02.12.2016 Kázání k Památce zesnulých v Písku - 2. 11. 2016
Sestry a bratři,
pro zamyšlení k svátku Památky zesnulých jsme otevřeli novozákonní list Jakubův.
V křesťanských sborech prvotní církve byli často lidé ne příliš majetní, ale mezi křesťany se vyskytovali i bohatí lidé, obchodníci. Právě k nim především se obrací výzvou ve svém listě apoštol Jakub, když říká: „Mnohé dlouhou dobu dopředu plánujete, zvažujete, jaké výhodné obchodní cesty podniknete, uvažujete o tom, kde a jak byste nejvíce vydělávali, z čeho byste vytěžili a rozšířili tak svůj majetek. A přitom nevíte, co bude zítra.“
Určitě nemá zde apoštol Jakub nic proti obchodování a podnikání jako takovému. Vždyť i Ježíš v podobenství o hřivnách oceňuje lidskou píli a podnikavost (Mt 25,14-30). Avšak apoštol Jakub upozorňuje, že vše nezáleží na člověku, na jeho úmyslech a plánech. Ať má člověk jakékoli postavení, jakýkoli majetek, jakékoliv plány, vede ho apoštol Jakub k pokoře. „Nezakládejte si na bohatství, na vašem zisku. Buďte pokornými, neboť život není ve vaší moci. I přes veškerou velikost a významnost je člověk smrtelný. Právě tuto skutečnost si uvědomujeme v listopadovém čase, kdy myslíme na ty, kteří již odešli z tohoto času a z tohoto světa a nejsou již mezi živými.
Apoštol Jakub užívá obraz páry, mlžného oparu. V Písmu jsou užity různé obrazy a přirovnání pro pomíjivost lidského života. Lidský život je jako stín, který se nedá zadržet (1 Pa 29,15). Je jako tráva a polní květy, které usychají (Ž 103,15). Je jako listí, které opadá (Iz 64,5). Je jako opar, pár, mlha, která se rozplyne a zmizí.
Apoštol Jakub užívá slovní obrat „Bude-li Pán chtít“. Obdobně věřící lidé říkají: „Dá-li Bůh“ nebo „Bude-li to Boží vůle“. V modlitbě v naší Liturgii vyznáváme, „že jen z tvé vůle a lásky žijeme.“ Život není ničím samozřejmým, ale je darem. Každý rok, každý měsíc, každý den je zvláštním velkým darem. Jsme závislými na Dárci života a jsme jemu i za svůj život odpovědní. Bude-li Bůh chtít, tak můžeme udělat to či ono. Ale nemyslí se tím cokoliv, co člověk dělá. Nýbrž to, co je skutečně dobré. V listě Jakubově je vyzdviženo dobré jednání člověka, skutky lásky, kterými se projevuje víra (Jk 2,17). Čas je Bohem darován proto, abychom vykonali něco dobrého. Abychom druhého něčím povzbudili, potěšili, pomohli mu. A to nikoliv ze zištnosti a vypočítavosti, ale z nezištné lásky.
Svátek Památky zesnulých je v těsné časové blízkosti Svátku všech křesťanských svědků. Je to proto, abychom měli před očima ty, kteří čas svého života využili ke konání dobra pro Boha a pro druhé. Je nespočetné množství Kristových svědků, některé známe podle jména, ale u jiných je jméno neznámé. Přibližují nám svým životem Krista a jeho aktivní lásku ve prospěch druhých.
V Písmu zaznívají výzvy: „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Ga 6,10). „V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas (Ga 6,9). Nemáme vzhledem k nejisté budoucnosti se příliš strachovat, nechat zaplňovat své nitro starostmi, rozmrzelostí, nepřemýšlet jen o dlouhodobých plánech, ale udělat něco dobrého právě v přítomném čase. K Božímu království se jde často po velmi malých krocích a největší poklad víry vzniká z drobných skutků lásky. Protože i velké skutky bez lásky znamenají málo (1 K 13,2).
Sestry a bratři,
čtení z listu Jakubova obsahuje tuto životní moudrost i úkol: Nebýt ziskuchtivým, ale uvědomovat si konečnost svého života i svoji závislost na Dárci života. A především využít jím darovaný čas ke konání dobra. To je poselství Božího slova z listu Jakubova pro tento čas Památky zesnulých. Kéž nám Bůh dává moudrost a schopnost uskutečňovat vytrvale svým jednáním dobro a jít s Kristem cestou, která spolehlivě vede ke světlu života.
Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Oldřich Nováček publikováno: 01.12.2016 10:58 zobrazeno: 1418x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook