Ohlasy J. A. Komenského a jeho odkazu v katechetice Církve československé husitské

Význam J. A. Komenského pro zakladatelskou generaci duchovních Církve československé husitské je zřejmý od jejího počátku. K zakladatelské generaci patřil i můj pradědeček František Oliva, který byl řídícím učitelem v Nechvalíně na jižní Moravě. Než se stal učitelem, studoval katolickou teologii ve Vídni. Stal se jedním z prvních duchovních nové církve a věnoval se vyučování náboženství ve školách. Nad svým pracovním stolem měl zarámovaný obraz Komenského a ve své knihovně měl jeho spisy, které tehdy vycházely jako „Veškeré spisy J. A. Komenského“ Přes jeho syna – mého prastrýce Přemysla Olivu – také duchovního naší církve a katechetu se dostaly Komenského spisy až ke mně. Také obrázek mám zavěšený nad pracovním stolem.

Spisy Komenského náboženské a pedagogické náležely k důležitým vybavením knihoven duchovních a učitelů první generace Církve československé (husitské). Výchova a vyučování byly chápány jako významný a velmi podstatný úkol církve. V tomto mínění se odrážela skutečnost, že osvícensky a buditelsky pojatá kněžská služba má osvětovou a výchovnou funkci. Kněží byli současně vyučujícími náboženství ve škole. K Církvi československé (husitské) se přihlašovali učitelé, kteří byli vlastenecky zaujatí. Modernistický kněz Karel Farský působil jako učitel náboženství a věnoval se s porozuměním mladé generaci. V jeho pohledu je dítě blízko Bohu a není zatíženo ještě tolik hříchem, kterému se teprve učí. Zde se ukazuje pozoruhodná shoda mezi Farského názory v Postile a teologií dítěte Jana Amose Komenského, který v dítěti viděl původní dobré dílo Stvořitele, které právě dobrou výchovou má být chráněno a rozvíjeno. Farský chápal výchovu jako přivádění člověka zpět k jeho pravému lidství v Kristu.

V osnovách a učebnicích Církve československé (husitské) bylo vždy zařazováno téma „Komenský“ a byly uváděny citace z některých jeho spisů. Komenský byl představován jako vlastenec a toto jeho vlastenectví bylo důležitým motivem i v církevní a školní výuce naší církve v době první republiky. Pojednání o této postavě české historie v učebnici Seménka doplňoval obrázek loučení Komenského s vlastí.

K představitelům katechetiky Církve československé husitské se řadí dr. Rudolf Urban, který je autorem knihy „O lepší výchovné cesty“. Kladl důraz na náboženské základy Komenského pedagogiky a v jeho pojetí výuka náboženství měla být součástí školní výuky. Neztotožňoval se s názory některých představitelů reformní pedagogiky, kteří již neviděli pro výuku náboženství místo ve škole moderní doby.

Podobně i Rudolf Horský kladl zřetel na víru a zbožnost u Komenského. U Komenského není náboženství jako nějaký přídavek či doplněk výchovy a vzdělávání člověka, ale východisko. Prof. Rudolf Horský se věnoval organizaci nedělních škol po druhé světové válce. Vyznačoval se hlubokým zájmem o Komenského a je autorem velkého počtu příspěvků a článků věnovaných této osobnosti. V mnoha ohledech byl Komenským a bratrskou tradicí inspirován.   

Především to bylo v zájmu o sborovou výchovu. Tou se vyznačovala právě Jednota bratrská, která měla propracovaný výchovný systém rozlišující členy na počáteční, pokračující a dokonalé či k dokonalosti se nesoucí. V době první republiky těžiště výchovy mladé generace spočívalo ve školní výuce předmětu náboženství. Rudolf Horský viděl jako vlastní prostředí výchovy mladé generace sbor ve formě nedělní školy.

Další z přímých odkazů Komenského bylo patrné v jeho kladném oceňování katechismu jako základní příručky pro křesťanské vzdělávání. Komenský vydal Bratrský katechismus a sám vytvořil příručku „Prastaré obecně křesťanské náboženství“. Rudolf Horský vytvořil příručku pro biřmovance s názvem „Cesta“. Třetím příkladem inspirace Komenským a Jednotou byl zájem o dobrou přípravu budoucích kněží a bohoslovců. V Jednotě byl kladen právě velký zřetel na dobrou přípravu budoucích duchovních a kazatelů.

Komenského výchovný systém byl důkladně propracován a tvořil ucelenou výchovu člověka v každém období jeho života, jak je zřejmé z jeho Didaktiky. V Církvi československé husitské byla nejucelenější koncepce výchovy vytvořená po druhé světové válce s názvem „Základy řádu duchovní péče Církve československé“ a byla přijata na II. sněmu v roce 1947. Po roce 1948 však nastala doba, kdy náboženskou výchovu ze společnosti se snažil mocenskými praktikami totalitní režim s ateistickou ideologií zcela vytlačit. Pro Církev československou husitskou to znamenalo, že původní spojení teologie a pedagogiky, náboženství a výchovy bylo rozpojeno. Církev československá spolu s dalšími církvemi vzešlými z reformace udržovala Komenského náboženský odkaz uvnitř svých společenství. Po roce 1989 se opět naskytla možnost spojení teologie a pedagogiky, které bylo tak příznačné právě pro J. A. Komenského.

Jestliže procházíme učebnice a katechetické příručky naší církve od počátku, tak můžeme rozpoznat, že nejčastěji je citováno tzv. Komenského šestero, které je obsaženo ve spise Závěť umírající matky Jednoty bratrské. Je to klasický katechetický text, podobně jako tzv. Husovo sedmero (Hledej pravdu …). Šestero stručně shrnuje odkaz Komenského působení i Jednoty bratrské, ale i celé české reformace. Komenský nám odkazuje 1) lásku k Boží pravdě, 2) Bibli svatou, 3) lásku k řádu a kázni, 4) společnou službu Bohu, 5) pěstování rodného jazyka, 6) lepší výchovu mladé generace.

Současná učebnice náboženství CČSH „Kořínky víry“ obsahuje kapitolu věnovanou J. A. Komenskému a neschází zde ani jeho Šestero.

K letošnímu 430. výročí od narození J. A. Komenského jsme připravili publikaci pro děti od Jany Krajčiříkové s ilustracemi její dcery Lucie. A také omalovánky od Anny Radové.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 05.04.2022 04:08 zobrazeno: 188x