Ž 30 Žalm při posvěcení Hospodinova domu

Kázání při bohoslužbě k 90. výročí Husova sboru v Brně na Botanické

Sestry a bratři,

při této příležitosti výročí tohoto sboru bych chtěl spolu s vámi otevřít knihu Žalmů. Žalmy jsou zpěvníkem a modlitební knihou židovského lidu, ale i nás křesťanů. Do obsahu jednotlivých žalmů se promítají nejen nejrůznější situace, kterými prochází věřící člověk, ale i události z dějin Božího lidu. Žalmy zachycují události, jako je vyvedení Izraele z Egypta, přechod přes moře a putování pouští (Ž 124, Ž 78, Ž 107, Ž 136) i očekávání Mesiáše (Ž 2, Ž 110). Zpěv a chvála byly vždy součástí bohoslužby a rozvíjely se zvláště v době, kdy v Jeruzalémě byl zbudován chrám. V žalmu 150 jsou uvedeny i různé hudební nástroje, které se v chrámu používaly. Ale v čase, kdy chrám byl zničen, a židé byli odvlečeni do zajetí, vznikaly smutné zpěvy, jako například žalm 137 „U řek Babylónských“. Podobně je smutkem prostoupený žalm 42, kdy žalmový zpěvák vzdálen od chrámu v cizí zemi vzpomíná, jak se v minulosti ubíral v čele průvodu do chrámu a  jak zazníval radostný zpěv mohutného zástupu (Ž 42,5). 

Jeden ze Žalmů je nadepsán „K posvěcení Hospodinova chrámu“. A na tento 30. žalm bych chtěl spolu s vámi upřít pozornost. Jestliže byl budován jedinečný chrám v Jeruzalémě, pak po jeho stavebním dokončení nastala slavnost posvěcení, kterou se chrám stal chrámem a byl odevzdán ke svému pravému účelu. Ve Starém zákoně je doloženo jak budování chrámu, tak jeho zasvěcení Bohu – jedinému Hospodinu Pánu nebes i země. Křesťanské stavby jsou pojmenovány po různých mučednících a svědcích Páně. Tento novodobý husitský sbor je označen jménem středověkého kazatele a mučedníka Mistra Jana Husa. Ale především je každá křesťanská stavba určená pro bohoslužbu zasvěcena samotnému Bohu. Kostel či sbor má být skutečně posvěcen. To znamená, že má být prostoupen Boží svátostí, Božím Duchem, Duchem Svatým. A k tomu dochází tehdy, když se v prostoru kostela či sboru uskutečňuje bohoslužba. 

Posvěcení chrámu v Jeruzalémě za krále Šalomouna se také uskutečnilo bohoslužbou, modlitbou a přinášením obětí (1 Kr 6,63). Žalm 30 mohl být zřejmě písní k připomínce posvěcení Hospodinova chrámu. Obsahuje výzvu: „Pějte žalmy Hospodinu jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost“ (Ž 30,5). To je trochu neobvyklé, vzdávat chválu tomu, co připomíná Boží svatost! Vždyť chvála má být vzdávána jen samotnému Bohu. Pro Izraelce byl vždy chrám mimořádným a posvátným místem. Připomenutím či přesněji znamením Boží svatosti. Myslet na chrám znamená myslet na Boha samotného. Hospodina vidět nemůžeme, je neviditelný, skrytý, ale kostel či sbor je něčím viditelným. Již svým uspořádáním a podobou odkazuje k tomu, co přesahuje tento náš svět a náš každodenní život v něm. Věže kostelů a sborů jsou prsty ukazující k nebi. Máme mít rádi svůj sbor, protože nám připomíná to, co nás přesahuje. Má to být náš duchovní domov, ale můžeme si uvědomovat, že to byl duchovní domov předcházejících generací, na které navazujeme, a má to být duchovní domov budoucích generací, pro které jej máme udržovat a připravovat. Žalm 30 je značně dramatický. Zpěvák dosvědčuje Boží pomoc, kterou ve svém životě zakusil. Byl vytažen obrazně řečeno „z hlubiny“. Šlo to s ním z kopce, dostal se dolů, dostal se na dno, ale Bůh mu dodal sílu se znovu postavit na rovnou zem. Zakoušel příkoří a útisk ze strany nepřátel, ale Bůh mu pomohl. Byl nemocen, ale dostal se z toho, a uzdravil se. Nacházel se v ohrožení smrti, ale Bůh ho zachránil a pomohl mu. Prožil ve svém životě různé náročné a těžké chvíle, ale zakusil Boží pomoc. A to je důvodem, že přichází do chrámu a z vděčnosti chválí a oslavuje Boha. 

Kostel a sbor je místem Božího doteku, znamením Boží svatosti a dokonalosti. Ale kostel či sbor je místem, kam přicházíme my lidé s různými starostmi, těžkostmi, obavami. Podobně jako – žalmista nesměrujeme vždy vzhůru, ale klesáme někdy dolů, místo pochopení, porozumění a přátelské vstřícnosti zakoušíme nepřátelství, trápí nás nemoci a dotýká se nás smrtelnost, které se nikdo nezbaví. Ale žalm 30 k posvěcení chrámu nekončí smutkem, i když i takové chvíle samozřejmě také přicházejí, kdy se nám oči zalijí slzami. Ale chrám je a má být místem radosti, radostné bohoslužby a radostné chvály. V žalmu je řečeno: „Můj žal změnils, v taneční rej, místo žíněného roucha opásal jsi mě radostí“ (Ž 30,12). Sbor je místem, kde je hlásáno jedinečné evangelium – dobré a radostné poselství. Neboť Ježíš povzbuzuje všechny, kteří přicházejí do jeho blízkosti, že ti, kteří pláčou a trápí se, zakusí radost Božího království.

Sestry a bratři, tento sbor slaví v letošním roce své 90. narozeniny od chvíle, kdy byl dokončen, slavnostně otevřen a posvěcen Božím slovem. Tomuto sboru přejeme, aby připomínal Boží svatost, aby byl místem povzbuzení a radosti z evangelia Ježíše Krista a aby zde stále zněly žalmy k Boží chvále. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 07.11.2019 11:59 zobrazeno: 652x