Mt 22, 34 -40 Dvojpřikázání lásky cestou k pokoji

Kázání ve Sboru Knížete míru v Lipníku nad Bečvou – říjen 2011

Sestry a bratři,

      stavby, jakým jsou hrady, zámky, starobylé městské domy, hradby, dokládají bohatou historii naší země. Některé stavby viditelně odkazují na duchovní základy naší kultury. K takovým patří synagógy. Židovská synagoga byla od počátku shromaždištěm ke čtení a výkladu posvátných spisů Zákona a Proroků. Zákon – hebrejsky Tóra – se čte v synagogách již po tisíciletí. My se dnes setkáváme také v synagoze a dokonce i v sobotní den. Někteří z vás sem přišli se zájmem o velmi zajímavou historickou a kulturní památku, kterou tato stavba je. Během poměrně krátkého času po opravách došlo ke změnám, takže vynikla její architektonická krása a starobylost tohoto prostoru. Vždyť tato synagoga patří k nejstarším na Moravě i v celé naší republice. Při dnešní slavnosti znovuotevření se setkáváme jako společenství křesťanské církve. Nemůžeme však ztratit ze zřetele, že jako křesťané čerpáme v mnohém z židovství a máme společné kořeny naší víry v jediného Boha. Proto je zde jako první spodobněna postava Mojžíše s Desaterem. Desatero tvoří totiž základ nejen našeho náboženství, ale i celé naší kultury. Je vnitřním smysluplným řádem života. Bez jeho znalosti a respektování se ve společnosti rozmáhá násilí, nepoctivost, lidská bezohlednost a dokonce není ani vyvážený rytmus práce a odpočinku.

       Pro různé příležitosti, při kterých navštěvuji náboženské obce, se snažím v Bibli vyhledat vhodný text, který se dotýká konkrétní situace. Ale pro dnešní bohoslužbu jsem tak činit nemusel. Zaznívají texty, které jsou určeny pro tuto neděli. Jejich tématem je právě Zákon – Tóra. Slyšeli jsme z evangelia podle Matouše rozhovor Ježíše s židovskými učenci – rabíny, o tom, co tvoří smysl Zákona, co je srdcem celého Písma. Zde v tomto prostoru původně synagogy v Lipníku nad Bečvou se po staletí s úctou četl Zákon a byl vykládán. Ani jako křesťané se bez znalosti židovských spisů, které nazýváme Starý zákon, neobejdeme. Zvláště ne bez Desatera. Ježíš jeho platnost potvrdil a zdůraznil ve světle lásky k Bohu a k člověku. A Desatero – Boží zákon vykládal pro náš národ Mistr Jan Hus. Jeho socha se zde také nachází.

      V následujícím týdnu se mám zúčastnit rozhovoru s náboženskými představiteli katolickými i evangelickými, ale i židovskými a muslimskými. Rozhovory mezi náboženstvími nejsou jednoduché. A přitom právě náboženství má důležitou roli v cestě k porozumění mezi lidmi a k pochopení se v odlišnosti a různosti kultur. Ježíš vedl rozhovory s rabíny své doby. Slyšeli jsme o tom, že s nimi hovořil také na téma, co je v celém Zákoně tím nejpodstatnějším. Někdy se rozhovory mohou dotýkat jen okrajových témat. Vedou se mezi lidmi diskuse o tom, co je nepodstatné. Tento rozhovor je však zásadní. Ježíš se dotýká toho podstatného. Vyslovuje ve zkratce to, co je jádrem celého Písma. Je to láska k Bohu a láska k člověku.

      První přikázání se týká vztahu k Bohu a druhé vztahu k člověku. Obě přikázání již byla vyslovena mnoho let před Ježíšem a jsou zapsána ve Starém zákoně (Dt6,5 aLv 19,18). Co tedy nového Ježíš přináší? Ježíš obě oddělená přikázání navzájem spojuje. Nejenom na jednom z nich, ale na těchto dvou spočívá poselství Písma. Věřící lidé by si mohli říci: „Mně stačí ta první část. Hlavně, když mám vztah k Bohu, plním si náboženské povinnosti a na lidech mně už tolik nezáleží.“ A lidé ze světa si zase mohou říkat: „Nám stačí ta druhá část týkající se mého vztahu k druhým lidem. Je jasné, že život potřebuje určitá etická pravidla, ale k čemu je dnes náboženská víra?“

       Jenomže člověk potřebuje vědomí úcty a posvátnosti. Jestliže se ztrácí z našeho života úcta a vědomí posvátnosti, pak to vede k tomu, že se lidé nezastaví před ničím, nic není posvátné, nic nemá hodnotu, kterou bychom měli respektovat. Člověk ale není ve světě pánem, který o všem rozhoduje, a který si myslí, že všechno může, že mu všechno patří, ale je jen hostem na zemi ve vesmíru, který nás obklopuje a který budí úžas.

      Nový je také Ježíšův výklad přikázání týkající se člověka. Ježíš cituje Starý zákon: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ale v kontextu oddílu 3. knihy Mojžíšovy je bližním pouze Izraelita. Ježíš však toto přikázání rozšiřuje na všechny lidi (srov. Lv 19,34). Znamená to pravidlo soužití s druhými v pokoji, které je sice velmi obtížné, ale je to jediná možná cesta budoucnosti.

       Jestliže Církev československá husitská, která se ujala po 2. světové válce této opuštěné stavby, nazvala tento sbor „Knížete míru“, pak to má hluboký význam. Ježíš, který svým lidským původem pocházel z židovského národa, svým učedníkům předává Boží mír a pokoj – hebrejsky ŠÁLÓM. Vztah k druhému člověku znamená přát mu pokoj a žít s ním v míru. Cestou k tomuto pokoji je právě dvojpřikázání lásky zaznívající i do naší doby. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 04.11.2011 10:25 zobrazeno: 3383x