L 2,15-21 Jméno nad každé jméno

04.01.2016

Kázání na začátku nového roku 2016 při pobožnosti na ÚÚR - 4. leden 2016

Na začátku nového občanského roku k nám zaznívá biblické čtení navazující na vánoční poselství z Lukášova evangelia o narození Ježíše z 2. kapitoly. Naše pozornost je upřena na verš popisující událost, která se stala osmý den po narození. Tehdy Ježíš dostal své jméno a prošel židovským rituálem obřízky (L 2,21).

Když se člověk narodí, je pro něho důležitá trojí skutečnost. Za prvé, aby dostal jméno, za druhé, aby vyrůstal v rodině, a za třetí, aby měl společenskou a kulturní identitu. Všechny tři skutečnosti jsou v tomto verši obsaženy. Ježíš dostává své jméno, vyrůstá v rodině a stává se součástí židovské pospolitosti.

Bezejmennost je výrazem neosobního přístupu k člověku a odcizeného charakteru mezilidských vztahů. Když někdo nemá jméno, jakoby pro nás neexistoval. Když někdo má jméno a známe je, můžeme k němu přistupovat v osobní rovině, neboť ho můžeme rozpoznat a odlišit od anonymního davu. Na každý den v kalendáři v novém roce připadá nějaké jméno, dokonce na jeden den i více jmen. Každý den bude mít někdo v příštím roce nejen narozeniny, ale také svátek. Každý den je ve znamení nějakého jména. Některé dny jsou označeny podle zvlášť významných osobností. Ten úplně první den nového občanského roku je nazván „Jména Ježíš“. To znamená, že je toto jedinečné jméno předřazeno všem našim jménům.

Jméno si člověk zpravidla nedává sám. Někdo mu toto jméno dává. Asi jsou to nejčastěji jeho rodiče, kteří z nejrůznějších jmen pro své dítě vybírají to, které se jim nejvíc líbí. V židovství se jméno přiděluje při obřízce, podobně jako v křesťanství tomu bylo při křtu dítěte. Ježíšovi ale nedali jméno jeho rodiče, bylo mu určeno ještě před tím, než byl počat a než se narodil jako člověk (L 1,31). Je to jméno (hebr. JOŠUA, JEHOŠUA), které v sobě obsahuje jméno Boží (JAHVE) a současně vyjadřuje poslání, spočívající ve spáse a záchraně. Ježíš je vlastní jméno, Kristus (řec. CHRISTOS) je titul, znamená doslova „pomazaný“, tedy Mesiáš (hebr. MEŠIACH). Toto jméno Ježíš by pro nás mělo mít významné místo v kalendáři nejen první den, ale každý den v roce by mělo být slaveno a vyslovováno s úctou. Jeho prostřednictvím se také můžeme obracet k Bohu (J 14,13-14) a v žádném jiném jménu není možné dojít spásy (Sk 4,12), neboť je to jméno nad každé jméno (Fp 2,9).  

Pro člověka je důležité, aby žil ve zdravých rodinných vztazích. I Ježíš žil a vyrůstal ve své rodině. V našem verši, nad kterým se zamýšlíme, představuje tuto jeho rodinu a nejbližší jeho „matka“, kterou je Marie. Ačkoliv Ježíš má svůj původ v Bohu, který je jeho Otcem, má i své pozemské rodiče. Josef je uváděn jako jeho rodič a otec (L 2,48; J 6,42). Ježíš však jako dospělý přesahoval svou pozemskou rodinu, neboť utvářel širší rodinu církve (Mk 3,35).

Obřízka znamená Ježíšovu příslušnost k rodu Abrahamovu, k Izraeli, k židovskému národu (Gn 17,10). Je důležité někam patřit. I my si máme více uvědomovat, že náležíme k určitému národu, máme společné dějiny, společnou kulturu. A přece Ježíš, jakkoliv byl spjat a ztotožněn se svým národem, přesahoval ho. Byl otevřen lidem ze všech národů, neboť jeho evangelium je pro všechny. A to má být i naším přístupem. Máme si umět vážit toho, co je vlastní, ale být současně otevřeni druhým.

První den nového občanského roku – osm dní po vánočním svátku – se obracíme k Bohu Ježíšovým jménem a vyslovujeme je s vděčností a úctou. Prosíme za své rodiny i za širší rodinu církve, za všechny křesťany. Prosíme za svůj národ a vlast, ale i za všechny lidi, ať žijí v kterékoliv zemi naší planety. Kéž je nám Bůh pro Ježíše Krista milostiv a dává nám své požehnání! Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 02:33 zobrazeno: 1974x