28.09.2017 Kázání ke svátku sv. Václava - pouť v Olomouci-Černovíře dne 28. 9. 2017
Sestry a bratři, zdravím vás všechny srdečně na této pouti v Den české státnosti na svátek svatého Václava.
Místa, kde se po staletí soustřeďuje úcta k této postavě z počátku státu, ale i křesťanství v naší vlasti, je Praha a Stará Boleslav. Ve Staré Boleslavi byl dovršen jeho život mučednickou smrtí roku 935 po Kristu. Ale takovým důležitým místem, ke kterému se vztahuje svatováclavská tradice a úcta, je i Olomouc. V Olomouci se nachází Dóm sv. Václava založený přemyslovskými knížaty.
Co o Václavovi víme? Byl vychováván svou babičkou Ludmilou ke křesťanské víře. Měl dobré vzdělání a podporoval jako kníže křesťanskou církev. Nechal vybudovat kostel v Praze, v místech, kde je dnes katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Byl spíše jako politik pro smírné jednání, než pro boj za každou cenu. Vyznačoval se výraznou až asketickou zbožností a projevoval se milosrdným jednáním vůči nevolníkům, a vězňům i odsouzencům. Jeho život byl skončen násilnou smrtí u dveří kostela ve Staré Boleslavi. Záhy po své smrti byl uctíván jako svatý mučedník.
Nejen Římskokatolická církev nebo církev pravoslavná slaví svátek svatého Václava, ale také naše Církev československá husitská si připomíná tohoto svědka víry. Navazujeme tak na středověké husity, kteří měli Václava v úctě. Spatřovali v něm Kristova mučedníka, a také vzor panovníka, ke kterému se upírají tužby a naděje národa v těžkých časech i vděčnost ve chvílích dobrých a slavnostních. V husitské době se zpíval svatováclavský chorál – jeden z nejstarších českých duchovních zpěvů – a byl doplněn i o další sloky. Mistr Jan Hus připomínal ve svých kázáních české světce z počátku křesťanství u nás. Pro husity představovali svatý Václav a svatá Ludmila i doklad o starobylosti přijímání podobojí svátosti večeře Páně. Například kněžna Ludmila, ačkoli laik, přijímala také krev Krista z kalicha. Podobně i kníže Václav, který je s kalichem zobrazován. Husitský kněz Bohuslav Bílejovský ve své Kronice České se zmiňuje o kalichu, ze kterého přijímala kněžna Ludmila, že byl s posvátnou úctou uchováván v Mělníku (s. 44).
Naše Církev československá husitská spravuje jeden z nejstarších kostelů zasvěcených svatému Václavovi – v Praze na Zderaze. Měl jsem možnost v tomto kostele několik let působit a vždy jsme tento svátek drželi a slavili bohoslužbu s připomínkou této osobnosti a našich dějin. Patří mezi Kristovy svědky a současně úzce souvisí s naší státností a s naší vlastí.
O Václavovi nám podávají zprávy legendy – psaní staroslověnsky a latinsky. Dále se o něm píše v Kronikách z dávné doby. Svatý Václav na nás hledí také z mnoha uměleckých děl, která byla během staletí z úcty k němu vytvořena. Jasnější historicky hodnověrný obraz této postavy se snaží podat historici a svědectví o jeho době přibližují archeologové. Z toho všeho se před námi zrcadlí Václavův dvojí rys. Václav byl věřící křesťan a současně se stal ideálním typem panovníka. Je určitým vzorem křesťanského vládce, který kráčí dějinami.
Zaměřme se dnes na jeden jeho podstatný znak, a tím je milosrdenství. V Bibli ve Starém zákoně v knize Přísloví čteme: „Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn (Př 20,28, srov. Př 16,12, Iz 16,5). To, co se říká v tomto verši v Písmu, může být zcela v rozporu s jednáním úspěšného politika a vládce. Vládcové v dějinách získávají a upevňují svoji moc zbraněmi, útoky slovem i jednáním. Prosazují se násilím, a svojí obratnou diplomacií, která dokáže vytěžit z každé situace, i přizpůsobením se novým poměrům. K čemu je v drsné oblasti světové politiky milosrdenství a věrnost zásadám? Může takový člověk dlouho obstát v tvrdém a nejistém světě politiky? A přesto je zde před nás postaven ideál a nárok biblicky chápaného krále, který se vyznačuje milosrdenstvím a věrností. K takovému ideálu se blíží židovští králové David a také Šalomoun. I přesto, že byli věřícími, statečnými, v mnohém i moudrými vládci, v některých situacích však selhali a neprojevili vždy milosrdenství a věrnost Bohu. Tímto skutečně pravým králem, který je plný soucitu, lásky a milosrdenství vůči lidem a který je spolehlivý a věrný, na rozdíl od všech pozemských vládců a dočasných autorit, je Ježíš. Na Ježíšovi jediném se v plnosti naplňuje výpověď verše z knihy Přísloví: „Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepírá svůj trůn.“ Tento Kristův trůn milosrdenství, lásky a milosti je nad všemi dočasnými trůny a vládci, i kdyby se zdáli jakkoli pevné. A to jistě dobře věděl kníže Václav, že každý pozemský panovník je odpovědný jako vládce světa. Jeho napodoboval a jeho následoval předně v konání skutků milosrdenství. Toto jeho milosrdenství vůči druhým lidem je popisováno zcela konkrétně v legendách a vykreslováno zcela jasně a zřetelně v umění. Kníže Václav se snažil naplňovat Ježíšovy skutky milosrdenství. „Hladověl jsem a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou“ (Mt 25, 35-36). Milosrdenstvím se pouze neupevňuje trůn a pozice jednotlivce před Bohem, ale i celá společnosti. Uprostřed napětí lhostejnosti, nezájmu má každý
věřící křesťan i dnes projevovat především vnímavý soucit, účinnou lásku a milosrdenství, jako to ve své době činil kníže Václav. Projevoval vůči lidem milosrdenství, ale i věrnost vůči Bohu. I když v jeho drsné době to nebylo populární, nesl na sobě znaky Ježíše Krista a jednal podle jeho příkladu a učení. I když pro něho ztratil svůj život, získal jej před Bohem, aby žil navždy navždy jeho království, jak zaznívá z dnešního evangelia podle Matouše určeného na tento sváteční den.
Sestry a bratři, modleme se za svoji vlast i za celou zemi. Prosme, aby po příkladu knížete Václava se šířilo a rostlo mezi námi Boží království. Kéž tomu můžeme napomáhat i my každodenními skutky milosrdenství a věrností vůči Kristu, pravému vládci a šiřiteli pokoje. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Oldřich Nováček publikováno: 03.11.2017 11:24 zobrazeno: 1012x