Ř 15,4-6 Písmo zdrojem poučení, trpělivosti a naděje

2 Tm 3,14-17 L 21,27-33 Kázání ke Dni Bible – Ostrava-Svinov a Polanka - listopad 2008

Sestry a bratři,
dnešní neděle se nazývá Dnem Bible. Čím je pro nás tato zvláštní kniha měnící osudy lidí a ovlivňující kulturu národů? Existuje mnoho pouček, definic, charakteristik odpovídajících na otázku, co je Bible. Jednu takovou definici, co je Písmo svaté, nacházíme u apoštola Pavla v listě Římanům v 15. kapitole ve 4. verši: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ Uvádí se, že tuto formulaci přejal apoštol Pavel ze starší tradice. Tato výpověď tedy sahá k počátkům samotného křesťanství a dokládá, jak křesťané chápali Písmo. Ale míní se zde Starý zákon, neboť Nový zákon ještě jako kniha neexistoval. Evangelium bylo živě zvěstováno a předáváno jako očité svědectví apoštolů.   
Pro nás je Písmo svaté jednou knihou spojující nedílně obě části – Starý zákon i Nový zákon. První křesťané chápali, že Starý zákon svědčí o Ježíši Kristu, a proto se v Novém zákoně vyskytuje tolik starozákonních citací a odkazů.
Co získáváme četbou Písma my dnes? K čemu nás má vést duchovní a soustředěná četba Bible? Pavlem užitá formulace v listě Římanům vyjadřuje to podstatné: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ Četba Písma vede k poučení, k trpělivosti a k naději.
         Bible je zdrojem poučení. „Všecko, co je tam psáno“ vede kduchovnímu poznání a obohacení. A je tam toho skutečně hodně. Jaká je to nepřeberná pokladnice příběhů – příběhů o praotcích, králích nebo prorocích. Nejsou to příběhy, které se velmi dávno odehrály. Stalo se to přece tak dávno, že se nás to netýká. Naopak. Co je napsáno v Bibli, bylo napsáno i kvůli nám, i k našemu poučení. Z příběhu a situací, které se odehrály velmi dávno, získáváme i my zkušenosti víry. Na postavách a jejich postojích a jednání se můžeme mnoho naučit, ať již jde o postavy kladné nebo záporné. Na jedné straně se setkáváme s příklady veliké víry, jako byl Abraham, ale na druhé straně s příklady podlosti, zbabělosti, chamtivosti, pošetilosti. A těch není v Bibli málo, neboť to je stránka našeho lidství. I ze špatných příkladů si můžeme vzít poučení: „Tak takhle ne!“ Máme možnost se z toho poučit, vzít si to k srdci.
         Co máme dále získat z četby Bible? Trpělivost. Pravidelná, soustředěná a hluboká četba Bible nás má přivést k trpělivosti. Jenomže se může stát pravý opak. Někdo, kdo čte Bibli, se stane netrpělivým horlivým radikálem. Něco si takový člověk přečte, je tím zaujat a hned chce jednat. Chce vzít třeba spravedlnost do svých rukou. Četba Bible nevede však k unáhlenosti, ale k trpělivosti. Řecký pojem hypomoné  má více významů jako vytrvalost, stálost i otužilost. Křesťan má být člověk do nepohody, který něco unese. V tom slově trpělivost slyšíme „utrpení“. Být trpělivý znamená unést utrpení, snášet od druhých příkoří (15,1-3 - srov. Ž 69,10). Pohled na Krista, který nese utrpení, dodával vždy věřícím odvahu. Středem Bible je Kristův kříž – služba a utrpení pro druhé.
Kristův kříž není porážka a konec, ale naopak vítězství pravého lidství plně a pokorně odevzdaného Bohu. A tím se dostáváme k tomu třetímu, co nám má přinést četba Písma v církvi, pronikání ke zdrojům Božího slova. Jistě je důležité poučení, jistě je důležitá vytrvalost, ale potřebná je naděje. A tuto naději si nemůže dát člověk sám. Tu může dát pouze Bůh, který přesahuje náš svět. Setkání s Biblí a jejím poselstvím otevírá nové perspektivy. Je to výhled ke Kristu živému, vítěznému a kralujícímu. Bible je plná naděje, a to i tam, kde žádná naděje z lidského pohledu není. Bible není kniha nesplnitelných přikázání nebo rozumem nepochopitelných zázračných příběhů, ale především knihou naděje. Tento motiv je přítomen od počátku až do posledních stránek, kde se otevírá vize nového světa prostoupeného Boží láskou. Protože Bůh má pro svůj lid, který žije z jeho slova,  připravenou budoucnost. Nebe a země pominou, ale Kristovo slovo je věčné. A kdo na ně spoléhá a drží se ho, má v životě vždy naději.
Sestry a bratři, dnešní neděli děkujeme za dar Písma svatého, které smíme společně otvírat. Ať je pro nás stále zdrojem poučení ve smyslu návodu pro hodnotný život, zdrojem trpělivosti – odolnosti víry v každé nepřízni i zdrojem stálé posilující naděje. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 08.01.2009 12:39 zobrazeno: 4008x