Chvíle ticha v Liturgii

Článek do ČZ

V uspěchaném rytmu současného života s mnohými hlučnými podněty doléhajícími na nás z různých stran potřebujeme občas zakusit chvíli ticha. Ticho, které má očistné a ozdravné účinky, je nepostradatelné pro náš duchovní život. Chvíle ticha, která předchází modlitbě nebo je před čtením z Písma (srov. Jk 1,21), podporuje naši soustředěnost. Samotné ticho může být již modlitbou v pravém slova smyslu, neboť „ztišením se sluší Boha chválit“ (Ž 65,2). „Zbožné mlčení je nejhlubší modlitbou před Bohem“ (R. Guardini).

Své důležité uplatnění nachází ticho v křesťanské bohoslužbě jako výraz naší zbožné úcty vůči Bohu. V Liturgii podle patriarchy Karla Farského je zachovávání ticha zařazeno ve třech místech, jak na to výslovně upozorňuje Bohoslužebný řád (B,4). Je to chvíle ticha před doznáním vin, pak v části „Zpřítomnění“ a třetí po přijímání. Ticho umocňuje prožívání okamžiků před Bohem, poznávaném v Ježíši Kristu a setkávání s ním ve slově a svátosti.

První místo se týká v začátku bohoslužby chvíle naší vnitřní zpovědi, jak uvádí výzva duchovního: „V tichém zamyšlení zpytuj každý své svědomí…“. Je to příležitost pro sebezkoumání a poznání sebe a svého života před Bohem. Druhé místo ticha je po slovech ustanovení svátosti večeře Páně a zvolání: „Kristus vprostřed nás…“. Kristova přítomnost je zvěstována a proklamována slovem a viditelně lámaným chlebem a podávaným kalichem. Důležitá jsou zaznívající slova Ježíše Krista i symbolické jednání s hmotnými dary, kterými se on sám zpřítomňuje uprostřed společenství věřících mocí Ducha svatého. V tichosti je pak zakoušena blízkost živého Ježíše Krista mezi námi. Třetí vyznačení chvíle ticha je po přijímání svátosti večeře Páně. Setrvávání v tichu znamená odevzdanost, úctu a vděčnost za Krista, s nímž se můžeme setkávat a kterého můžeme ve svátosti přijímat. Právě v takové chvíli a v tomto postoji hluboké úcty můžeme prožívat Boží posvátnou blízkost. V Liturgii se jedná o setkání s nevyslovitelným Božím tajemstvím, které není plně uchopitelné jen slovy.

Otázkou je, zda si při slavení Liturgie dostatečně uvědomujeme význam ticha a dokážeme z něj vytěžit k našemu užitku a duchovnímu prospěchu. Není to prázdné místo, kdy nezní slovo, zpěv nebo nehrají varhany, ale je to požehnaný okamžik setrvávání v Kristově svátostné blízkosti.

Tomáš Butta, patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 20.10.2015 03:45 zobrazeno: 1871x