2 Te 2,16-17 Síla ke každému dobrému činu i slovu

Kázání při bohoslužbě k 30. výročí „Domečku“ – zařízení Husitské diakonie v Trhových Svinech – květen 2022

Sestry a bratři,

při dnešní bohoslužbě chceme vyjádřit vděčnost Bohu a poděkovat i lidem za diakonické zařízení s názvem „Domeček“, který je zde v Trhových Svinech v jižních Čechách a který rozvíjí svoji tvořivou, užitečnou a lidsky vřelou a přátelskou činnost již třicet let.

Pro tuto příležitost jsem zvolil z Písma svatého úryvek z 2. listu apoštola Pavla Tesalonickým křesťanům. Oba dva listy – 1. i 2. dopisy do Tesaloniky odrážejí atmosféru očekávání prvních křesťanů příchodu Božího království. Jako křesťané stále očekáváme Boží království. Ale toto Kristovo věčné království, které má přijít a vstoupit do našeho světa, nelze očekávat pasivně. Proto se v dopise apoštola Pavla do Tesaloniky vyskytují prosby a přání, která obsahují výzvy k aktivitě, k činorodosti, ke skutkům, k jednání a dobrému dílu z víry. Apoštol zde píše: „Proto se za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry“ (2 Te 1,11). A v tomto listě také píše, jak jsme slyšeli v závěru našeho čtení: „Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu“ (2 Te 2,16-17). A ještě vybírám třetí výzvu apoštola z tohoto dopisu: „Vy však, bratři, neochabujte v dobrém jednání“ (2 Te 3,13). Ne tedy v ústraní, pasivně, lhostejně vůči tomu, co se ve světě děje, se křesťané mají upínat ke Kristu a očekávat jeho přicházející království, ale naopak ve světě, aktivně a se zájmem o druhé lidi v jejich radostech a trápeních. Snažit se drobnými kroky o to, aby Kristovo království pronikalo již nyní do tohoto našeho světa a do naší přítomnosti, jakkoli se může zdát od Božího království a jeho hodnot velmi vzdálena. Nelze čekat na Kristovu přítomnost ve světě v plnosti pasivně, ale máme konat drobné i větší skutky dobra podle jeho příkladu.

V listě do Tesaloniky slyšíme: „Sám pak nás Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval…“ Ježíš si nás zamiloval a dal nám poznat celým svým životem, že nás miluje on i jeho Otec. Tato láska přicházející shůry je základem povzbuzení a síly křesťanů k diakonii.

Diakonie je nazývána také jako charita – láska, neboť jejím zdrojem je Boží láska. Diakonie znamená, vyjádřeno podle apoštola Pavla „mít sílu ke každému dobrému činu i slovu.“ Všimněme si pořadí v tomto výroku apoštola: nejdříve je dobrý čin a pak teprve slovo.

Na začátku vybudování diakonického zařízení „Domeček“ byl bratr Karel Filip. Právě na něm a na jeho životním přístupu i příběhu je zřejmé, že nejprve je jednání a pak teprve slovo. Nejprve bratr Karel Filip podpořil a rozvinul diakonické aktivity zde v Trhových Svinech a také v Borovanech a pak vstoupil na cestu kněze, který působí slovem jako kazatel a hlasatel evangelia. Nejprve dobrý čin a pak slovo. To je přesně v duchu Komenského, který upozorňoval, že za člověka má mluvit jeho dílo a nejsou proto důležitá velká slova. Někteří mohou mnoho mluvit, ale když dojde na nějakou konkrétní práci a je potřeba konkrétní pomoc, tak se tomu vyhnou. Křesťanství ale nemůže být bez konkrétní pomoci a služby. Křesťanství nemůže být prázdné, bez diakonie, bez konkrétní služby druhým, ať již má tato služba různorodou podobu, ale je vždy spojena se zájmem o druhého člověka.

Nový zákon nám představuje Ježíše jako toho, kdo káže, kdo vyučuje. Ale také jako toho, kdo odložil vrchní šat, vzal si na sebe lněné plátno a opásal se jako služebník (J 13,4) a myl učedníkům nohy, kdo pomáhat a uzdravoval. Diakonie je v životě církve velmi důležitá, nepostradatelná. Diakonie prokazuje životnost víry, jak je zřejmé z listu apoštola Jakuba: „Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: ‚Buďte s Bohem‘ – ať vám není zima nebo nemáte hlad – a nedali byste jim, co potřebují, co by to bylo platné?“ (Jk 2,15-16). „Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jk 2,17). Skutky milosrdenství jsou měřítkem žitého křesťanství. Učinit něco dobrého pro druhé, znamená učinit to přímo pro Ježíše, který je skryt za našimi bližními, za našimi bratry a sestrami (Mt 25,40). Pravá víra se uplatňuje láskou (Ga 5,6).

Diakonie znamená kázat evangelium činy a skutky lásky. A mnohdy to může být i tiše, beze slov, nenápadně. Vyjádřeno slovy Jana Amose Komenského: „Také slunce vychází tiše a ani stromy, když rostou, nedělají hluk. Tak Boží království přichází nepozorovaně (Cesta světla, s. 147).

Chceme dnes vyjádřit vděčnost Bohu za vlídné a domácí prostředí „Domečku“ a upřímně poděkovat těm, kteří se podílejí na tomto dobrém díle pod jeho střechou. Prosíme Boha, aby i nadále vás v srdcích povzbuzoval a dával vám dostatek sil ke každému dobrému činu i slovu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 23.05.2022 05:43 zobrazeno: 342x