L 21,12-15 Řeč i moudrost Betlémského kazatele

06.07.2015

Kázání v Betlémské kapli v Praze – červenec 2015

Vážení účastníci této sváteční bohoslužby, ať již zde v Betlémské kapli v Praze nebo kdekoliv prostřednictvím přenosu České televize, milé sestry a milí bratři, srdečně vás všechny zdravím.

Na tento památný den 6. července je určeno čtení z evangelia podle Lukáše, kde zaznívá Ježíšův výrok k učedníkům: „Dám vám řeč i moudrost.“

Mistr Jan Hus byl mužem řeči, slova, mluveného projevu. Měl schopnost jasně a zřetelně vyjadřovat své myšlenky, pronášet rétoricky vybroušené projevy, vést rozhovory i ostré polemiky se svými protivníky. Tomu se naučil v prostředí Karlovy univerzity, kde studoval a kde také působil.

Nepromlouval a nepsal jen v latině, ale rozvíjel i český jazyk, rodnou řeč. A to zde v Betlémské kapli, která byla určena od svého založení pro česká kázání. Právě česká reformace je spjata s rozvíjením českého jazyka, jak dokládají husitské Bible, bratrská Bible kralická i spisy Jana Amose Komenského.

Na Jana Husa však myslíme nejen jako na představitele rozvíjení české řeči, lidského slova, ale jako na kazatele a šiřitele Boží slova. Hus sám vykládá výrok „Dám vám řeč i moudrost“ tak, že touto řečí se myslí řeč Kristova a moudrost je chápána jako moudrost Boží (Výklad modlitby Páně, Opera omnia, s. 337). Podle svědectví Starého zákona Hospodin posílá své proroky ke svému lidu a vkládá jim přímo do úst své slovo, jako tomu bylo v případě proroka Jeremjáše (Jr 1,9; srov. Jr 15,19), ale i dalších proroků (Ez 4,12.15; Iz 59,21). Bůh sám se dotýká prorokových úst a vkládá mu do nich v bezprostřední inspiraci své slovo.  Hus se však za proroka nepokládal, jak o tom mluví v jednom ze svých listů (Listy Husovy, s. 217), ačkoliv byl takto viděn. Později byl zobrazován ve výtvarném umění jako muž s vousy, připomínající postavu starozákonního proroka. Ale on byl především kazatelem Ježíšova evangelia, služebníkem Božího slova a vykladačem Bible.

Hus rozjímal nad Písmem jako knihou života, hluboce promýšlel každé Ježíšovo slovo. Také tento Ježíšův výrok o daru řeči a moudrosti promýšlel a vztahoval na sebe. K učedníkům zaznívají tato slova Ježíše Krista do situace, kdy budou kvůli němu vystaveni pronásledování a vydáváni soudům: „Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.“ Hus se sice na kostnický koncil svědomitě připravoval a psal spisy pro obhajobu, jako jsou spisy O postačitelnosti Kristova zákona či Řeč o víře. Bylo mezi nimi i jeho kázání o míru, které však nezaznělo. A přece Hus nespoléhal na sebe, na svoji výmluvnost, ale prosil o přímluvnou modlitbu přátel a spoléhal na Boha samotného. V listě adresovaném do Čech v roce 1414 píše: Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti moudrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání své pravdě“ (Listy Husovy, s. 167). Hus ve vězení myslí na tato Ježíšova slova a v jednom ze svých dopisů píše: „A není člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž řekl svým věrným: Dám vám ústa a moudrost, jíž nebudou moci odolati všichni protivníci vaši… (Listy Husovy, Mareš, s. 171).

U Jana Husa vidíme, že řeč a moudrost náležejí k sobě. Řeč bez moudrosti je prázdná, i kdyby jakkoliv působila líbivě a přesvědčivě. Za Husovým slovem je však hluboká moudrost, a to ne lidská chytrost, ale moudrost Boží. Jestliže se v Bibli mluví o moudrosti, pak je počátkem této moudrosti bázeň před Hospodinem (Ž 111,10). Hus měl tuto moudrost – úctu vůči Bohu a podle toho se ve svém nitru a svědomí rozhodoval. Své protivníky v Kostnici nepřemohl, byl ve svém zápase poražen, a přesto zvítězil. Hus svůj proces na Kostnickém koncilu z lidské perspektivy prohrál. Vykládá se to tak, že dělal chyby, měl počkat na krále Zikmunda a nejet do Kostnice sám, neznal dostatečně církevní právo. Hus prohrál právně před koncilem, ale vyhrál morálně. Lépe čestně prohrát, než nečestně vyhrát. Kdyby přistoupil na kompromis a učinil ústupek, v tu chvíli by vše, co říkal a učil a kázal o věrnosti Kristu, bylo zpochybněno a vyprázdněno. Za slovem kazatele Jana Husa stála celá jeho osobnost, i jeho ochota trpět a přijmout i smrt. Proto jeho výroky mají takovou váhu, sílu a moc a přetrvávají staletí.

Dar slova nemusí znamenat jen schopnost argumenty přesvědčivě zdolat ve slovní potyčce své odpůrce, ale spíše vlídné slovo, které pomáhá a uzdravuje, které překonává neshody a spory, které je mostem mezi lidmi. Takové slovo zaznělo i z úst současného papeže Františka při červnovém setkání v Římě se zástupci husitské a evangelické církve z naší země u příležitosti Husova výročí. Takové slovo je jako most k překlenutí bolestných sporů minulosti a posílením přátelských vztahů mezi křesťany. Jan Hus nás křesťany z různých církví nemusí již po 600 letech rozdělovat. Toho jsou dokladem i letošní Husovské slavnosti 2015 v Praze i akce konané na mnoha místech v naší vlasti i v zahraničí. Důležité poselství z evangelia pro dnešní den je, že pravé slovo a moudrost dává svým učedníkům Ježíš Kristus. „Dám vám řeč i moudrost.“ On je jejich zdrojem. Mistr Jan Hus celým svým působením ukazuje a vede nás ke Kristu, který je zdrojem vítězné pravdy a moudrosti věčného života.

Sestry a bratři, kéž i my máme dar dobrého slova a pravé moudrosti, která se projevuje úctou k Bohu a láskou k druhým lidem, jak nás k tomu vede svým příkladem i Mistr Jan. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 08.10.2015 10:58 zobrazeno: 1857x