K vývoji a podobě liturgického oděvu v CČSH

Článek do ČZ č. 21/2018

První duchovní Církve československé husitské byli římskokatoličtí kněží a užívali zprvu bohoslužebné oděvy Římskokatolické církve. Ornáty byly duchovními Církve československé záhy odkládány. Duchovní Církve československé užívali kleriku (talár), rochetu a štolu, jak dokládají dobové fotografie. Na rochetu se našíval symbol kalicha. Později se rocheta přestala užívat a někteří duchovní neužívali ani štolu. V čase tzv. pravoslavné krize například v Olomouci duchovní místo kalicha nosil na rochetě pravoslavný kříž. Pravoslavně orientovaní duchovní nosili pravoslavná liturgická roucha. Na Moravě, ale i v Čechách se užívalo i bílé bohoslužebné roucho. Na prsou byl umístěn červený kalich.

Na prvním sněmu v roce 1924 bylo v referátu prof. Františka Kalouse  charakterizováno roucho duchovního CČS takto: „Odznakem úřadu duchovního je bílá štola na černém taláru.“ Bylo zde též řečeno, že štolu je možné ozdobit a součástí oděvu je i baret – jednoduchá černá pokrývka na hlavu užívaná při úkonech konaných ve venkovním prostředí. Karel Farský nosil bílou i vyšívanou štolu na černém taláru, avšak očekával vývoj bohoslužebného roucha Církve československé směrem k jeho světlejší podobě. Vilibald Růžička prosazoval světlou štolu vyšívanou s kalichem a černou štolu pro pohřební obřady. V roce 1931 byl přijat tento Růžičkův návrh. Za patriarchátu G. A. Procházky se nosila štola se spojenými rameny, proto symbol kalicha byl vyšit přímo na štolu. V bohoslužebné knize CČS z roku 1939 je talár jako bohoslužebné roucho blíže specifikován tak, že je „černé barvy, řasnatý a splývající, u krku uzavřený a sahající až po kotníky. Límec je ležatý, sametový“.

V řádu přijatém na VI. sněmu CČSH v roce 1971 je řečeno: „Obřadním oděvem kněze CČSH je černý talár u krku uzavřený, s červeným kalichem na prsou a štola. Pokrývkou hlavy je biret. Kazatelé z povolání používají talár se znakem CČSH podle schválení ústřední rady.“ V Řádu duchovenské služby z roku 2004 je uvedeno: „Všichni duchovní CČSH používají při svátostných a mimosvátostných obřadech a při zvláštních slavnostních příležitostech bohoslužebný oděv v souladu s Bohoslužebným řádem. Duchovní jsou povinni bránit zneužití tohoto oděvu.“ Talár užívají duchovní a kazatelé, ale nikoli pastorační asistenti. Podle nových pravidel z roku 2016 jej mohou užívat též bohoslovci CČSH.

Jak štola, tak i talár jsou ve svém historickém původu oděvem a označením duchovního. Talár, ačkoli pochází z univerzitního prostředí, je ve svém počátku kněžským oděvem. Na středověkých univerzitách učili původně duchovní, kteří talár užívali. Později se užívání talárů v univerzitním prostředí rozšířilo i mezi další vyučující, kteří duchovními nebyli.

Jedním z možných výkladů našeho bohoslužebného oděvu je jeho „spojující“ charakter. V bohoslužebném oděvu duchovního CČSH totiž došlo ke spojení „evangelického“ taláru s důrazem na kázání a učení evangelia na jedné straně a římskokatolické i pravoslavné štoly jako svátostné služby a hodnosti kněze na straně druhé. Specifickým znakem je kalich – symbol husitství, utrakvismu a české reformace.

Bohoslužebný oděv duchovního CČSH vyjadřuje jeho služebnou funkci a církevní poslání a odkazuje k vyšší autoritě, kterou je Ježíš Kristus.

Tomáš Butta

Patriarcha Tomáš Butta

Oldřich Nováček publikováno: 31.07.2018 12:15 zobrazeno: 1701x