25.12.2015 Vánoční kázání v Husově sboru v Praze 7-Holešovicích - 25. prosinec 2015
Sestry a bratři, přicházím k vám s vánoční křesťanskou zvěstí. Pokoj vám!
Vánoční evangelium – radostné poselství – nám sděluje výjimečnou událost a skutečnost narození Ježíše Krista. Bůh se stal člověkem. Ten, který byl způsobem bytí roven Bohu, stal se jedním z lidí (Fp 2,6-7). Od této chvíle si člověk nemusí zhotovovat vlastní obrazy Boha a bohů podle svých představ. Narozením Ježíše Krista se Bůh stal viditelným – zobrazil se nám. Kristus je „obraz Boha neviditelného“ – čteme v Novém zákoně (Ko 1,15), odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty (Žd 1,3). Od této chvíle nemůže být uctíván Bůh a současně být opovrhováno člověkem. To je odhalení a odmítnutí všech nelidských náboženství, ale i nenáboženských snah, kde je člověk přehlížen. Nemůže to tak již být, protože Bůh se stal člověkem. Křesťanský Bůh má lidskou tvář. Bůh se trvale spojil s naším lidstvím. K Bohu je přístup jen skrze člověka Ježíše. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (J 14,16), říká sám Ježíš. To je tedy veliké tajemství Vánoc., kdy se stýká božství a lidství, nebe a země, věčnost a časnost, velikost a malost, záře nebeské hvězdy a ubohé jesle, andělé a chudí pastýři. Záměrem zvěsti Písma svatého je sdělit jedno: Narozením Ježíše Krista Bůh vstupuje trvale do lidských dějin.
Ale pozor! Bůh se sice jedinečným způsobem zjevuje, ale přesto mnohým lidským očím zůstává skrytý. Byl skrytý tehdy, je i dnes. Ježíš se narodil uprostřed noci, tmy. Byl položen ve stáji do jeslí jako bezmocné a slaboučké dítě chudých rodičů. Nikdo z betlémských obyvatel pro něho neměl kousek místa ve svém domě. V tu noc, kdy se narodil, všichni spali. Nedělali si starosti s tím, co se stalo s tou těhotnou pocestnou, která sháněla s mužem nocleh. Nikdo netušil, že Bůh je již zde: První, kdo se o tom dozvěděli a setkali se s Kristem, byli betlémští pastýři. Jak se to však mohli dovědět, že v Betlémě ve stáji leží malé dítě, v němž přichází Bůh? Položme si otázku: Jak se vůbec člověk může dovědět o skutečném Bohu? Pastýři se to dověděli tím způsobem, že jim to sdělil anděl. Tedy zásah shůry. Boha nemůže člověk poznat svým úsilím, Bůh se dává poznat sám. Záhadný anděl vyjadřuje ono zázračné Boží působení a vedení, kdy se lidé dovídají o Bohu. Andělé – tyto nebeské bytosti, které se v Bibli kupodivu tolik objevují, mnohé dnešní lidi pohoršují. Biblický anděl, jinými slovy – Boží posel, je ten, kdo oznamuje Boží vůli. Andělé nemusejí mít křídla. Mohou to být i obyčejní lidé. Božím poslem je církev – každý věřící člověk, který druhým lidem svědčí o Kristu a předává jim jeho evangelium.
Má to však i druhou stánku. Nezáleží pouze na Bohu, na Božích poslech, na církvi, která má vést k poznání Krista. Záleží také na člověku – na tom, kdo slyší zvěst o Kristu a jak ji přijímá. Betlémští pastýři byli těmi, kteří nejen slyšeli, ale i uposlechli Boží výzvu a šli za Ježíšem. „Řekli si: Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Jsou mnozí lidé, kteří se zprvu pro Boží věc nadchnou, ale vzápětí jsou zklamáni. Mají své představy o Bohu, o církvi, poznaná skutečnost odporuje jejich představě. Na Ježíši Kristu není lidským zrakem viděno nic poutavého a atraktivního. Pastýři byli nakonec upozorněni ne jediné znamení: „Naleznete děťátko položené do jeslí“. Očekávali bychom nějaké velké věci, jiná viditelná znamení, ale Ježíšův život je jen ve znamení ubohých jeslí a později potupného kříže. Nic nezmění na této skutečnosti snaha umělců vyobrazit poeticky a nádherně Ježíšovo narození. Bůh přišel do všednosti a ubohosti a jen zde ho v posledu můžeme nalézt.
Mnohé lidi proto Ježíš pohoršil a zklamal, pastýře však nikoliv. Ježíš těmto prostým lidem byl blízký. Pastýři spatřili na tváři Betlémského dítěte tvář Boží. Jen tito prostí, pokorní lidé víry smějí vidět Boha.
Sestry a bratři, přijímejme tedy i dnes ve složité době Boha a Ježíše Krista prostě, jednoduše, s důvěrou a pokorou, tak jako ho přijímali a radovali se z jeho narození betlémští pastýři. Mistr Jan Hus uváděl, že Boha poznávají lidé trojám způsobem. Jednak světci – svatí bezprostředním ve chvíli milosti zřením, vědci svým rozumem, ale též lidé prostou pouhou vírou. O těch, kterým Bůh odhalil své tajemství, říká Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo“ (Mat 11,25). A připojme i radostné ujištění z Janova evangelia „Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“. Kéž tato výsada platí i o nás.
Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 02:29 zobrazeno: 1670x