Ř 8,31-39 Ani výšiny ani hlubiny života nás od Kristovy lásky neodloučí

18.02.2018

Postní kázání – 18. únor 2018

Sestry a bratři,

pro postní kázání a duchovní rozvažování jsem zvolil čtení z listu Římanům z 8. kapitoly. Kdo nás odloučí od Boží lásky? Nebo co nás může vzdálit od Boha a od jeho laskavé všeobjímající náruče? Je vůbec někdo takový nebo něco takového, co by nás mohlo od Boha nejen dočasně, ale trvale oddělit?

Apoštol Pavel neklade jen efektní řečnickou otázku, na kterou zná předem odpověď. Je to i skutečná otázka, která je položená také nám. Co nás může odloučit od Boha? Co nás může vzdálit Kristu? Je něco nebo někdo, komu bychom před Bohem dali přednost? Řečeno slovy Mistra Jana Husa zvolili si menší a dočasné dobro, když si můžeme zvolit dobro mnohem větší, lepší a trvalé, kterým je Bůh. Třeba proto, abychom se vyhnuli nedostatku, podvolíme se tomu, kdo nám slibuje hmotný dostatek a výhody. Zapřeme kvůli tomu svůj názor a své přesvědčení. Abychom něco získali, co nemáme, uděláme něco, o čem víme, že je špatné a v budoucnosti na to pak doplatíme. Abychom se vyhnuli odpovědnosti, nepříjemnosti, usnadníme si situaci uchýlením se k drobné lži.

Apoštol Pavel vyjmenovává celou řadu takových skutečností, které nás mohou vzdálit Bohu, když se my sami od Boha v určité situaci vzdálíme.

Jsou to:

Soužení

Úzkost

Pronásledování

Hlad

Bída

Nebezpečení

Meč – násilné zastrašování

Smrt – strach z ní

Život

Andělé – kteří vypadají nádherně, ale Bohu neslouží

Mocnosti – síly zla

Přítomnost

Budoucnost

Jiná moc

Výšiny

Hlubiny

Nebo něco jiného, co je ve světě.

Z těch všech skutečností ohrožujících a zkoušejících člověka, aby se vzdal víry v Boha, bych chtěl zaměřit vaši pozornost na dvě z nich. Pavel mluví o „výšinách“ a „hlubinách“ „Výšinou“ – řecky hypsóma je míněno to, co je nad námi, co je nahoře, na obloze, i nadzemský svět. Ale v obrazovém smyslu je to lidská vzpurnost, namyšlenost, klamná sebejistota a povýšenost. Opakem je „hlubina“ či „hlubokost“ řecky bathos. Je to hlubina země, hlubina světa, ale i lidského života, kam až se člověk může dostat, když je „na dně“, úplně „dole“. V postní době nás Boží slovo vede k sebezkoumání, k sebekritičnosti, můžeme vidět sebe v pravém světle Boží lásky. To znamená směřovat k pravé vyváženosti a střízlivého smyšlení o sobě samém. „Smýšlejte o sobě střízlivě“, slyšíme výzvu apoštola Pavla (Ř 12,3). Jen tak se můžeme vyhnout sebeklamu a vyvarovat se tomu, co je vyjádřeno jako „výšina“ nebo „hlubina“. Je správně pěstovat a rozvíjet svůj duchovní život, ale není správné se cítit příliš duchovně na výši. Neboť, když se tak člověk cítí, Bůh mu ukáže něčím, že má být pokornější. „Nesmýšlejte o sobě vysoko“, radí apoštol Pavel (Ř 12,16). Někdy se „vznášíme“ ve výšinách“, ale jindy naopak se cítíme být na dně a prožíváme v životě víry svoji hlubinu. „Máme hlavu v oblacích. Jsme v sedmém nebi.“ Žalm 130 popisuje životní situaci a stav nitra věřících jako „bezednou hlubinu“. (Ž 130,1). Podobně i prorok Jonáš se v takové hlubině ocitl svým vzdalováním se Bohu (Jon 2,4). Ale je to přechodný stav, neboť pro Boha není žádná výšina nedosažitelně vysoká a žádná hlubina neproniknutelně hluboká. Jak to vystihuje žalm 139: „Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš“. (Ž 139,8). Člověk se své touze po tom být dokonalým chce vystoupat co nejvýše vzhůru, ale je to marné. Ocitá se rázem v hlubině a uvědomuje si svoji vzdálenost od Boha. Ale Bůh nechce, aby se člověk trvale trápil a setrvával na dně a hlubině svých pesimistických myšlenek, pocitů a nálad. Pavel nás ujišťuje, že i do našich klamných výšin i do prožívaných temných hlubin života přichází za námi Kristus se svojí láskou vůči nám, která nemá konce.

Tato jistota Boží lásky nás odvádí od našeho sebepřeceňování na jedné straně a nebo od našeho sebepodceňování na straně druhé. Kristova láska má moc uzdravovat naše smýšlení. V Boží lásce můžeme nalézat sami sebe, takové jaká jsme, aniž bychom se museli přeceňovat nebo podceňovat. Kéž pro to dokážeme využívat právě postní čas, abychom poznávali věčnou Boží lásku, která na nás hledí skrze Kristovu tvář do našich životních výšin i hlubin. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2018 09:41 zobrazeno: 986x