Domácí násilí – vidět, slyšet, mluvit

V posledních letech se stále častěji můžeme setkat s fenoménem domácího násilí.

O tomto typu násilí vyrůstajícím z narušených vztahů mezi nejbližšími lidmi je třeba rozhodně mluvit. Vždyť oběti si následky nesou s sebou do dalšího života, kde ovlivňují všechny jejich budoucí sociální vazby a vztahy.

Z právního hlediska neexistuje jednotná definice ani v trestním zákoně neexistuje trestný čin domácího násilí. Přesto náš právní řád má trestně právní prostředky pro boj s projevy domácího násilí. Novelizací trestního zákona, založené na rakouském zákoně proti domácímu násilí z roku 1997, vstoupila v platnost k 1.1. 2007 nová skutková podstata trestného činu – týrání osoby žijcí ve společné domácnosti.

Týrání osoby na sebe může vzít různé podoby psychického násilí (výhrůžky, zvýšená kontrola, ničení osobních věcí), dále fyzického, ekonomického (omezování disponování s vlastními prostředky) a sexuálního násilí (veškerá nedobrovolná sexuální aktivita).

            Co můžeme udělat, pokud víme, že je někdo v okolí obětí domácího násilí nebo dokonce samotným pachatelem? Důležité je uvědomit si, že všichni občané mají ze zákona povinnnost ohlásit a hlavně překazit takový způsob násilného jednání. Povinností každého člověka je vidět, slyšet a mluvit. Například pokud slýcháme častý zoufalý nářek a pláč od sousedů nebo pokud potkáváme sousedku se  znaky  fyzického násilí, musíme na na tuto skutečnost upozornit policii. Totéž platí i pro případ, chlubí-li se někdo tím, jak ztloukl svoji manželku. V České republice se považuje za trestný čin samo neoznámení trestného činu a jeho nepřekažení. Překazit páchaný trestný čin je povinen i lékař a farář. Na tyto případy se nevztahuje lékařské ani zpovědní tajemství, protože nejdůležitější je ochránit oběť proti dalším útokům. Zpovědní tajemství lze podle našeho trestního zákona použít pouze v případě neoznámení jednorázového již dokonaného trestného činu, u něhož  není důvodné podezření v jeho pokračování.

Pokud si týraný uvědomí, že se stal obětí domácího násilí, měl by začít svoji situaci aktivně řešit. Bývá velmi těžké, ale nesmírně důležité, začít o svém problému mluvit. Oběť se zpočátku může svěřit svým nejbližším přátelům (ale ne přátelům společným), v psychologické poradně nebo třeba i svému faráři. V každém případě je důležité, aby postižený nebyl na tuto obtížnou životní situaci sám. Být obětí domácího násilí není ostuda, kterou bychom se měli snažit za každou cenu udržet za zavřenými dveřmi, ale situace, kterou je potřeba řešit.

V případě, že dojde k fyzickému násilí a oběť má obavy z jeho pokračování, měla by zavolat policii.  Policie na tísňové lince je povinna reagovat a zasáhnout. Vyžaduje-li stav oběti lékařské ošetření, musí si poškozený dát od lékaře vystavit potvrzení o charakteru zranění. Dalším krokem je nenechat se odradit a podat trestní oznámení na pachatele, nejlépe co nejdříve, ale je možné podat ho i později po napadení.

Uvědomuje-li si oběť, že její situace je opravdu vážná, je dobré se obrátit na organizaci, kde jí mohou odborně poradit. V České republice poskytují pomoc obětem domácího násilí například tyto organizace:

Psychosociální centrum Acorus – poskytuje krizovou pomoc po telefonu, sociálně právní poradnu i umožňuje krizový pobyt; nonstop telefonní linka 283 892 772, www.acorus.cz.

Občanské sdružení Rosa – s celorepublikovou sítí středisek na pomoc ženám; krizový telefon 602 246 102, www.rosa-os.cz

Koordona – koalice organizací proti domácímu násilí na ženách, na jejíchž stránkách lze najít kontakty na organizace v ní sdružené www.koordona.cz

Lenka Nováková publikováno: 29.04.2008 05:00 zobrazeno: 4817x