Spolupráce faráře a rady starších

Článek do ČZ č. 23/2018

Do čela náboženské obce na jejím shromáždění jsou voleni členové rady starších. Její rozhodování a jednání má být v souladu s posláním církve – Církve československé husitské. Toto poslání je vyznačeno v Ústavě a dalších dokumentech CČSH. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby člen rady starších byl členem církve. Členství v Církvi československé husitské je v Ústavě zřetelně určeno a popsáno v článku 4 tak, že zásadní kvalifikací je víra. Tato víra je osvědčována účastí na životě církve, bohoslužbě, svátostech, poznáváním obsahu Písma svatého, modlitbou, službou a svědectvím i přispíváním na hmotné potřeby církve. Z tohoto důvodu je patrné, že do rady starších nemají být voleni lidé, kterým je vzdáleno vlastní poslání církve, s náboženskou obcí nežijí, neúčastní se bohoslužby a jsou dokonce nevěřící. Pro tuto službu v radě starších jsou v řádech CČSH stanovena kritéria vycházející z vlastní podstaty církve jako společenství křesťanské víry, lásky a naděje.

Farář či farářka plní své úkoly spojené s vedením duchovní správy v náboženské obci a jeho služba duchovenská, svátostná a pastýřská je nezastupitelná. Rada starších má své specifické úkoly organizační a hospodářské povahy. Rada starších se přesto spolupodílí i na duchovní správě tím, že „pečuje o křesťanský život v obci“ (Ústava čl. 21 odst. 1; Organizační řád § 11 odst. 1 písm. a). Na druhé straně je farář členem rady starších. Tato vzájemná spolupráce je vyjádřena v řádech tím, že farář a předseda rady starších jednají navenek náboženské obce společně. Společně také podepisují podání. Je nesprávné, když farář jedná sám bez rady starších, zvláště v hospodářských záležitostech. Na druhé straně je porušením této vzájemnosti, když například předseda rady starších nebo i další členové rady starších vyvíjejí aktivity bez vědomí faráře. Nelze svolávat radu starších nebo dokonce shromáždění náboženské obce, aniž by to bylo předem projednáno a domluveno s farářem. Ačkoliv vede shromáždění náboženské obce předseda rady starších, je v našich řádech uvedeno, že tuto úlohu zastává předsedající „spolu s farářem“ (Organizační řád § 9 odst. 4). Není-li tato vzájemná spolupráce dobrá, nejsou tak vytvořeny dobré podmínky pro vykonávání duchovní správy farářem. Vykonávání duchovní správy v současném sekularizovaném prostředí je pro faráře velmi náročné a pokud není zakoušena podpora ani ze strany rady starších – nejbližšího okruhu spolupracovníků – je tím ještě neúnosným způsobem ztíženo.

Autoritou, která rozhoduje v Církvi československé husitské o zásadních organizačních a hospodářských záležitostech, není ani jednotlivec ani skupina, ale shromáždění. V rovině náboženské obce je to shromáždění náboženské obce. Toto shromáždění, které tvoří oprávnění členové náboženské obce, rozhoduje na základě demokratického, respektive bratrského principu. Autoritativní a manipulativní způsoby jednání jednotlivců či skupiny odporují tomuto principu demokratického rozhodování ve shromáždění, které se vyznačuje názorovou otevřeností a diskusí. Svolávání shromáždění se děje podle Ústavy vyhlášením při nedělní bohoslužbě a zveřejněním pozvánky na vývěsce – místě určeném ve sboru pro zprávy (Ústava čl. 20 odst. 4). Svolání shromáždění je vázáno na bohoslužbu. Tímto postupem je zaručeno, že budou o jeho konání informováni především ti, kteří se zúčastňují bohoslužebného života a přicházejí do sboru. Bohoslužba je také jádrem duchovního života náboženské obce a jejích členů. Řády nám mohou připadat formální, ale jejich význam je i v tom, že chrání duchovní základy a demokratické principy naší církve. Jejich nerespektování a nedodržení může být zřejmým signálem, že dochází k ohrožení bratrského společenství a nerespektování demokratických zásad. Právě tyto zásady náležejí k cennému charakteru Církve československé husitské od jejího počátku.

Tomáš Butta

Patriarcha Tomáš Butta

Oldřich Nováček publikováno: 31.07.2018 12:29 zobrazeno: 1469x