L 21,29-36 Tři překážky a dvě dobré směrovky na cestě k Božímu království

Adventní kázání – prosinec 2012

Sestry a bratři,

         dnešní nedělí vstupujeme do adventu. Ježíš připomíná: „Boží království je blízko!“ I když panuje ve světě nejistota z budoucnosti, i když mnohé skutečnosti v nás vyvolávají úzkost, Ježíš nám říká: „Boží království je blízko!“ Svět prochází nezadržitelnými proměnami, střídají se generace, a také vesmír je v neustálém procesu změn. „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou“, ujišťuje Ježíš. Navzdory pomíjivosti všeho, jeho slovo platí. „Boží království je blízko!“ – to je poselství křesťanského adventu.

         Ježíš nám také ukazuje, jak se na tuto blízkost Božího království připravit. Ukazuje tři překážky a dvě správné značky či směrovky na cestě k Božímu království. Třemi překážkami, které nás od Božího království vzdalují jsou nadměrné sobecké plýtvání, závislost a starosti. „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi.“ Řekneme si asi: „Nadbytek moc nemám. Nemůžeme si dovolit příliš utrácet. Ani příliš drahé dárky k Vánocům si nemohu dovolit nakupovat. Snažím se žít skromně a pořizuji si to nejnutnější. Rozhodně mnoho neplýtvám. To si přece nemohu dovolit.“ „A také závislost v podobě alkoholu není mým problémem. Dám si víno, když je dobrá společnost, ale mám vše pod kontrolou.“ Ale starosti? Ty na nás doléhají a těm nemůžeme uniknout. Starosti nás trápí a zbavují nás pohody a klidu. Stále na nás doléhají myšlenky, které nás zneklidňují: „Jak vše zvládneme? Přemýšlíme o tom, co bychom měli vše udělat, co udělat nejprve a co potom. „Marto, Marto, děláš si starosti o mnoho věcí …“ (L 10,41), oslovuje Ježíš i nás, když se utápíme v každodenních starostech a problémech. Starosti také dusí Boží slovo. Kvůli nim nemůže Boží slovo vzklíčit v srdci člověka. Jsou jako plevel a rozrůstají se jako trní. (L 8,14). Měli bychom se dokázat alespoň na chvíli odpoutat od svých starostí, vzdálit se od nich, dívat se na věci z nadhledu. Netrápit se minulostí, neobávat se budoucnosti a dokázat se radovat z přítomné chvíle a přijmout Ježíšovo ujištění, že Boží království je navzdory všemu přece blízko. Nesmyslné sobecké plýtvání, jakákoliv závislost – nejen na alkoholu - a deptající starosti, to jsou překážky, zátarasy, které brání na cestě k Božímu království. A také jsou zábranou na cestě, kudy přichází Ježíš k nám. Neboť on se s námi chce setkat, když naše srdce je svobodné, otevřené a ne svázané sobectvím, závislostmi a starostmi.

         A nyní si povšimněme těch dvou ukazatelů, které nás spolehlivě chtějí vést k Božímu království. Tím prvním je bdělost, a tím druhým modlitba. „Buďte bdělí a proste v každý čas“, říká nám Ježíš. Bdělost znamená být pozorný, ostražitý, ale také vnímavý. Vnímavý, jak pro druhé lidi, tak také pro Boha – pro jeho znamení, pro jeho oslovení. I uprostřed duchovní lhostejnosti být bdělými a vnímavými. A to druhé s tím úzce souvisí – modlitba. Duchovní bdělost a modlitba jsou provázané. Dokázat se k Bohu obracet s prosbami, s přáními a tužbami. Tím, že se na Boha obracíme s konkrétní prosbou, žádostí a přáním, znamená, že nám na tom skutečně záleží, že o to stojíme. Bůh o našich prosbách ví a dobrá přání našeho srdce slyší. Advent je zvláštním časem, kdy se připravujeme na Vánoce, na setkání s Ježíšem. Směřujeme po duchovní cestě k setkání s jeho láskou, jak se projevila v bezbranném Betlémském dítěti a v trpícím Synu člověka. Ale také směřujeme k setkání s tím, který přijal Boží moc a slávu, jak dnes slyšíme o tom z Lukášova evangelia. Kéž nám Bůh dává dostatek sil překonávat překážky, které zbavují svobody naše srdce, a dává nám bdělost a ducha modlitby. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 14.12.2012 02:42 zobrazeno: 2741x