2 Tm 4,1-8 Naplňování Husova odkazu předáváním evangelia dnes

29.06.2015

Kázání na den apoštolů Petra a Pavla při otevření modlitebny v Husinci - červen 2015

Sestry a bratři,

setkáváme se zde v Husinci u příležitosti otevření modlitebny v den apoštolů Petra a Pavla. Petr a Pavel jsou dva svědkové Krista a šiřitelé jeho evangelia. Podle tradice oba dva zemřeli násilnou smrtí v Římě a oba tam mají hroby. Předpověď o utrpení apoštola Petra je vyslovena vzkříšeným Ježíšem při setkání u Tiberiadského jezera. Když Šimonovi Petrovi svěřuje Vzkříšený Pán úkol vést druhé v církvi s láskou, tak mu také předpovídá: „…vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha (J 21,18-19). A o Pavlově mučednické smrti je předpověď ve 2. listě Timoteovi, kdy apoštol píše svému mladšímu spolupracovníkovi: „Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu“ (2 Tm 4, 6). V samotném Novém zákoně se o smrti těchto apoštolů žádné podrobnosti nedovídáme. O konci Petrova života se hovoří v apokryfních Skutcích Petrových, kdy byl ukřižován hlavou dolů (Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., s. 157), a čteme zde i o jeho pohřbu (s. 159). Ve Skutcích Pavlových je svědectví o tom, že byl sťat mečem, a je tam též zmínka o jeho hrobu v Římě (s. 230-231).

V polovině června tohoto roku se uskutečnila cesta do Říma zástupců naší husitské církve společně s bratry evangelíky v souvislosti s letošním Husovým výročím. Byli jsme přijati papežem Františkem a pak následovala bohoslužba smíření a prosby za odpuštění. Tato bohoslužba smíření se symbolicky konala u hrobů apoštola Petra a Pavla. Ve svém projevu při přijetí to papež František výslovně uvedl. Svůj projev začal slovy: „Drazí přátelé, vítám vás, vážení představitelé Církve československé husitské a Českobratrské církve evangelické, kteří jste přišli do Říma, abyste u hrobů apoštolů Petra a Pavla vykonali bohoslužbu smíření u příležitosti šestistého výročí smrti reformátora Jana Husa.“ Tím dal papež František zřetelně najevo, že jsme křesťané, kteří mají společný počátek v působení apoštolů Petra a Pavla. K Petrovi se přihlašují někdy více římští katolíci, zatímco k Pavlovi zase evangelíci. Ale obě velké postavy a sloupy křesťanství - i přes svou rozdílnost - patří k sobě a to je poselstvím i jejich dnešního svátku.

Ale náš počátek je pochopitelně v samotném Ježíši Kristu, v jeho vykupitelské smrti a vzkříšení. On je tím pravým základním kamenem církve a křesťanství ve smyslu listu Efezským: „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš“ (Ef 2,20). Ježíše vidí Hus jako první a nejdůležitější autoritu svého života, normu církve i společnosti.

Hus si vážil apoštolů Petra a Pavla. O Petrovi píše v 9. kapitole svého spisu O církvi: „Je tedy patrné, že Petrovo vůdčí postavení je zdůvodněno jeho vírou, pokorou, láskou, ano i chudobou a vytrvalostí v chudobě. …zdá se pravděpodobné, že Petr vyšel ze zapření Mistra lépe připraven vytrpět mučednictví, a zvláště proto, že poznal ze zapření Mistra svou slabost, měl v čerstvé paměti svou chatrnost. Z toho důvodu se pokorně skláněl k jiným a byl pohotovější pro Pána, kterého zapřel…“ (s. 79). Hus před 600 lety byl v kostnickém vězení a čekal na své odsouzení. Právě v den svátku apoštolů Petra a Pavla se posiloval jejich vytrvalostí víry a snášením utrpení. V listě panu Janu z Chlumu z tohoto dne napsal: „Kristus, král slávy, apoštoly Petra a Pavla dnes korunoval… Již přešly tesknosti a trápení, a zbývají neskonalé radosti a život pokojný bez utrpení; již kralují Petr a Pavel s králem nebeským“ (Listy Husovy, s. 262). 

Co by si Hus přál, kdyby žil v naší době? O co by usiloval dnes? Takové teoretické otázky se objevují. Ve které by byl církvi? V katolické? V husitské? V evangelické nebo v nějaké jiné? Nebo by byl angažovaný více v politice? Dokonce se v minulosti vyskytovaly takové názory, že Hus by nebyl v církvi, ale v politické straně. Co však si dovolím říci s určitostí, že by Hus chtěl i dnes a co mu bylo vlastní i tehdy, aby lidé naslouchali Božímu slovu, Božímu hlasu, aby byli otevření a vnímaví pro poselství z Bible. Odkaz Husův naplňujeme nevíce tehdy, když se v církvi věnujeme tomu, čemu se věnoval on. A tím je předávání evangelia, vzdělávání v Bibli, přinášení lidem poselství o Boží lásce v Kristu a o jejím nároku. A nemáme se přitom ohlížet na dobu ani na nálady lidí a veřejnosti. Ať už je to vhod nebo není. Hus také nebyl jako nositel pravdy evangelia vždy a všem vhod. Velké letošní Husovy oslavy časem odezní, ale úkol zůstane: „Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod. Konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě,“ vyzývá apoštol Pavel. A Jan Hus napsal v listě jednomu knězi: „Buď pilný v kázání evangelia, čiň dílo dobrého evangelisty, povolání nezanedbávej, pracuj jako dobrý vojín Kristův…“ (Listy Husovy, s. 239-240). Máme tento úkol činit s větším nasazením a horlivostí, které však nejsou z nás, ale vycházejí z Krista a jeho lásky. Tu zakusil apoštol Petr, s ní se setkal apoštol Pavel, a tato láska ke Kristu a k jeho církvi motivovala také Mistra Jana.

Sestry a bratři, vyjadřuji vděčnost Bohu, že v tento den apoštolů Petra a Pavla je otevírána tato Husova modlitebna v Husinci. Modlitebna má - nám i mnohým příchozím - připomínat Husovu víru, jeho zbožnost i jeho věrnou kazatelskou službu Božímu slovu.

Mistr Jan Hus nejen svým současníkům, ale i nám dnes vzkazuje: „Proto, nejmilejší, víru pevnou, naději jistou snažte se zachovat a lněte v lásce k slovu Božímu“ (Z Husova listu Pražanům z roku 1412). Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 07.10.2015 05:08 zobrazeno: 1886x