Mt 6,1-6.16-18 Cesta k postnímu sebepoznání a vnitřní ukázněnosti

Kázání na Popeleční středu – březen 2011

 Sestry a bratři,

         setkáváme se dnes na Popeleční středu, abychom se společně připravili na Velikonoce – nejdůležitější křesťanské svátky vykupitelské smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Tento čas trvající čtyřicet dní – bez nedělí – je tradičně spojován s postem. Má vůbec smysl si dávat nějaký postní závazek? Nepřivádí nás sama dnešní hospodářská situace k určitému uskromnění a zřeknutí se některých nároků a samozřejmých požadavků na život v blahobytu? Lidé jsou zkoušeni nemocemi, slabostí, nejrůznějším trápením a těžkostmi života. Proč ještě navyšovat toto trápení nějakým sebeodříkáním? Proč jej ještě nějakým umělým způsobem sebetrápení vytvářet? Co tedy pro nás znamená půst? Půst je cestou k pravdivému sebepoznání a k vnitřní ukázněnosti. A k tomu patří zpytování svědomí, pokání, ale i určitý postní závazek, který nás má vést k vnitřní i vnější ukázněnosti. Určitě Velký pátek je i pro nás členy husitské církve takovým dnem skutečného, nejen symbolického postu. Ale je naším svobodným rozhodnutím dát si i postní závazek pro celou dobu předvelikonoční přípravy. Mělo by to být něco, co by bylo skutečným odřeknutím se toho, na čem jsme ve velké míře závislými a tak vnitřně nesvobodnými.

         Půst nás má vést jednak k vnitřní ukázněnosti, ale také k pravdivému sebepoznání. Sebepoznání a rozpoznání naší nedokonalosti a hříšnosti je možné pomocí „zrcadla“. Avšak ne takového zrcadla, které si nastavujeme my lidé - ve kterém se vidíme hezčí, než jsme ve skutečnosti, ale zrcadla, které nám nastavuje Bůh svým slovem. K tomuto sebepoznání slouží předně Desatero Božích přikázání (Ex 20,1-17). A také seznamy hříchů, které nacházíme u Ježíše (Mk 7,21-23) i u apoštolů (Ř 1,29-32, Ga 5,19-21). Mnich Evagrius Pontský, který žil ve 4. století, napsal spis o osmi neřestech. Později jich bylo ustáleno symbolicky sedm, jak je to již u Řehoře Velikého – tzv. sedm smrtelných hříchů.Ve středověku bylo běžné jejich uvádění v počtu sedm. Také Mistr Jan Hus vyložil toto učení a aktualizoval je. Podle Mistra Jana Husa „smrtelný hřích“ znamená fakt, že usmrcuje duši a zbavuje milosti Ducha svatého (O třech nepřátelích člověka, Mistra Jana Husi sebrané spisy, svazek V, s. 245). Jedná se o těchto sedm projevů a podob morálního zla: pýcha, lakomství, nečistota, závist, nestřídmost, hněv a lenost.

         Tím prvním hříchem je pýcha. Ta se projevuje namyšleností, hrdou nadutostí, vědomím vlastní důležitosti, nadřazenosti, dokonalosti, která je však nekritickým sebeklamem. V knize Přísloví je řečeno: „Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí“ (Př 16,18). Jako druhé je uváděno lakomství. K tomu se vyslovuje apoštol v listě Efezským: „Žádný lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v Božím království (Ef 5,5). Jako třetí je v pořadí uváděno smilstvo či nečistota. Apoštol Pavel upozorňuje: „Tělo není pro smilstvo, ale pro Pána“ (1 K 6,13). Do tohoto seznamu sedmi smrtelných hříchů patří závist. V knize Přísloví je vysloveno varování: „Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům“ (Př 23,17). Ale my můžeme nejen závidět lidem, kteří jsou úspěšní pomocí různých nekalých praktik. Můžeme závidět i těm, kteří něco získali svou vlastní prací nebo příhodnými okolnostmi. Dále je to nestřídmost. Hus říká, že nestřídmost je nezřízená žádostivost jídla a pití. (Mistra Jana Husi sebrané spisy, svazek V, s. 245). A Ježíš varuje: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí“ (L 21,34). Dále to, co vypuzuje z našeho nitra Ducha svatého, je hněv. V knize Přísloví čteme: „Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků“ (Př 29,20). Jestliže jsme naplněni hněvem, nemůžeme se dobře orientovat, rozhodovat a jednat. Je třeba se zklidnit a nejednat v rozhořčení a v silných emocích. Až když vyprchají, můžeme se lépe rozhodnout, vidět objektivněji. V hněvu jsme zaslepeni a nemůžeme správně posoudit situaci. Aktuálně zní: „Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“ (Jk 1,20).

       A dostáváme se k poslednímu ohrožení našeho duchovního života, a tím je lenost. Lenost se projevuje právě v duchovním životě jako malátnost, nesoustředěnost, otupělost, liknavost, lhostejnost. Někdy nerozeznáme, co je projevem únavy, a co je znakem lenosti a pohodlnosti. V každém případě: z únavy se vyspíme či odpočineme, ale lenost je trvalejší vnitřní stav nezájmu a otupělosti. V duchovním životě je jejím znakem zanedbávání služby Boží, jak to vyslovil Mistr Jan Hus (Mistra Jana Husi sebrané spisy, svazek V, s. 245).

   Všech těchto sedm hříchů je podrobně popsáno v Bibli. Jestliže jsme je poznali a rozpoznali jejich ohrožení, pak si každý z nás uvědomujeme svoji určitou slabou stránku. Heslem tohoto roku je výzva “Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Ř 12,21). To je třeba uplatnit i v našem přemáhání těchto sedmi projevů zla prorůstajícího lidské srdce a dusícího vztahy mezi lidmi a hodnotný život, který nám zde Bůh daroval. Znamená to konkrétně přemáhat pýchu pokornějším smýšlením, hrabivost štědrostí, nečistotu láskou, závist schopností radovat se z dobra druhého, nestřídmost skromností, hněv soucitem a lenost aktivitou, vytrvalostí a odolností. Boží království jistě nelze získat jen povrchním vylepšováním sebe a svého obrazu před druhými lidmi. Tím, že budeme konat okázalé činy a ukazovat, jak jsme dobří, projevovat jen viditelně svou zbožnost a postní projevy. Před tím nás přece Ježíš varuje, když zdůrazňuje, že pravý půst se nekoná pouze navenek, ale skrytě v nitru, kde ho vidí Bůh (Mt 6,18). Vnitřní proměnu a obnovu působí milost a láska Ježíše Krista. Té se můžeme svěřit a na ni spolehnout na naší cestě postem směřující k naději a radosti Velikonoc. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 10.03.2011 03:09 zobrazeno: 3073x