Vánoční pozdrav

Vánoční pozdrav a zamyšlení bratra patriarchy

Sestry a bratři,

pozdravuji vás v době, kdy otevíráme ve sborech i v domovech Písmo svaté na stránkách vánočního příběhu. Vánoční zvěst evangelia o narození našeho Spasitele Ježíše Krista se každoročně opakuje. Může nám to připadat stále stejné. Nic nového se z Bible nedovíme. Příběh o Betlému, jeslích, andělech, pastýřích a mudrcích důvěrně známe. Nezapomeňme však, že jde o oslavu narozenin ! Když slavíme narozeniny své nebo někoho blízkého, tak je to také stejné či podobné. Každoročně si připomínáme, že jsme vstoupili do tohoto světa, že jsme se někomu narodili, kde, kdy a za jakých okolností. Od toho časového bodu se začal odvíjet náš život, který stále trvá. Oslava narozenin je každým rokem stejná – blahopřání, dárky, zamyšlení nad tím, kudy vedla naše cesta. Slavit narozeniny je důležité. Zapomenout na narozeniny své či někoho blízkého by bylo podivné. Připomínání narozenin a jejich slavení ať již velkolepé nebo skromné znamená říci ano k životu. Křesťanské slavení Vánoc znamená říci své ano k životu Ježíše Krista. Slavíme totiž narozeniny někoho velmi významného a přitom blízkého. Stále znovu a znovu si můžeme uvědomovat, kdo a proč se na počátku našeho letopočtu narodil. Slavení narozenin je sice každým rokem podobné, ale přitom jiné. A tak si položme otázku, jak je to s letošní oslavou Kristova narození. Co se změnilo za ten rok od posledních Vánoc ? Jak Kristus v nás rostl ? Jak jsme ho více poznávali ? Přišli jsme k jeslím a zase odešli do svého světa ? Nebo jsme šli s ním a nesli jeho úděl jako jeho učedníci ? Hledali jsme jeho hodnoty a zastávali jsme je ? Bylo na nás zřetelné jeho čisté lidství, o kterém zpíváme ve vánočních písních ?

Na vánočním příběhu je zvláštní a pozoruhodné, že všechny ty postavy, o nichž se dovídáme, hledí dopředu. Otvírá se před nimi výhled, který by jinak nebyli schopni vidět. Přesněji řečeno Bůh sám jim dává tento zrak víry, tuto moudrost a poznání. Středem Vánoc je dítě. Ale když se narodí dítě, tak ještě nevíme, jaký život ho čeká. Nevíme, jaký člověk z dítěte vyroste, jaké schopnosti rozvine nebo naopak, zda nezakope své hřivny. Nevíme, jaká bude jeho cesta. Kým se stane ? Marie a Josef se sklánějí nad dítětem, stejně tak pastýři a později mudrci. A všichni již dobře vědí, že je to Kristus. Na první pohled obyčejné dítě a ještě navíc ve stáji, v chlévě! Ale všichni vědí, že je to ten, kterého lidé čekali staletí a další staletí a tisíciletí se k němu mnozí lidé z různých národů budou upínat a obracet. Je to Boží Syn ! Jedna dívka se mě zeptala, jak to pastýři a ostatní poznali, že je to skutečně on. Těžká otázka. Oni to prostě poznali. Ale je zde ještě druhá otázka: Jak to poznáváme my, že je to skutečně on ? Na rozdíl od pastýřů a mudrců známe z Bible Ježíše nejen jako dítě, ale i jeho další cestu. Máme tím dokonce určitou výhodu oproti betlémským pastýřům a mudrcům z východu, kteří ho viděli zatím jen jako dítě. Víme, kdo byl, co kázal, co činil a jak se odvíjel jeho život. Jsou o tom napsány stovky knih, namalovány nejvzácnější obrazy a natočeny filmy. Ale ani my nemůžeme přistupovat k vánoční události jinak než zrakem víry. Vánoce jsou chápány jako oslava života a lidství. Bůh se při tom dostává na okraj a v Ježíšově lidství není rozpoznáván. Tajemství Vánoc a jejich vlastní smysl spočívá v jedinečné události příchodu Božího Syna do našeho světa. V krédu husitské církve vyznáváme, že od „Otce přišel“ a že je „Světlo ze Světla, Život ze Života“. Ve vánočním příběhu zaznívají nejrůznější vyznání víry. Takovým vyznáním je i známé slovo anděla k pastýřům: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán“ (L 2,11). Různí domnělí spasitelé ve světě i v církvi přinesli zklamání, ale Ježíš nezklame. On je tím skutečným Spasitelem i Pánem. Titul Pán vyjadřuje spojení Ježíše s věčným Bohem. On je Bůh s námi (Mt 1,23; 1 J 5,20). K tomuto vyznání má směřovat naše společné slyšení vánočního evangelia o dítěti v jeslích a letošní slavení svátků ve shromážděních v našich sborech a modlitebnách.

V modlitbě na vás myslí a přeje vám požehnané Vánoce, prožité ve víře, pokoji a porozumění

Tomáš Butta,
patriarcha husitské církve



Prosinec L. P. 2006

Ivo Vacík publikováno: 21.02.2007 03:34 zobrazeno: 5694x