Úvaha ke svátku knížete Václava

„Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ Za 4,6

Sestry a bratři,
         v čase svátku 28. září se zamýšlíme nad postavou knížete Václava, která spojuje nás křesťany různých vyznání. Je současně živým státním a národním symbolem.
         Obraz tohoto českého vládce z dávné minulosti je vykreslován legendami i uměleckými díly od středověku až po dnešek. Křesťanský kníže Václav nás i dnes inspiruje, ale vyvolává také otázky. Snažil se jednat prozíravě, moudře, smířlivě. Tento jeho nenásilný postoj a úsilí o pokoj i za cenu ústupků bývá spatřován jako jeho politická slabost. Na druhé straně souzní s biblickými motivy vyzývajícími k dohodě, smíru a pokoji s druhými. Přes veškerou moudrost a opatrnost nakonec byl stejně Václav násilím odstraněn. Václavův příběh byl záhy pochopen jako příběh Ježíšova učedníka a svědka. Ukazuje na náročný úkol žít hodnotami Ježíšova učení v době, kdy jsou uplatňovány ve společnosti a politice zcela jiné způsoby jednání. I když tyto způsoby založené na převaze lidské moci a síly zajistí krátkodobý úspěch, přesto životu oddanému Kristovu evangeliu patří budoucnost.
         Svatováclavská tradice svým křesťanským obsahem i vlasteneckými akcenty sehrála častokrát a sehrává dodnes kladnou úlohu. Nelze však přehlédnout, že s touto tradicí je spojeno i určité riziko, kterým je zneužití náboženství k politickým a mocenským cílům. To se stalo v době nacistické okupace naší vlasti důrazem na Václavovu loajálnost k říši. Ale podobně byla zkreslena osobnost mistra Jana Husa a husitská tradice zase jiným totalitním režimem. I kladné náboženské tradice se mohou bohužel stávat nástrojem sloužícím politickým zájmům. Evangelium však zůstává svobodné a svrchované nad všemi politickými a stranickými programy, neboť má univerzálně všelidský charakter. 
         Jeden ze starobylých kostelů s románskými základy označených Václavovým jménem patří Církvi československé husitské. Je to kostel sv. Václava Na Zderaze v Praze 2 – Novém Městě. V září letošího roku je tomu 80 let, kdy byl po obnově znovu otevřen a slouží svým účelům. Dokládá, že václavská tradice byla od počátku živá také v naší církvi. 
         V naší novodobé husitské církvi v návaznosti na středověký utrakvismus a katolický modernismus je svátek 28. září součástí liturgického kalendáře. Svátek je pro nás příležitostí k uvědomování si hlubokých křesťanských i národních kořenů a výzvou k modlitbám za naši zemi a stát.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 01.10.2009 02:27 zobrazeno: 3841x