J 6, 66 – 69 Víra, poznání a vyznání prof. Zdeňka Trtíka

Iz 40, 13-14; Tt 1,1,-4

Sestry a bratři,

         nemůžeme zapomínat na osobnosti naší církve, které měly zvláštní význam pro její utváření a z jejichž díla a svědectví stále můžeme čerpat. Na sněmu, který se bude konat v měsíci říjnu, chceme připomenout právě některé významné osobnosti naší církve, a to jak duchovní, tak laické pracovníky. Mezi nimi i teologa a filosofa prof. Zdeňka Trtíka. V letošním roce uplynulo 100 let od jeho narození. I dnes chceme vzpomenout na tuto osobnost, a to právě v tomto holešovickém sboru, ve kterém v závěru svého života po odchodu z teologické fakulty stál prof. Trtík za bohoslužebným stolem, modlil se k Bohu, vysluhoval svátosti a kázal slovo života.

         Při této příležitosti k nám zaznělo svědectví z Písma svatého o víře a poznání. Apoštol Petr tváří v tvář Ježíšovi říká: „My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ A v epištolním listu Titovi apoštol Pavel charakterizuje apoštolské poslání tak, že má druhé „přivádět k víře a poznání pravdy našeho náboženství.“ Vidíme, že je zde víra a poznání ve vzájemném vztahu (srov. Ef 4,13). „My jsme uvěřili a poznali.“ Spojení víry a poznání – to je právě charakteristické pro teologa a filosofa Zdeňka Trtíka. Víra v jeho životě byla zřejmá. Hloubka a šíře jeho poznání byla úctyhodná. Svou osobností, myšlenkovým úsilím a dílem nám dokazuje, že nejhorší by bylo rezignovat na poznání či dokonce se stavět do naivně sebevědomé pozice, že už přece všechno víme a známe a nic již poznávat nemusíme. Můžeme si říci: „Stačí, že věříme.“ Ale víra bez poznání se může stát slepou, falešnou a zcela zavádějící. Vždyť i Mistr Jan Hus zdůrazňoval jak víru, tak také poznání pravdy. Bez poznávání pravdy a jejího hledání může totiž víra snadno sklouznout do pověry, do bizarních představ a nezdravé závislosti, místo toho, aby nás osvobozovala a přetvářela k pravému lidství.

         Poznání profesora Trtíka bylo prověřováno, přezkušováno a ověřováno intenzivním studiem, odbornou, soustavnou a namáhavou prací spojenou s odříkáním a též s životní praxí a zkušenostmi. V případě možnosti poznání Boha jen lidským rozumem však věděl o omezenosti takového počínání. Apoštol Pavel říká, že naše poznání je jen částečné, útržkovité (1K 13,9). A tím nejdůležitějším v životě je poznat Ježíše (Fp 3,8) a jeho lásku, která však přesahuje všechno naše poznání (Ef 3,19). Poznání znamená získání co nejvíce znalostí z různých oborů, ale také něco prožít, zakusit a získat určitou zkušenost. To byla právě zkušenost apoštola Petra, který za sebe i ostatní apoštoly říká, že nejen uvěřili, ale také poznali. To je zkušenost všech mužů a žen víry, kteří dosáhli určitého poznání. To byla také zkušenost prof. Zdeňka Trtíka.

         On učinil úžasné poznání! Bylo to v době, kdy lidé prožívali ve válečných letech otřes a krizi tradiční křesťanské víry a učení. Současně přicházela následně doba protináboženské propagandy, která chtěla vytěsnit Boha a církev ze společnosti. Víra v Boha neměla mít již místo a jevila se jako něco odbytého, naivního, překonaného, zpátečnického až nebezpečného. A v tomto čase přichází Zdeněk Trtík s pozoruhodným objevem. A tím je osobní nepředmětný vztah. V jedné z jeho knih, které mám v knihovně, jsem včera našel založený rukopis bratra profesora, který jsem s úžasem četl. Vystihuje ve zkratce jeho důležité důrazy a je nadepsán „Osobní vztah já – ty a jeho význam“. O některé myšlenky z tohoto rukopisu se s vámi podělím.

„Tento osobní vztah má podstatný význam pro lidství, jímž se člověk odlišuje od nižší živé přírody. Má také podstatný význam pro pravý vztah víry k Bohu. Tak jako bližní se z pouhého předmětu musí stát osobním protějškem – ty, tak také Bůh, máme-li s ním žít v obecenství, se z pouhého předmětu musí stát naším věčným Ty.“

         Osobní vztah já – ty se rodí nejprve mezi matkou a dítětem, v rodině a pak v širším společenství. Jeho mediem je slovo lásky, přátelství, prosby a nároku. V tomto vztahu si uvědomujeme své lidské já. Kde tento osobní vztah chybí, tam vzniká citová nestabilita, neschopnost etického hodnocení a jednání a další. Bez tohoto vztahu se žádné lidské já nemůže zrodit a nemůže existovat.

         Prof. Trtík odkazuje na konkrétní případy, kdy některé děti vyrostly ve zvířecích smečkách. „Žádné lidské já není absolutně zajištěné a integrované, aby na jeho základě mohlo lidské já bližního žít bezpečný a blahodárný osobní život. Absolutním a věčným Ty je pouze Bůh, který se nám otevírá ve svém Slovu, jehož plností je podle Bible Ježíš Kristus.“ Tolik několik myšlenek z rukopisu prof. Trtíka.

         K víře a poznání náleží také to třetí, co je zřejmé z události v Kafarnaum. A to je vyznání. Apoštol Petr svoji osobní víru a hluboké poznání zveřejňuje – vyznává.

         Dílo prof. Trtíka je velkým vyznáním víry v Krista. O to cennější je to proto, že tomu bylo v době, kdy se lidé začali od Krista vzdalovat, nehlásili se k němu a zapírali ho i zrazovali. Pro své intelektuální schopnosti mohl prof. Trtík nastoupit slibnou kariéru ve společnosti. On zůstal spojen se svou církví, která stále více ztrácela na významu a vlivu. Věřil a poznal, že však v tomto z vnějšku viděno slabém a nepatrném společenství je zvláštní moc a síla Krista a jeho slova věčného života.

         Svým svědectvím víry a pozoruhodným, hodnotným a nadčasovým dílem nám prof. Trtík ukázal a ukazuje dosud k tomu, který i pro nás je tím zcela osobním protějškem jako věčné Ty a který i pro nás má slovo věčného života. Amen.

Modlitba se vzpomínkou na prof. Zdeňka Trtíka

Bože, před tvou tváří chceme dnes vyjádřit vděčnost za život prof. Zdeňka Trtíka, který se narodil před 100 lety v Kyjově na Moravě. Děkujeme ti za jeho slovo víry, za učitelské působení a teologické dílo. I přes lidskou slabost, které není nikdo z nás ušetřen, si uvědomujeme jeho jedinečnost a významnost pro křesťanskou teologii a naši novodobou filosofii.

Vážíme si jeho díla pro Církev československou husitskou a jeho víry, poznání a lásky k tobě. Prosíme za Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, za učitele a studující. Prosíme za dar pravé víry i schopnost poznávání tebe, Bože, jenž jsi pramenem života časného i dárcem života věčného v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 03.10.2014 11:42 zobrazeno: 2325x