Vztah CČSH k osobnosti T. G. Masaryka a jeho pojetí náboženství

V březnu tohoto roku si připomínáme 160. výročí narození prvního prezidenta našeho samostatného státu Tomáše G. Masaryka (nar. 7. 3. 1850 v Hodoníně). Toto výročí v našem jubilejním 90. roce Církve československé husitské je příležitostí k promýšlení vztahu naší církve k době první republiky, a zvláště k  význačné osobnosti státníka a filozofa Masaryka a jeho pojetí náboženství.
         Krátce po vzniku samostatné Československé republiky v roce se rodí v roce 1920 nová Církev československá. Masaryk sledoval její vznik a charakterizoval ji jako církev husitskou. „Československá církev je církví husitskou“ (Světová revoluce, Světová revoluce. Praha 1925, cit. s. 607).  Německý spisovatel Emil Ludwig, který je autorem rozmluv s Masarykem s názvem Duch a čin, se Masaryka dotázal, zda-li při vzniku československé církve spolupůsobil jeho osobní příklad. Prezident ve své skromnosti odpověděl: „Málo, já jsem byl v otázkách náboženských vždycky zdrženlivý. Náboženství má být věc individuální, a věc svědomí“  (Ludwig, E.: Duch a čin. Rozmluvy s Masarykem. Praha 1935 s. 164). V názoru Masaryka na církve a náboženské vyznání se projevovala jeho státnická nestrannost: „Máme v republice nejenom více národností, ale i více církví. Jsou tu katolíci, pravoslavní, nová církev československá opírající se o husitství, protestanté mnoha denominací, izraelité, bezkonfesní. Náboženská svoboda. Já ovšem musím být prezidentem pro všechny“ (tamtéž).
         Třetí patriarcha CČSH dr. František Kovář však dokládá: „Přesto my členové zakladatelské generace československé církve víme, jak mocně na nás Masaryk působil svou osobností i svými názory (Kovář, F.: Náboženství u T. G. M. V: TGM a my. Praha 1946, s. 28). Teolog prof. Alois Spisar, který byl značně Masarykovým myšlením ve  filozofických a etických názorech ovlivněn, uvedl, že naše církev má k T. G. Masarykovi zvláštní vztah, který jiné církve u nás nemají, mnohem bližší a užší (Spisar, A.: T. G. Masaryk a CČS. V: TGM a my. Praha 1946, s. 32).
         V čem má naše církev blízko k osobnosti T. G. Masaryka a jeho pojetí náboženství a v čem se liší?  Společný u Masaryka a CČSH je důraz na důležitost náboženství pro moderního člověka.  Krize náboženství se projevila v 19. století, kdy na místo Boha byl dosazen člověk. Probíhal boj proti církvi, proti křesťanství, proti Kristu a proti Bohu. Začala se ve společnosti zřetelně projevovat náboženská lhostejnost, a skepse. V této situaci odklonu od náboženství se Masaryk prezentuje jako mužem hluboce náboženský a současně vzdělaný filozof a muž vědy. V době náboženské krize měl odvahu hlásat význam a nutnost náboženství pro život moderního člověka. Podobně i Církev československá působila a ukazovala na nezastupitelnou hodnotu náboženství v čase odklonu od víry. V pojmovém určení vyjadřujícím poslání církve „naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým“ je možné zaznamenat vliv Masarykův na tuto formulaci, neboť křesťanské náboženství má prostupovat přítomnou dobu, současnost a není vázáno jen na tradici,  historii a minulost. Blízkost Masarykových názorů a Církve československé husitské shledáváme v pohledu na české dějiny. Masaryk razil větu, že česká otázka je otázka náboženská. Uplatňoval ve své koncepci českých dějin názor historika Františka Palackého, že husitství je vrcholnou dobou našich dějin (Masaryk, T. G.: Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1903). Církev československá husitská navázala na náboženský odkaz mistra Jana Husa a české reformace. Naše církev se k mistru Janu Husovi a středověké církvi podobojí (utrakvistům) přihlašuje nejen formálně, ale i vnitřně po stránce víry a učení. Bohoslovecké důrazy husitství jsou přítomny v učení naší církve, jak je to vysloveno ve sněmovním dokumentu z roku 1981 s názvem „Husitská tradice ve víře a učení CČSH“ (V: Usnesení VI. Řádného sněmu Církve československé husitské. Praha 1983, s. 63-67). K těmto shodným důrazům a znakům patří učení o církvi, liturgická podoba bohoslužby, důraz na kázání Božího slova a současně úcta ke svátosti večeře Páně podávané podobojí způsobou, význam svátostného kněžství ve smyslu biblicky pojaté služby, kladný vztah k tradici, která je v souladu s Písmem (Srov. též Medek, R.: Husitství v bohoslužbě, učení a životě Církve československé husitské. Granum Pěnčín 1992). Byl to právě Masaryk, kdo označil naši církev za husitskou a navazující na středověké husitství.
         Již teolog prof. A. Spisar upozornil na skutečnost, že není možné, aby církev přejala názory Masaryka doslova a beze změny. Masaryk nebyl teologem, ale světským vědcem, proto je nepřesnost v teologických otázkách tímto jeho zaměřením vysvětlitelná (Spisar, s. 38). Základními články Masarykova náboženství byla víra v Boha a nesmrtelnost duše. Ježíše považoval za veliký vzor (srov. Čapek, K.: Hovory s T. G. Masarykem. Československý spisovatel Praha 1969, s. 152-153). Svůj humanitní program opíral Masaryk o Ježíšovo přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Tento důraz na Ježíšovu historicitu a Kristovo lidství byl blízký CČS zvláště v počátečním období.
         Na pozadí vzniku Církve československé husitské jsou různé vlivy, včetně světového hnutí katolického modernismu. Jedním z domácích vlivů byla jistě  i osobnost T. G. Masaryka, který svou činností před první světovou válkou za náboženskou reformu umožnil rychlé šíření Církve československé po jejím prohlášení (Spisar, s. 39n). CČSH přejala z Masarykova díla důležité podněty. Tam, kde jsou u Masaryka zřejmé odchylky od křesťanského učení, přistupují  teologové k němu kriticky.
         Náboženské názory Masaryka byly podrobeny kritice ze strany katolické církve, ale i ze strany protestantů. Značnou pozornost ve své době upoutala kritika protestantského teologa J. L. Hromádky v knize „Masaryk“, věnované k 80. narozeninám TGM (1. vydání, YMCA, Praha 1930; vydáno též v Brně 2005). Masarykův Bůh je více bohem filozofů než biblickým Bohem (Hromádka, J. L.: Masaryk. Brno 2005, s. 124). Ježíš mu byl symbolem mravnosti člověka a prožívanou pravdou. Masaryk pokládal Ježíše za učitele náboženství, za velkého náboženského génia, za vzor humanity a etiky lidstva. Křesťanství teologové Masarykovi vytýkali, že si Krista přizpůsobil jako pouhého hlasatele morálky a nechápal ho jako Božího Syna.
         Pokusme se podívat na některé náboženské názory Masarykovy z hlediska nauky naší církve, jak se utvářela od počátku, jak je vyjádřena v Krédu z roku 1931 a zvláště v Základech víry  z roku 1971. Církev československá husitská i přes akcent Ježíšova lidství stojí na vyznání Krista jako Božího Syna. „Věříme v Ježíše Krista Syna Božího …“ (Velké vyznání víry CČSH). Místo masarykovsky pojaté individuální víry je v našem učení podtržen význam církve ve smyslu obecenství Boží církve (ZV CČSH,  ot. 31, 33 a 36). Naše nauka vyrůstá z křesťanských základů ve smyslu biblických pramenů a kořenů starokřesťanských, katolických modernistických a v neposlední řadě také české reformace, která podržela základní články křesťanského učení o Bohu a o Kristu. I když s Masarykovými náboženskými názory po věroučné stránce v lecčems nemusíme souhlasit, neboť směrodatná pro nás zůstává Bible a obecná křesťanská tradice, přesto si této osobnosti novodobých dějin velmi vážíme. Je pro nás stále inspirující i jeho náboženský odkaz s důrazem na prakticky žitou každodenní víru a mravnost. 

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 18.03.2010 01:38 zobrazeno: 7925x