Sebeoběť bolestného vzdoru

Slovo k 46. výročí Jana Palacha - Leden 2015

Vážený pane ministře, vážený bratře biskupe, vzácní hosté, dámy a pánové, sestry a bratři,

        setkáváme se v tomto chrámu, abychom s úctou vzpomenuli na Jana Palacha, od jehož dobrovolného odchodu z tohoto světa uplynulo 46 let.

        Palachova oběť má zcela osobní rozměr jednoho lidského života. Mladý člověk, který mohl rozvíjet své schopnosti, studovat, věnovat se práci, rodině, mohl jít i třeba cílevědomě za svojí kariérou, se toho všeho dobrovolně zřekl. Svá osobní přání, sny a plány, které každý člověk má, obětoval pro to, co považoval za důležité v dané dějinné chvíli. Jeho čin byl projevem bolestného vzdoru proti totalitě, která dusila v naší zemi svobodu a deformovala samotnou podstatu lidství.

        Palachův čin získal celonárodní rozměr. Jeho sebeoběť vyvolala silný hluboký smutek téměř celého národa, celé společnosti. Na tuto událost si živě pamatuji, ač jsem byl ještě ve věku dítěte. Možná o to silněji jsem tento smutek podmaněného národa spoluprožíval. 

       Po srpnu roku 1968, který přinesl pláč a bolest našemu národu a společnosti, přece jen běžné životní starosti a radosti přinášely zapomínání a postupné smiřování se s daným stavem. A náhle překvapující čin Jana Palacha se stal výčitkou této smířlivosti s nesvobodou. Vyvolal znovu hluboký smutek nad situací národa, který ztratil okupací svobodu.

         A přece za určitou dobu upadal stále více tento Palachův čin do zapomenutí a vytrácel se z vědomí lidí, žijících v této tehdy nesvobodné zemi. Přesto jeho oběť žila ve skrytu dál, aby se pak znovu stala v lednu roku 1989 mocným symbolem protestu a vůle nesmířit se s daností politické totality. Ukázalo se, že Palachova sebeoběť bolestného vzdoru je trvale přítomná v našich dějinách. A dokonce byla viděna ve spojitosti ještě s jiným Janem.

       Také v tomto shromáždění v tento den chceme si s úctou přiblížit tuto osobnost studenta, který se vyznačoval touhou po pravé svobodě a spravedlnosti. Myslíme na něho v perspektivě Ježíšových blahoslavenství: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“ (Mt 5,4). „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Mt 5,6).

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 04.02.2015 03:58 zobrazeno: 2293x