Mt 1,18-24 S námi Bůh

Joz 1,1-9; 2 K 4,5-6 Kázání na 4. adventní neděli – prosinec 2008

Sestry a bratři,
čtvrtá adventní neděle je časově bezprostředně před Vánocemi. Jestliže advent obsahuje proroctví, pak Vánoce jsou jejich naplněním. Jestliže je advent očekáváním příchodu a narození Krista, pak Vánoce jsou setkáním s ním v Betlémském dítěti. Dnešní svědectví z Matoušova evangelia je již vlastně vánočním poselstvím. Hovoří se v něm o narození Ježíše Krista za zvláštních okolností. „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to je přeloženo ´Bůh s námi´.“
         Matoušovo evangelium bylo psáno do prostředí věřících židů. Adresáty byli ti, kteří od dětství byli v synagogách seznamováni se zákonem a proroky. Proto se tak často vyskytuje odkazování na Starý zákon. Téměř při každém Ježíšově výroku a jednání je neustále evangelistou Matoušem připomínáno a zdůrazňováno, že se naplnilo Písmo. Vztahuje se to i na Ježíšovo narození. „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka.“ Židé znali proroctví o narození dítěte mladé dívce, jak je to vysloveno u Izajáše v 7. kapitole 14. verši. „Hle mladá dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je Bůh s námi).“ Bylo vykládáno v historických souvislostech doby proroka Izajáše. I když davidovský rod ztrácel pod nadvládou cizích mocností svou moc a význam, a izraelští králové přestali respektovat Boží vůli, přesto z tohoto rodu vzejde nový panovník, který obnoví a upevní vztah lidu s Bohem. Mladá dívka vyjadřuje novost situace. Toto proroctví se naplnilo na Marii, která s pokorou přijala úkol být matkou očekávaného Mesiáše.
Přesto je v příběhu Matoušova evangelia Marie v pozadí. Do popředí se dostává Josef. Byl postaven před složité rozhodování, když se dověděl, že Maria čeká dítě. Jakoby Bůh přicházející v Ježíši Kristu od samého počátku komplikoval lidem život a stavěl je před složitá rozhodování. Josef je charakterizován jako muž „spravedlivý“. Spravedlnost znamená úsilí člověka jednat za všech okolností podle Boží vůle.  A o to usiloval i Josef. Spravedlnost Josefova spočívá i v tom, že nechtěl problémy řešit veřejně, ale diskrétně, v tajnosti.
Ani mladá pokorná dívka Marie ani spravedlivý muž Josef, ale především Ježíš sám je středem vánočního příběhu. Již samotné jméno Ježíš – hebrejsky Jošua obsahuje Boží jednání a znamená „Jahve je spasení“. A ještě jedno zvláštní jméno je přiřknuto dítěti. A tím je hebrejské jméno Immanuel. To se doslova překládá „S námi Bůh“. Vystihuje vše, co je obsahem vánoční události. Položme si ale otázku, co znamená, že je Bůh s námi? Nebo položme si otázku jinak: Co znamená, když Bůh s námi není? Co znamená Boží vzdálení se, vytracení se, zmizení. Podle běžné představy nás věřících to znamená, že se prosazuje a triumfuje zlo, není nikde žádný řád, ale všude jen zmatek a chaos, nic se nedaří, veškeré úsilí vychází naprázdno, nic nemá smysl. Nepřítomnost Boha znamená pociťování prázdnoty a nedostatku. Boží přítomnost se podle nás projevuje tak, že nám Bůh dává své dary, máme všeho dostatek, máme pocit jistoty, máme dobrou náladu, prožíváme štěstí a pohodu. To všechno toužíme prožívat o Vánocích. Ale to nejdůležitější je osobní blízkost. Důležité je, že je Bůh s námi zcela osobně. Nejen, že nám dává své dary hmotné a duchovní, ale že je s námi, že vstupuje osobně do naší blízkosti. Bůh má svou tvář, má lidskou tvář, dokonce tvář dítěte. Můžeme poznávat světlo Boží slávy ve tváři Kristově (2 K 4,6). Nemusíme se bát, neboť je Bůh s námi všude a stále. „S námi“ znamená ono tajemné spojení Boha s naším lidstvím. Sdílí s námi náš život. Je dobré, když s námi sdílí náš život někdo druhý, blízký člověk. Druhý člověk s námi sdílí náš život často jen v jeho určitém úseku. Ale tím, kdo s námi sdílí celý náš život od počátku až do konce, je Ježíš sám. Poselství Vánoc nám oznamuje blízkost Boží. Vzdálený se k nám přibližuje. Neznámý se stává známým. Cizí se stává vlastním. Největším darem křesťanských Vánoc je náš omilostněný život ze zdroje trvalé osobní Kristovy přítomnosti.
V životě i věřící lidé mohou mít někdy pocit opuštěnosti Bohem. V modlitbách žalmů se vyskytují prosby, obsahující touhu po Boží blízkosti. Prosíme v čase těchto svátků: Bože, buď s námi. Bože, buď se mnou. Vánoce jsou událostí posilující naši víru. Kdykoliv pociťujeme prázdnotu, doléhají na nás zkoušky, přepadají nás špatné myšlenky a nálady, je zde pro nás nepřeslechnutelné poselství Vánoc, že Bůh je s námi. Není nezúčastněný divák, ale ten, kdo má k nám osobní vztah lásky a jedná skrze Krista v náš trvalý prospěch. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 09.01.2009 11:58 zobrazeno: 3441x