Ž 25,15-20 Stále upírám své oči k Hospodinu

Postní kázání – březen 2022

Sestry a bratři,

pro dnešní postní bohoslužbu jsem zvolil čtení ze žalmu 25. Tento žalm je spojován s postní dobou. Podle verše 6. se nazývá druhá postní neděle Reminiscere („Rozpomeň se na své slitování“ a podle verše 15. je označena 3. postní neděle latinsky Oculi („Stále upírám své oči k Hospodinu“). Ve staré církvi byl postní čas intenzivní dobou přípravy katechumenů na křest. A třetí neděli předstupovali katechumeni před obec věřících a bylo posuzováno, zda jsou způsobilými pro přijetí svátosti křtu, která zavazuje k věrnosti Kristu a jeho církvi. Během této neděle byl zpíván žalm 25. o tom, že věřící a následovníci Krista mají mít stále upřený zrak k Bohu a hledět k němu vnitřním duchovním zrakem. Současně byl také zpíván i podobný žalm 123: „Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš“ (Ž 123,1).

Důležité je, kam směřuje náš duchovní pohled a k čemu touhu vnitřního zraku upíráme. Pohled spojený s touhou a žádostí po moci a bohatství je pravým opakem pohledu srdce upřeného k Bohu. Tímto způsobem byl pokoušen Ježíš, ale on tomuto pokušení odolal a neztratil ze zřetele Boha a jeho slovo (L 4,5-6). Jeho zrak a srdce neulpělo na tom, co je sice lákavé, oslnivé, neodolatelně přitahující zájem člověka, ale co je jen povrchní, pomíjivé a ošidné.

Člověk se také dívá často na druhé lidi. Buď na nich s obdivem nekriticky ulpívá a jindy je přehlíží, nebo na nich vidí jen samé chyby. Zpětný kritický pohled na sebe sama mu chybí. Nebo jindy člověk hledí jen na sebe. Vidí jen sebe a své problémy a nevidí, jak těžkou situaci prožívají ti druzí.

Ale žalmista se nedívá jen kolem sebe či na sebe, ale dívá se nad sebe „Stále upínám své oči k Hospodinu“. Máme obrazně řečeno pohlédnout k tomu, co je nad námi, co nás přesahuje. Starověcí lidé chápali vysoké a mohutné hory jako výraz Boží moci, jak je zřejmé z žalmu 121: „Pozvedám své oči k horám“ (Ž 121,1). Ale nejde o posvátné hory, které byly spojeny s modloslužbou, jak varuje prorok Ezechiel (Ez 18,12; 23,27), nýbrž o vyvýšenost Hospodina, který stvořil nebesa a zemi (Ž 121,2). A prorok Izajáš vybízí: „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem a má úžasnou moc“ (Iz 40,26). Boha svým zrakem vidět nemůžeme, ale ve světě a přírodě můžeme spatřovat všude stopy jeho díla.

Jenomže, co když člověk prožívá nějakou těžkou situaci, bolest a utrpení, a tak se z krásy Božího stvoření nemůže radovat. To je právě případ žalmisty. On se obrací svým vnitřním zrakem k Bohu, aby mu v jeho těžké situaci pomohl a zachránil ho.

V žalmu se setkáváme s obrazem nástrahy, léčky, sítě. V životě mohou někdy přicházet situace, že se objevují různé nástrahy, do kterých se člověk svojí nepozorností či neprozíravostí může chytit. Pak se do takové nástrahy člověk zamotá, takže se z toho těžko může dostat ven. Léčku mohou nastražit lidé svévolní a zlomyslní. Léčku se snažili Ježíšovi nastražit slovem farizeové, když se dotazovali na daň placenou císaři (Mt 22,15-22). Ale Ježíš jejich léčku prohlédl a dokázal jim moudře a jasně odpovědět. Ať je situace jakkoli zapletená a zamotaná, Bůh má moc z ní vyvést. „Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy“, říká žalmista.

Sestry a bratři, žalm 25. je modlitbou pro postní dobu. Již stará církev žalm takto chápala a užívala ve společenství i pro osobní modlitbu. Zaznívá v něm prosba „Smiluj se nade mnou“ (Ž 25,16). Navíc známe tento žalm ve znění Bible kralické jako biblickou píseň zhudebněnou skladatelem Antonínem Dvořákem „Popatříž na mne a smiluj se nade mnou“ (Op. 99, č. 8). Hudba umocňuje naléhavost modlitby člověka, který se ocitl v těžké situaci. Musí čelit nástrahám, je v obklíčení nepřátel, prožívá úzkost a samotu. V tomto žalmu jakoby byla zahrnuta bolest dnešní doby, zkoušky letošního postního času. Je to však také modlitba Krista, který procházel utrpením, úzkostí, samotou, byl obklopen nepřáteli a vzal na sebe náš hřích. Pohled Ježíšův ke svému Otci v nebi byl upřen v každou chvíli jeho života. I my můžeme svůj vnitřní duchovní zrak upírat k Bohu, ať prožíváme jakoukoliv situaci. V tomto smyslu můžeme chápat žalm 25. jako velké povzbuzení, neboť pohled vzhůru je nejen prosebným pohledem, ale především pohledem vytrvalé naděje a hleděním směrem ke světlu velikonočního vítězství. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 15.03.2022 10:30 zobrazeno: 187x