„Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.“
Ž 69,20-22
Pane Ježíši Kriste, pravý Synu Boží,kterému od věků náleží čest, úcta a klanění, ty jsi byl v tomto světě námi lidmi potupen a znevážen.
Snášel jsi tuto potupu, hanobení a snižování své Boží i lidské důstojnosti, když jsi za sebou vlekl břevna kříže úzkými uličkami Jeruzaléma až na Golgotu obklopen výsměchem a tupením protivníků ze všech stran.
Ty, který jsi měl pro druhé soucit, srdce plné milosrdenství a vlídnou tvář, setkal ses s tvrdostí lidských srdcí i paží. Nikdo pro tebe neměl soucit, ačkoliv jsi ho měl a máš v takové míře s námi.
Ty, který jsi druhé potěšoval a povzbuzoval, nebyl jsi lidským slovem povzbuzen. Jsi spojen s trpícími lidmi, kteří čekají ve své osamocenosti na soucit a vyjádření zájmu od druhých, ale marně.
Ty, který jsi sytil hladové zástupy a dával pít vyzrálé víno, okusil jsi na kříži žluč a ocet. I my místo chleba podáváme někdy druhým žluč a místo vína ocet. Odpusť nám lidem, kteří si navzájem svým jednáním působíme tolik hořkosti a trpkosti. Pane, který jsi trpěl na kříži obestřen tmou Velkého pátku, smiluj se nad námi! Ať tvá smrt i nám přinese odpuštění, smíření s Otcem a vysvobození od zlého. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Helena Bastlová publikováno: 02.04.2008 01:19 zobrazeno: 4291x