Fp 2,5-11 Hymnus Květné neděle

25.03.2018

Kázání na Květnou neděli v Litomyšli a České Třebové – 25. březen 2018

Sestry a bratři,

na Květnou neděli zaznívá veliký jásot, radostný zpěv a hlasité volání. „Hosanna“ zní vstříc Ježíši Kristu, který přijíždí na oslu do Jeruzaléma. Volali a zpívali učedníci „Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“  (Mk 11,9-10) a volaly a zpívaly i děti (Mt 21,15). Uvítání zpěvem a písněmi k poctě Ježíše a k Boží slávě patří k začátku svatého týdne velikonočního, ke Květné neděli, která je právě dnes.

Zaznívá také na Květnou neděli i Hymnus o Kristu, který je zapsán v listě apoštola Pavla křesťanům do Filip ve 2. kapitole. Neznáme původní melodii této písně složené k poctě Krále Ježíše. Známe však díky apoštolu Pavlovi její text, její slova. Tato píseň nám pomůže pochopit obsah a smysl Květné neděle, která je „branou“ k velikonočním událostem. Hlavním motivem je Kristovo ponížení a vyvýšení. Píseň má dvě sloky a každá z těchto slok se soustřeďuje na jeden z charakteristických znaků Ježíšovy cesty. V první sloce se zpívá o Ježíšově ponížení a ústředním jeho označením je „Služebník“. Ve druhé sloce se zpívá o jeho vyvýšení a klíčový titul je „Pán“. Tomu můžeme rozumět ve smyslu „Král“ a „Vládce“.

Tento zpěv o Ježíšovi – pokorném Služebníku, který byl Bohem vyvýšen, můžeme srovnat s podobnou písničkou, kterou nalézáme ve Starém zákoně u proroka Izajáše ve 14. kapitole. Je o Babylónském králi a je přesně pravým opakem: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi stržen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit“. Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!“ (Iz 14,12-13).

Babylónský král se snaží získat božskou moc a usiluje všemi způsoby o ni. Obrazně řečeno: „chce vyvýšit svůj trůn nad Boží hvězdy“ (Iz 14,13). Ale cesta takového vládce je opakem cesty Ježíšovy. Ačkoliv Ježíšovi od počátku náleží nejvznešenější místo. přesto si na svém původu a moci nezakládá. Je pokorný, projevuje se ne jako vládce tohoto světa, ale jako Služebník. A proto ho Bůh vyvyšuje a uvádí do nejvznešenějšího postavení a nejvlivnější funkce.

Zaměřme se na obsah první sloky písně, ve které je Ježíš označen jako „Služebník.“ „Vzal na sebe způsob Služebníka“ (Fp 2,7). Ježíš během svého pozemského působení vedl své učedníky ke správnému pořadí a uspořádání hodnot v životě. A to ne podle lidského mínění, ale z hlediska perspektivy Božího království. Pravá hodnota člověka je v jeho užitečnosti a služebnosti, nikoli v jeho majetku nebo moci. A to je právě také poselství Květné neděle, že Ježíš užívá pro svůj královský vjezd do Jeruzaléma – služebné zvíře oslátko a ne koně užívaného ve válečných a dobyvačných taženích králů. Ježíš říká učedníkům „králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží … Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží“ (L 22,25-27). Ten, který sedí na oslu, později myje nohy učedníkům a vede učedníky k pokoře a vzájemné službě. V jeho duchu apoštol Pavel křesťany vyzývá: „Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám“ (Ř 12,16).

Druhá sloka hymnu v listu Filipským se týká Ježíše jako Krále, přesněji jeho uvedení na královský trůn. Když Ježíš přijížděl do bran Jeruzaléma, mnozí očekávali, že tam bude prohlášen králem, uveden slavnostně v úřad a ujme se jako potomek z rodu Davidova vlády nad Izraelem. Místo toho ho čekala trnová koruna a kříž, o kterém se také zpívá v hymnu v listě Filipským. „Ponížil se, v poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na kříži“ (Fp 2,8). Ale nastává obrat: Proto ho Bůh vyvýšil nade vše“ (Fp 2,9)

V příběhu Květné neděle nejde o nic menšího než o skutečného Krále. I Pilát se později při výslechu Ježíše ptal: „Jsi tedy přece král?“ A Ježíš mu odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem králem“ (J 18,37). Hymnus z listu Filipským otevírá perspektivu víry, že Ježíš je skutečným králem. „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše“ a dal mu jméno nad každé jméno (Fp 2,9). „Vyvýšení nade vším“ představuje nastolení krále. Toto uvedení na trůn není však výsledkem lidského úsilí, že by byl zvolen lidmi, kteří si volí své vládce a politiky podle své představy. Ale Ježíš je vyvolen a na trůn usazen samotným Bohem. Není to král, který je jen na určitý čas a pro určité místo. I kdyby pozemský vládce měl moc jako babylonský král, přesto se kolo dějin otočí a on zmizí v jejich propadlišti. Naproti tomu Ježíšova vláda je prostorově a časově neomezená. I když je v přítomnosti mnohým skrytá a nepochopená, přesto jí patří budoucnost.

Jestliže máme pokorné smýšlení, dokážeme přemáhat sami sebe, nést svůj kříž i kříž s bližními a pro druhé konat službu a být užitečnými jako jednotlivci i jako církev, tak nejlépe dokládáme druhým, že Ježíš je skutečně náš Král, kterého oslavujeme dnes na Květnou neděli. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2018 09:45 zobrazeno: 936x