Vděčné díkůvzdání za úrodu

Článek do Českého zápasu

Žalm 67 je vděčnou písní za úrodu, za plody země. „Země vydala plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.“ V tomto žalmu je obsaženo vědomí nezbytnosti a nepostradatelnosti Božího požehnání. Je poděkováním za ně a prosbou o ně i pro budoucí čas. Boží požehnání se projevuje právě v každoroční úrodě.

Div stvoření se stále opakuje, kdy pustá a prázdná země se stává prostředím života a poskytuje nám lidem obživu. Člověk je závislý na svém Stvořiteli, na jeho přízni, požehnání a štědrosti.

Bůh Stvořitel pečuje o zemi (Ž 65,30), žehná tomu, co z ní raší (Ž 65,11) a dává hojnost všeho (Ž 66,12). Izraelci vyjadřovali a vyjadřují vděčnost za dary zaslíbené země při pravidelných modlitbách a zvláštních náboženských slavnostech. I dnes si velmi považují toho, že jim jejich země, kde je velice vzácná voda, poskytuje množství zeleniny a ovoce. Nemají ovoce a zeleninu z dovozu, ale ze své vlastní země, i když je to země kamenitá a část je pouští. V úrodných nížinách se pěstuje obilí, rostou tam datlové palmy, fíkovníky, citrusové stromy, granátovníky, olivovníky a vinná réva.

Úroda však nebyla a není nikdy bez lidského přičinění, bez lidské práce a námahy (2 Tm 2,6). Kolik lidí se podílí na tom, abychom měli na stole čerstvý chléb. V chlebu je jednak obsaženo zázračné Boží dílo – svit slunce, vláha, země, z níž vyrostlo obilí. Současně chléb je dílem nás lidí. Nespočet lidí vynaložilo svou námahu při setbě i sklizni, při pečení, rozvozu a prodeji. Obojí je důvodem k vděčnosti a k poděkování.

K písni vděčných díků jsou vybízení všichni lidé. Je to proto, že úroda se týká všech. Společně žijeme na této zemi, která nás živí. V tom spočívá univerzální charakter žalmu. Obdarování plody země se netýká jen Izraele, ale všech národů, netýká se jen skupiny lidí, a všech lidí jako takových. A Ježíš to vyjadřuje tak, že Bůh Otec dává svítit svému slunci na dobré i zlé a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45).

Žalm 67 podobně jako i některé další žalmy vyjadřuje díky za štědrost, dostatek a hojnost (Ž 65,10-14; Ž 145,16; Ž 23,1.5). Nejde však o hojnost pro hojnost. Navíc každoroční úroda je ve svém výsledku nejistá. Je ohrožena rozmary počasí, suchem, povodněmi, kroupami i ohněm. Neděkujeme jen za nadbytek, přebytek, ale za úrodu, která může být v něčem i skromnější. I skromnější úroda je lepší než žádná. A pak je ještě třeba připomenout jedno moudré biblické přísloví: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a k tomu nenávist“ (Př 15,17). Hmotná hojnost není ještě vše (Ž 4,8). Bez duchovního pokrmu není člověk nikdy plně nasycen (J 6,31-35).

Ať nám víra umožňuje vidět za úrodou lásku a starostlivost našeho Stvořitele. Jemu vzdejme chválu a náš vděčný dík při slavnosti sklizně letošních plodů!

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 18.10.2021 10:22 zobrazeno: 335x