vezmi, čti!“ (tolle, lege). Augustin se zastavil a přemýšlel, o jakou hru dětí se asi jedná, neboť ta slova nikdy před tím neslyšel. Pochopil tuto výzvu tak, že ho Bůh volá, aby otevřel Písmo. On vzal Písmo a otevřel je právě v místě 13. kapitoly apoštola Pavla Římanům. Jeho oči padly na verš 13.: „Žijme řádně jako za denního světla; ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadli vášním“ (Ř 13,13). Byl tím hluboce zasažen, neboť dosud přijímal hýření a nevázanost antické společnosti jako samozřejmost. Zaslechl výzvu k osobní změně od nespoutanosti k odpovědnosti a od vášní k řádu Ducha svatého.

Tento biblický text ze 13. kapitoly listu Římanům je spjat s dobou adventní, neboť obsahuje silný motiv povzbuzení, očekávání a naděje. Čím nás může svědectví tohoto biblického oddílu oslovovat dnes? Může nás stále oslovovat v čase adventu trojím způsobem. Za prvé barvitostí obrazného sdělení, za druhé morálním apelem a za třetí poselstvím o Boží blízkosti a spáse.

Svědectví ze 13. kapitoly je charakteristické barvitostí obrazů. Vyskytují se v něm protiklady: světlo a tma, noc a den, spánek a procitnutí, skutky tmy a zbroj světa. Zastavme se u obrazu „zbroj světla“. Vojáci jsou v pohotovosti i v noci. Ve chvíli, kdy zazní povel, musejí si vzít na sebe rychle veškerou výstroj a výzbroj. Pro apoštola Pavla je pro křesťany nutná „výzbroj světla.“ Na jiném místě ve svých listech Pavel mluví, že tato výzbroj křesťanů je víra, láska a naděje (1 Te 5,8).

Biblický text má morální rovinu. Vykresluje stinné stránky antické společnosti. Okázalé pořádané hostiny byly výrazem hýření a nevázanosti. Pro Pavla je to projevem noci. – Když někteří lidí jdou časně ráno do práce, jiní se vrážejí z nočních podniků. Žijí v noci a nemohou jinak strávit den než spánkem. I křesťan se má dokázat radovat z dobrých darů života i oslavy mají mít v životě své místo. Když se však člověk stává závislým na zábavě a touze užívat si, bere mu to svobodu.

Toto biblické svědectví má nejen morální rovinu a obsahuje výzvu ke střídmosti života, ale je velkým poselstvím o Boží blízkosti. „Nyní je nám spása blíže než tenkrát, když jsme uvěřili“ (Ř 13,11). Kdy jsme uvěřili? Kde má naše víra svůj počátek? Kdo nebo co nás ovlivnilo? Jak se naše víra utvářela? Kdy jsme mohli o sobě říci, že jsme věřící?  Jsou lidé, kteří nikdy neměli pocit, že by byli nevěřící. Jiní byli nevěřící a pak prožili ve svém životě zlom, který je dovedl na cestu víry v Krista. Cesty víry jsou různé, jako lidé jsou různí a rozmanití.

Ale na začátku je Boží oslovení. Bůh člověka volá a oslovuje. Člověk je oslovován jeho slovem, které má různé způsoby. Postupně však může i věřící člověk zapadnout do stereotypu starého způsobu života a od Boha se stále více vzdaluje, až nakonec na něho zcela zapomene. Jiný přístup je, že se stále zdokonalujeme, toužíme být stále lepšími. Ale naše dokonalost je i při sebevětším úsilí pouhý klam. Potřebujeme všichni spásu. Potřebujeme Zachránce a Spasitele. Bůh za námi přichází. Bůh nám jde vstříc. Bůh v Kristu je nám blízko, přibližuje se k nám, aby našemu životu dal více světla a pravé radosti. Kéž tuto příležitost nepromeškáme. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.03.2019 02:54 zobrazeno: 732x