Na mimořádném zasedání, které se konalo 30. srpna 2007 v Brně, přijala Ústřední rada CČSH následující stanovisko:
Stanovisko Ústřední rady CČSH v ČR k dokumentu Kongregace pro nauku víry s názvem „Odpovědi na otázky týkající se některých aspektů nauky o církvi“ ze dne 29. června 2007 a zveřejněného 10. července 2007
Ústřední rada CČSH v ČR na svém zasedání dne 30. 8. 2007 vyjádřila podobně jako zástupci jiných církví z ekumeny znepokojení nad obsahem uvedeného dokumentu a také obavu nad dalším možným průběhem ekumenického procesu.
Konstatujeme, že dokument obsahuje tradiční výklad římskokatolické nauky o církvi, vyjádřené i v dokumentech II. Vatikánského koncilu ve věroučné konstituci Lumen gentium a dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio. Podle této nauky patří k podstatným znakům církve také svěcení nositelů úřadu v apoštolské posloupnosti a jejich jednota s Petrovým nástupcem. Z toho důvodu je pak církvím vzešlým z reformace, které nemají svátost svěcení podle apoštolské posloupnosti, upřen charakter církve a přiznáno označení „církevní společenství“. Dále je podle této nauky jedna církev, Kristem založená a v krédu vyznávaná, identifikována s církví římskokatolickou, jíž je svěřena plnost milosti a pravdy.
Připomínáme, že vedle tohoto římskokatolického pojetí církve existují také pojetí jiná, z pohledu Božího zjevení v Písmu legitimní. Podle reformačního pojetí je církev Boží všude tam, kde se čistě zvěstuje Boží slovo a řádně vysluhují svátosti podle evangelia. Česká reformační tradice k těmto znakům připojuje také vykonávání křesťanské kázně.
Církev československá husitská ve své nauce formulované v Základech víry definuje Boží církev jako „ospravedlněné hříšníky žijící v osobním obecenství s Bohem v Kristu a v bratrství života... Tato Boží církev je jen jedna, ale žije pouze v útvarech místních obcí...“ V důsledku hříšnosti lidí, dějinných okolností, ale také zápasů o čistotu a věrnost Boží církve došlo k jejímu rozdělení do rozmanitých organizovaných církví (institucí). V naší souvislosti je podstatná výpověď obsažena v ot. 18: „Organizované církve nejsou ani jednotlivě ani v souhrnu totožné s církví Boží, ale Boží církev v nich žije jako duchovní obecenství a bratrstvo společného života v Kristu v místních obcích.“ Toto poznání určuje i náš přístup k otázkám ekumenismu. Uznáváme, že ve všech křesťanských denominacích se děje Boží církev, jejíž Hlavou je obětovaný a vzkříšený Ježíš Kristus. Uznání vlády Kristovy nad celou Boží církví „nás vede k modlitbě a úsilí o ekumenickou jednotu víry, naděje a lásky i života a díla všech církevních organizací a křesťanů na celém světě.“
Domníváme se, že nezbytnou podmínkou ekumenického dialogu je společné a pokorné naslouchání Písmu a také vzájemné poznávání a přijímání rozmanitosti tradic. Jsme připraveni i nadále přes všechny překážky a obtíže pokračovat podle svých možností v ekumenickém dialogu a spolupráci. Svým úsilím o věrné následování Ježíše Krista a kázáním jeho slova chceme přispívat k duchovnímu bohatství jedné Boží církve, kterou vyznáváme.
Povzbuzujeme také všechny sestry a bratry, aby v tomto úsilí o věrné následování Krista nepolevovali a nedali se odradit těžkostmi či překážkami, nýbrž na všech úrovních iniciovali, podporovali a aktivně se účastnili ekumenických modliteb, bohoslužeb Slova, setkání a rozhovorů se sestrami a bratřími dalších křesťanských církví. Hleďme naplňovat vůli našeho Pána, který chce, aby jeho učedníci byli jedno (J 17, 21) a naplňovali jeho přikázání lásky. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (J 13,35).
Helena Bastlová publikováno: 01.09.2007 08:22 zobrazeno: 5350x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook