Vánoční meditace o Světle z Betléma

„Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?“ J 7,42

Sestry a bratři,
         v čase vánočních svátků otevíráme v našich sborech i rodinách Bibli, abychom četli poselství, jak je zaznamenali a předali evangelisté Matouš a Lukáš. Prostřednictvím tohoto svědectví můžeme i my zahlédnout vánoční obraz  Betléma, ke kterému se upírají zraky všech křesťanů.
Betlém je starobylé městečko. Původně to ani město nebylo, ale spíše vesnice na pahorcích v Palestině. Je zmiňován už v první knize Mojžíšově v době izraelských praotců (Gn 35,16-17; 48,7). Později bylo opevněno za krále Rechabeáma (2 Pa 11,6). Malebnost tohoto místa umocňuje terasovitý terén, domy z bílých kamenů, palmy a na přilehlých pláních pasoucí se ovce a pole s obilím. Takový je po staletí obraz Betléma, jehož hebrejský název doslova znamená „Bet lechem“ - dům chleba. Přes nepatrnost a malost tohoto místa, byl nazýván Betlém královským městem, neboť odtud pocházel izraelský král David (1 Sa 16,4). A pro nás křesťany je toto místo spojeno s narozením Ježíše Krista. Proto se zde nacházejí starobylé chrámy. Jeden z nich je nad jeskyňkou vyzdobenou hvězdou a světly.  Dlouhá historie, ale i současnost tohoto městečka není vůbec poetická a idylická. Betlém jako každé jiné město nebo vesnice je součástí tohoto našeho světa a má svá temná zákoutí. Přesto můžeme ve víře vidět Betlém jako místo zvláštní Boží přízně. A ti, kteří přicházejí do Betléma, tuto přízeň mohou navzdory všem vnějším okolnostem zakoušet a radovat se z ní.

         Prvními vánočními poutníky do Betléma byli Marie a Josef. Dostali však do velmi nepříjemné situace. Ocitli náhle bez střechy nad hlavou. Celá scéna narození dítěte Ježíše se odehrává v naprostém provizoriu. Josef se do této situace nedostal vlastní vinou. Nebylo to z důvodu nezodpovědného počínání a neschopnosti zajistit své rodině přijatelné životní podmínky. Lidé se mohou dostat do složitých životních situací a nepříznivých podmínek ne vždy jen svou vlastní vinou. Kolik lidí ve světě trávilo a tráví i vánoční svátky v komplikované situaci a provizorních neutěšených poměrech!

         Obraz v Betlémě nám vyostřeným způsobem připomíná lidský život v přechodných a nedokonalých podmínkách. A právě v takové situaci často vyniknou skutečné hodnoty. Takovou hodnotou je vzájemná lidská opora, porozumění a láska. Když lidé spolu navzájem drží a podpírají jeden druhého, tak jako Josef a Marie, potom bez ohledu na vnější stav věcí se stává takový život krásný a naplněný. Ten, kdo přináší a vytváří tento plný život je Ježíš sám.

         Betlém není místem jen na mapě našeho světa. Někde od nás velmi daleko. Betlém je tam, kde je přítomen mezi námi Ježíš, kde šíří vnitřní jas a světlo. Tím Světlem je sám Ježíš Kristus, jak to vyjadřuje verš z úvodu Janova evangelia: „Bylo tu pravé světlo, osvěcující každého člověka, to přicházelo na svět “(J 1,9). Nezáleží jen na tom vnějším, co my lidé považujeme za velké a významné, ale na Boží blízkosti v Ježíši Kristu. Kde je blízko on a jeho láska, tam i lidé mají k sobě blíž. Ať i my nalezneme Betlém a setkáváme se s Boží trvalou láskou v Ježíšovi! Ať Světlo z Betléma, které žádné temnoty nemohou pohltit, prozařuje i naše životy a vztahy. Ať přijímáme s vírou při svátečních bohoslužbách v našich sborech i v osobním ztišení toto jedinečné vánoční obdarování a předáváme je dál.

Prosinec L. P. 2009

                                                                           Tomáš Butta

                                                                           patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 01.04.2010 09:20 zobrazeno: 3315x