Mt 27,27-31 Upletli trnovou korunu a dali mu ji na hlavu

(Mt 37,29a)

Sestry a bratři,

setkáváme se zde na Velký pátek u kříže, abychom rozjímali o utrpení a smrti našeho Pána a Vykupitele Ježíše Krista.

Co víme o Ježíšovi zcela jistě, je fakt, že byl ukřižován. Příběh o jeho utrpení a jeho ukřižování je obsažen v nejstarším evangeliu podle Marka. A pašije tvoří právě podstatnou část tohoto raně křesťanského spisu. Potom se podle ústního podání literárně zaznamenávalo a rozvíjelo to, co se o Ježíšovi vědělo z jeho předcházejícího vystoupení – co učil a co činil během svého pozemského života. A k tomu se přiřadily také zprávy a svědectví víry vztahující se k tajemství počátku jeho života – narození a ke konci jeho života – vzkříšení. Příběh pašijí je základem poselství o Ježíšovi a setkáváme se s ním jak v Novém zákoně, tak i v apokryfních spisech – evangeliu Petrově či Nikodémově a dalších.

Příběh pašijí je nám vrytý do naší mysli a hluboko vložen do paměti naší křesťanské kultury, ale i kultury, která se sice ke křesťanství nehlásí, přestože jím byla ovlivněna. I lidé, kteří Bibli příliš neznají, mají určité povědomí o tom, když se řekne: „Jidášova zrada“, „zapření Petrovo“ nebo „umýt si ruce jako Pilát“. To, co bylo nejdrsnější realitou – poprava nevinného člověka, se snažili zachytit jako umělecké dílo malíři a sochaři, znázorněním Ježíšova těla na kříži a dalšími pašijovými scénami. A hudební skladatelé se hudbou snaží vyjádřit prožitek nejhlubšího smutku a bolesti i dramatičnosti této události.

Ve třech ze čtyř evangelií je doloženo svědectví o trnové koruně (Mt 27,29; Mk 15,17; J 19,2.5). Z trní upletli vojáci korunu a posadili ji Ježíšovi na hlavu. V Lukášově evangeliu tato zmínka o trnové koruně schází (srov. L 23,11). Je otázkou, zda vojáci neposadili Ježíšovi na hlavu tuto korunu jen na určitou chvíli, a když se pobavili krutou parodií na židovského krále, tak mu ji zase sundali, podobně jako mu odebrali purpurový plášť. Pak by ji již na hlavě neměl, když vláčel kříž na popravišti směrem ke Golgotě. Přesto ji umělci zobrazují i na hlavě ukřižovaného Ježíše. Na pravoslavných ikonách má Ježíš na kříži svatozář. Podobně i na vyobrazeních ukřižovaného v románské době není Ježíš s trnovou korunou na hlavě. Ve středověkém umění tomu tak je, a často i v novodobém umění, jako je tomu v pojetí Františka Bílka. Co říkají prameny? Podle Janova evangelia Pilát vyvedl Ježíše s trnovou korunou ven, aby ho ukázal Židům (J 19.5). V apokryfním textu v tzv. Pilátovském cyklu je uvedeno, že Marie Matka Páně viděla svého syna Ježíše s trnovou korunou a se spoutanýma rukama (Neznámá evangelia, s. 355). A v apokryfním Nikodémově evangeliu se dovídáme, že trnovou korunu dali Ježíšovi na hlavu až těsně před jeho ukřižováním (Neznámá evangelia, s. 333-334). Podle názoru starokřesťanského spisovatele Tertulliana měl Kristus při ukřižování na hlavě trnovou korunu. V evangeliích se hovoří doslova o trnovém věnci. Zlatý věnec (řec. stephanos, lat. corona) byl v antice odznakem hodnosti nebo vítězství ve sportu či ve válečném tažení. V Římě nosil nad hlavou význačné osobnosti tento věnec otrok. Jestliže římští vojáci dávali na hlavu Ježíšovi věnec z trní, tak to bylo z důvodu ironie a posměchu. Až druhotným důvodem bylo, že ostré trny působily Ježíšovi i fyzickou bolest. Nejen velké rány, ale i drobné pichlavé rány bolí.

Zesměšňování kladením potupného věnce na hlavu odsouzených a poražených bylo v případě římských vojáků oblíbeným divadlem. Trnová koruna na hlavě Ježíše má však starozákonní pozadí. Tím prvním je, že byla spletena z trní, z keřovité rostliny s ostrými hroty. Trní a bodláčí je podle biblické zprávy v knize Genesis důsledkem lidského hříchu. Vyjadřuje obrazně prokletí a trest (Gn 3,18). Ježíš tak toto prokletí a trest bere na sebe za člověka, kterému bylo určeno.

Druhá starozákonní souvislost, na níž vykladači Bible upozorňují, je příběh o obětování Izáka. Místo Abrahamova syna Izáka zemřel nakonec beránek, který se zachytil v trnitém keři (Gn 21,13). Tak i Kristus, umírá místo nás.

Třetí souvislost trnové koruny a celé s ní spojené ironické scény je naplnění proroctví o trpícím služebníkovi podle Izajáše 53. kapitoly. Zde je uvedena potupa a posměch, které Mesiáš bude zakoušet (Iz 50,6). Podobně se o posměchu hovoří i v žalmech (Ž 22,8; 80,7, 102,9 aj.). Evangelista Lukáš má zmínku o tom, že s vojáky se vysmíval Ježíšovi i Pilát (L 23,11). Zesměšňování a ironizování druhých je způsobem, jak znevážit druhého i dnes. Často tento způsob užívají ti, kteří nedosahují kvalit toho, koho zesměšňují, a hojí si na druhých svůj komplex. Velikost toho, kdo je zesměšňován, není zesměšňováním umenšena. Zesměšnění a parodie neubralo Ježíšovi nic na jeho významu a jeho lidské velikosti. Paradoxně trnovou korunou vojáci vyjádřili, že Ježíš je skutečným králem a Ježíšovu královskou hodnost potvrdil sám Pilát, který nechal napsat nápis, který byl umístěn nad Ježíšem na kříži (J 19,19-20). Ježíš je skutečným Králem. Jemu odevzdají králové a vladaři světa své koruny, jak to je vylíčeno v poslední knize Bible Zjevení Janovo (Zj 21,24). Při čtení tohoto úryvku pašijí nelze nepomyslet na to, čeho jsou schopni se dopouštět vládci a jím podřízení vojáci. Jak veliké krutosti! Jakého výsměchu lidskosti! Každý vládce bude skládat jednou za své jednání účty Králi králů – tomu, který v tomto světě přijal trnovou korunu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 21.04.2022 10:04 zobrazeno: 211x