Sk 1,15 – 17.21-26 Kristus obnovuje a spojuje kruh svých učedníků

Kázání  na synodě pražské diecéze ve Vlašimi – květen 2012

Vážený bratře biskupe Davide, vážené sestry a vážení bratři ve společné službě evangelia, milost a pokoj vám všem!

       Opět po roce se setkáváte k pravidelné synodě duchovních pražské diecéze husitské církve. Synoda je setkání, společné setrvávání a jednání kněží, jáhnů, kazatelů, katechetů a pastoračních asistentů. Je to čas určitého vzdálení se od každodenních povinností, služebních úkolů a běžných činností a starostí v náboženských obcích a diecézi. Máme příležitost k rozhovoru, k naslouchání, k vyjádření myšlenek, a tím i k získání odstupu od své uzavřenosti ve vlastních problémech a starostech. Můžeme se podívat na své těžkosti očima druhých. To, v čem je synoda duchovních důležitá, je, že si můžeme uvědomit a prožívat, že nejsme ve své duchovenské službě sami. Vždyť duchovenská činnost není zoufalým během osamoceného běžce, ale štafetou vzájemného předávání zkušeností a sdílení. K duchovenské službě patří vědomí sounáležitosti, spolupráce a společenství. I když duchovní v něčem musí zápasit sám, současně tvoří s druhými tým. Nejsme konkurenti, ale spolupracovníci. K tomuto poznání má vést i synodní jednání.

         V knize Skutky apoštolů slyšíme také o shromáždění – sto dvaceti bratří a zvláště o úzkém společenství, o týmu spolupracovníků, kterým byl kruh Dvanácti apoštolů. Ale tento kruh byl rozevřen, rozpojen, narušen zradou jednoho z nich. Jidáš patřil mezi apoštoly, „byl vyvolen ke stejné službě“ jako Petr, Jan, Jakub a další. Ale patřit mezi apoštoly, dostat se mezi ně, ještě samo o sobě není zárukou kvality víry a života. Stát se duchovním, kazatelem – to je velká výsada - ale samo o sobě to ještě nic neznamená. Každý duchovní podobně jako apoštol je ve službě Krista. Ale ne každý, kdo byl nebo je v církvi, skutečně slouží Kristu. Někteří sloužili a slouží sami sobě a staví na odiv svou nepostradatelnost. Jiní sloužili jiné moci a těm, kteří stáli proti Kristu. Jidáš byl ve spojení s apoštoly Ježíše Krista, ale současně byl i ve spojení s jeho nepřáteli. Určitou dobu to lze hrát na obě strany, ale v rozhodující chvíli se projeví, kde má člověk své srdce. Jidáš je temnou stránkou pozemské církve. Ve velekněžské modlitbě Ježíš říká, že neztratil nikoho, koho mu Bůh Otec svěřil, kromě toho, kdo byl zavržen (J 17,12). Jidášovo srdce bylo temným zákoutím, kam neproniklo světlo Boží lásky, ačkoli jako apoštol denně kolem něho procházelo Slunce. Církev nestojí a nepadá ze selhání jednotlivců, ale obnovuje se. Apoštolský kruh je doplněn. Opět je spojen a stává se úplným.

         Ze svědectví knihy apoštolů poznáváme život a způsob jednání v prvotní církvi. Velkou roli měla modlitba. Modlili se apoštolové (Sk 3,1), modlilo se shromáždění (Sk 1,14). V různých situacích se obraceli první křesťané modlitbou k Bohu. Také tehdy, když byli před nějakým úkolem či rozhodnutím. V tomto případě se měli rozhodnout, kdo doplní kruh Dvanácti apoštolů. Uvědomovali si, že oni vidí jen povrch, proto se v modlitbě obraceli k Bohu, který vidí do srdce člověka, kam nikdo druhý nemůže nahlédnout, neboť je velmi hluboké a nevyzpytatelné (Jr 17,9-10). Nakonec podle znamení se rozhodli pro Matěje, který doplnil apoštolský kruh. Možná se může jevit nenápadným, moc se o něm v Bibli nemluví, ale měl srdce, které před Bohem obstálo. V prvotní církvi byla praxe losování. Slyšíme názor, že bychom měli v církvi více losovat při různých rozhodováních, abychom to nechali na Bohu. Ale někdy se musíme rozhodovat sami se vší odpovědností. I když jsou situace, kdy je naše rozhodování složité. Zdá se někdy, že každé rozhodnutí je špatné a některé ještě horší. O důsledku rozhodnutí nevíme hned, ale až za určitou dobu. Někdy rozhodnutí, které se zdálo zprvu jako dobré, se po delším čase ukáže jako zlé. Jsou ti, kteří by chtěli rozhodovat, ale pak za to nenést žádnou odpovědnost. Vraťme se však ke knize Skutků. Tehdy měli v církvi tu výhodu, že se rozhodovali mezi dvěma dobrými možnostmi. Bůh si najde v každé době své nové vhodné a věrné svědky a obnovuje svou církev. Kruh apoštolů, který byl prolomen zradou, rozprášen strachem, vyprázdněn lhostejností, se znovu obnovuje a spojuje. A navíc má být vybaven novu silou z Ducha svatého. Po doplnění kruhu apoštolů přichází událost letnic. Ježíš svou církev neopouští. I když již není fyzicky přítomen tak, jak ho znali učedníci, od křtu až do Velikonoc, přesto v církvi dále mocně působí. Jako Vzkříšený, Oslavený a Vyvýšený působí skrytě ve své církvi i dnes. Toužíme po tom, aby i náš kruh duchovních a kazatelů obnovoval, spojoval a naplňoval silou svého Ducha. Záleží totiž na apoštolech, záleží na nás duchovních a kazatelích, na kruhu, který vyjadřuje jednotu, sounáležitost a soudržnost. Podoba celé církve je ovlivňována společenstvím duchovních a vztahy mezi nimi. Spolupráce a jednota v náboženské obci, diecézi a i celé církvi je předpokladem účinné služby a svědectví. Proto se Ježíš modlil ve své velekněžské modlitbě za své apoštoly, aby směřovali k jednotě a žili v ní! Proto se Ježíš modlí i za nás. Jeho přáním a vůlí je, abychom se nechali jeho Duchem vést k jednotě, abychom byli posvěcováni jeho slovem, které je nám svěřeno. Aby tak naše svědectví věřícím i nevěřícím lidem dnešní doby bylo účinnější právě v hlubší spolupráci, vzájemné podpoře a větší soudržnosti v kruhu Kristových učedníků a služebníků. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 18.05.2012 03:54 zobrazeno: 2679x