Promluva při odevzdání zvonů Cyrila a Metoděje, knížete Václava a biskupa Vojtěcha – Hradec Králové 10. 11. 2011

1 Te 2,1-4    Hlasy zvonů z dávné minulosti

         Vážení představitelé veřejného života, zástupci církví, hosté, sestry a bratři, zdravím vás všechny při této slavnosti předání nových zvonů pro Sbor kněze Ambrože Církve československé husitské v Hradci Králové.

         Zvony k nám zaznívají ze vzdálených míst, a to nejen prostorových, ale i časových. Zaznívají k nám ze staletí. Jejich hlas přináší ozvěnu dávné historie, stále živé minulosti a bohaté křesťanské tradice. Zdejší zvonohra bude mít jednotlivé zvony označené jmény postav z naší národní i náboženské historie. Vznikne tak harmonický souzvuk a současně pestrost a barevnost nejrůznějších tónů. Podobně je pestrá a barevná křesťanská tradice. Všechny jednotlivé tóny mnoha svědků jsou však určovány základním zvukem, kterým je evangelium Kristovo, evangelium Boží (1 Te 2,2).

         Dnes odevzdáváme pro zvonohru další zhotovené zvony. Jsou to tři zvony. Ale postavy, jejichž jména tyto zvony ponesou, jsou čtyři. To proto, že jeden zvon je označen dvěma jmény soluňských bratří – Cyrila a Metoděje. Je tak vyjádřena jejich jednota, shoda, jejich vzájemné doplňování, takže ačkoli byli dva, tvoří společně jeden hlas. Další zvony mají jméno knížete Václava a biskupa Vojtěcha. Hlas těchto zvonů k nám přichází z 9. a 10. století našeho letopočtu.

         Cyril a Metoděj, kteří přišli na Moravu roku 863, nám připomínají trvalý misijní úkol církve a rozvíjení hodnot národní kultury. Kníže Václav je spjat s počátky české státnosti. Dokládá, že i politický život má být určován a prostoupen hodnotami Ježíšova evangelia, zvláště etickými pravidly. Biskup Vojtěch zase ztělesňuje náročné prosazování duchovních hodnot v naší zemi i v dalších zemích Evropy.

         Všechny tyto čtyři postavy žily v době ještě nerozděleného křesťanství, ať již rozdělení na východní a západní církev, ke kterému došlo v roce 1054, nebo v čase reformace v 15. a 16. století.

         Bratři Cyril  - původním jménem Konstantin - a Metoděj mají značný význam jako svatí pro pravoslavné křesťany, ale i římské katolíky. Připravuje se výročí v roce 2013. Také Církev československá husitská navazuje od počátku na cyrilometodějský odkaz. Bratři Cyril a Metoděj slavili liturgii ve slovanském jazyce. Konstantin přeložil všechna čtyři evangelia a starozákonní žalmy. V té době se rozléhal hlas evangelia, liturgické modlitby zpěvy ve slovanském jazyce.

         Kníže Václav představuje panovníka řídícího se křesťanskými zásadami. Ani jeho mučednickou smrtí (929 či 935) neutichl jeho hlas. Úcta k českému knížeti Václavovi je obsažena v chorálu „Svatý Václave“. Ten je předáván z generace na generaci. Zpíval se a zpívá  se při nejrůznějších příležitostech v době dávné i nedávné. Obsahuje silný vlastenecký motiv. Chorál posiloval v dobách útisku a nesvobody naší vlasti. Václav, jehož obraz se vynořuje ze starobylých legend, ztělesňuje panovníka, který následuje Krista a který odkazuje k Boží síle, ochraně a pomoci.

         Biskup Vojtěch – biřmovacím jménem Adalbert – má vztah k založení benediktinského kláštera v Břevnově v roce 992. Spiritualita řádu, kterou Vojtěch žil a šířil, zdůrazňuje na jedné straně modlitby a rozjímání a na druhé straně i fyzickou a duševní práci.  Vojtěch představuje úsilí o obrodu západní římské církve, ale měl kladný vztah i ke slovanskému církevnímu odkazu, ke slovanské liturgii. Byla mu připisována nejstarší česká duchovní píseň „Hospodine, pomiluj ny“  (Zpěvník CČSH č. 159) Je modlitbou za vlast, za zemi a pokojný život v ní.

         Při této příležitosti jsme slyšeli čtení z 1. listu apoštola Pavla Tesalonickým. Dokládá hlásání a šíření evangelia v nejstarších dobách křesťanství. Úsilí a dílo apoštolů přinášelo své ovoce. Pavel píše: „Sami víte bratří, že náš příchod k vám nebyl marný.“ Současně ale Pavel věřícím ve sboru v Tesalonice připomíná, že k údělu hlasatelů evangelia patří i utrpení a potupa. Píše: „Víte také, jak jsme před tím ve Filipech trpěli a byli pohaněni, a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží“ (2,2). To se naplnilo na všech čtyřech postavách. Cyril a Metoděj to neměli ve své době snadné a hlas slovanské liturgie měl být umlčen. Kníže Václav i biskup Vojtěch, kteří se oddali zcela Kristu a jeho evangeliu, skončili svůj život mučednickou smrtí. Přesto jejich úsilí nebylo marné a zanechali v naší vlasti trvalou duchovní stopu. Jejich hlasy a svědectví zní dále staletími. To nám mají připomínat i hlasy těchto zvonů, aby příchod Cyrila a Metoděje a služba svědků Páně Václava a Vojtěcha nebyla ani v naší době marná. Amen.  

Tomáš Butta, patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 15.11.2011 10:22 zobrazeno: 3142x