Úvaha k 100. výročí vzniku našeho novodobého státu

Náš život prožívaný v přítomnosti není odtržený od událostí, které se odehrály v minulosti. Naše přítomnost svým způsobem z minulosti vyrůstá. Historická výročí napomáhají k oživování a udržování paměti národa a společnosti. Vybízejí k tomu, abychom nejen uchovávali v paměti konkrétní události a osobnosti, ale snažili se jim porozumět, a to jak z hlediska od nás již vzdáleného dějinného kontextu, ale i z úhlu naší živé přítomnosti. Pochopit hlouběji historická údobí národa, společnosti, státu a s nimi spojené osobnosti znamená do značné míry pochopit sebe sama v přítomnosti a ve vztahu k výzvám budoucnosti.

Dva první prezidenti

S naším novodobým státem a jeho vznikem před 100 lety jsou spojeni zcela jedinečným způsobem dva první prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. Oba dva vyšli ze skromných venkovských poměrů. Masaryk narozený v roce 1850 pocházel z Hodonína na jižní Moravě a Beneš narozený v roce 1884 z Kožlan v západních Čechách. Vlastním vytrvalým úsilím a intenzívním studiem se vypracovali v intelektuální osobnosti s širokým evropským a světovým rozhledem. Oba se angažovali v politice a sehráli zásadní diplomatickou roli při vzniku samostatného demokratického státu po první světové válce.

Když umírá Masaryk v roce 1937 v Lánech, je samostatný stát i Evropa ohrožována ideologií nacismu. Když umírá prezident Beneš v roce 1948 v Sezimově Ústí, moci se v naší zemi ujímá komunistická totalita.

Oba byli bytostnými demokraty. Určitý rozdíl bývá spatřován v tom, že Masaryk vycházel z pojetí humanitní demokracie, oproti tomu Beneš se přikláněl k demokracii socializující. Masaryk spatřoval zdroje humanity a demokracie v české náboženské reformaci, zatímco Benešovo chápání demokracie mělo východisko ve francouzské revoluci, jak na to upozorňuje i francouzský historik Antoine Mares. Teolog Církve československé František M. Hník, působící za války v exilu, napsal knihu o Benešově pojetí demokracie (vyšla v roce 1946).

Masaryk byl ve svém politickém zaměření orientován na západní velmoci a viděl v nich pro Československo i Evropu potřebnou politickou oporu. Beneš se po Mnichovu, který byl zlomem a traumatem, a v čase druhé světové války politicky soustřeďoval nejen na západ, ale i na Sovětský svaz. Jeho vizí bylo, že znovu obnovené Československo po vítězství nad nacismem bude mostem mezi východem a západem. To se v době poválečné rozdělené Evropy nemohlo uskutečnit. Samostatná demokratická republika, která se nejprve rozpadla pod tlakem nacismu, podruhé zanikla pod mocí komunismu.

Prezident Masaryk zakoušel po všech politických zápasech vítězství a rozvíjení demokratického státu, který se vyznačoval pozoruhodným kulturním vzestupem. Prezident Beneš prožíval naproti tomu tragické politické prohry. Takovou tragickou prohrou byl rok 1938. Znovu se po okupaci Československa Beneš v exilu nasazuje za osvobození Československa a znovu se po skončení druhé světové války stává prezidentem osvobozené vlasti. Ale přichází další prohra – rok 1948. Ani on se však nechtěl podpisem nové ústavy zříci zásad demokracie a svobody, i když se nacházel v těžkých situacích nátlaku, opuštěn mnohými a v nemoci, jak zdokumentoval závěr života prezidenta Beneše historik Karel kaplan v publikaci „Poslední rok prezidenta“ (1993).

Při četbě životopisu prezidenta T. G. Masaryka, jak jej zachytil například francouzský historik Alain Soubigou (2004), i životního dramatu E. Beneše mezi Hitlerem a Stalinem, jak nazval svou knihu o něm jiný francouzský historik Antoine Mares (2016), si můžeme uvědomovat, že hodnoty humanity, demokracie a svobody nejsou ničím samozřejmým, ale jsou spojeny s jejich celoživotním rozhodováním a obtížným zápasem. Tyto hodnoty položili jako základní ideové kameny našeho novodobého státu oba dva naši první prezidenti.

Hodnoty spjaté s dobou první republiky

Období první republiky i přes všechny politické složitosti a krize se vyznačovalo právě hodnotami humanity, demokracie a náboženské svobody.

Filozofie humanity byla ideovým motivem a pozadím novodobého státu. Podle této Masarykovy filozofie má každý člověk svoji důstojnost a hodnotu jako jedinečná osobnost, která má vztah k věčnosti. Není tedy východiskem republiky dravý individualismus bezbřehého liberalismu, ale ani socialismus, kdy se člověk ztrácí v anonymní společnosti – v masách. Základem Masarykovy filozofie humanity je lidská osobnost ve své důstojnosti a odpovědné svobodě ve vztahu k Bohu a k bližním.

Masaryk chápal dějiny jako zápas demokracie s autoritativními režimy. V prostoru středovýchodní Evropy, kde dosud nic takového nebylo, po první světové válce vznikl a utvářel se demokratický stát podle západního typu. Československo se stalo určitým ostrovem demokracie v předválečné Evropě. Přišla však jiná doba, kdy byly Masarykovy ideály a hodnoty lidskosti a demokracie v naší vlasti na dlouhou dobu potlačovány totalitními režimy. Dokonce byly vyslovovány pochybnosti o správnosti Masarykových názorů. Dějiny přesto daly Masarykovi za pravdu, neboť postup demokracie v Evropě se nedal zadržet, i když totalitní režimy poznamenaly naši zemi a jsou trvalým varováním.

První republika přinesla našemu národu dar politické svobody a současně možnost neobyčejného rozvíjení náboženské svobody. V lednu roku 1920 vznikla Církev československá (husitská) z radikálního reformního hnutí, navazující na českou reformaci. Církve a náboženské společnosti mohly v době první republiky svobodně rozvíjet svoji činnost. Viditelným dokladem toho jsou i četné novodobé stavby kostelů meziválečné architektury, mezi kterými zaujímají významné místo i sbory naší církve.

Hodnoty, jakými jsou filozofie humanity, demokracie a náboženská svoboda, spočívají v základech před sto lety vzniklého našeho státu. Současně jsou i měřítkem české státnosti a společnosti v naší přítomnosti.

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.11.2018 02:00 zobrazeno: 870x