Připomínání Jana Palacha a jeho vlajka

12.01.2018

Článek do ČZ č. 4/2018

Staroměstské náměstí je místem, kudy procházely dějiny. Bylo také svědkem pohřbu Jana Palacha (1948-1969). Lidé zde tehdy stáli v zástupech, aby v nekončící řadě vzdali poctu studentu Janu Palachovi, jehož rakev byla vystavena v Karolinu u Husovy sochy. V té době bylo na kostele sv. Mikuláše lešení, neboť se opravoval. Z tohoto lešení byly pořizovány i některé fotografie Palachova pohřbu a zástupu na náměstí.

Životní příběh i smrt Jana Palacha jsou upomenutím na tíživý čas totality, která se tenkrát v naší zemi opět postupně začala rozmáhat. V lednu roku 1968 se v naší vlasti otevřely výhledy naděje na uvolnění poměrů a prosazování větší svobody v politickém a veřejném životě. Ale o rok později už byla situace zcela jiná. V lednu roku 1969 již naděje pohasla a v lidech se začala projevovat rezignovanost na situaci po okupaci v srpnu roku 1968. Totalita se svými mocenskými praktikami a atmosférou strachu je realitou dějin. A Jan Palach k tomu řekl své odvážné a nepřehlédnutelné „Ne“.

Jan Palach se svou obětí trvale spojil s naší vlastí. Symbolicky to bylo vyjádřeno tím, že na jeho pohřbu se vyskytovalo nespočet státních vlajek. Ale také na jeho zesnulé popálené tělo byla položena vlajka. Vlajka se dává na rakev prezidentů. A v tomto případě přikrývala tělo mladého studenta.

Tato vlajka se s největší pravděpodobností dochovala až do dnešních dnů. Byla uschována a zachována v rodině pana Aloise Krátkého a paní Vlasty Krátké. Oba pracovali jako pitevní laboranti v místech, kam bylo po smrti převezeno tělo Jana Palacha. K lůžku Jana Palacha, přes nějž byla rozvinuta vlajka, byly kladeny květiny, ačkoliv tam nikdo neměl mít přístup. Když bylo tělo studenta odvezeno k pohřbu, vlajka tam zůstala. Pracovnice ji uschovala, neboť si uvědomovala její význam. Zvláštní cestou se tato vlajka dostala jako dar do ústředí Církve československé husitské, která ji poskytne k vystavení Národnímu muzeu.

V každém případě je vlajka jako symbol našeho samostatného státu s Janem Palachem spojena, neboť je spjat se svou pozemskou vlastí, se svým národem, se svou zemí. Proto nemá být námi, kteří v této zemi žijeme, tato osobnost zapomenuta, ale má být trvale připomínána. To je důvodem i našeho každoročního vzpomínkového setkávání v kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí.

Tomáš Butta

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 05:20 zobrazeno: 1116x