Slovo u pomníku Jana Palacha ve Vevey - 15. 5. 2011

       Vážený pane první místopředsedo senátu, vážení vzácní hosté, vážení přítomní, chtěl bych vás srdečně pozdravit jménem Církve československé husitské a vyslovit poděkování za pozvání na toto shromáždění, jak u Palachova památníku, tak i na další shromáždění v Ženevě. Tato setkání vyjadřují náš vděčný vztah k těm osobnostem, které svým rozhodováním, postoji a činy posunuly dějiny novým směrem. Měly význam nejen pro svou dobu, pro pozdější vývoj, který ovlivnily, ale mají ho i pro nás v současnosti.

         Postup a rozmach totalitních režimů ve 20. století je spojen s nespočetnou řadou obětí, také s obětí dvou mladých lidí, dvou studentů. Tím prvním je Jan Opletal, který přinesl svou oběť života při protestu proti nacismu v roce 1939. Tím druhým je Jan Palach. Jeho sebeobětování bylo krajním protestem proti obsazení naší vlasti sovětskými vojsky a pokračující normalizaci v roce 1969. Jan Opletal – student medicíny patřil k Církvi československé husitské. Jan Palach – student filozofie byl členem Českobratrské církve evangelické. Oba spojuje jméno Jan. Z mnoha Janů naší historie se nám vybaví především osobnost českého reformátora Jana Husa. Mistr Jan Hus se stal nadčasovým symbolem zápasu o pravdu, spravedlnost a svobodu. Při pohřbu Jana Palacha byla jeho rakev vystavena v Karolinu v Praze právě v blízkosti Husovy sochy.

         Teolog prof. Zdeněk Trtík ve svém kázání v Husově sboru v Praze – Vinohradech v lednu v roce 1969 vyjádřil význam oběti Jana Palacha takto: „Dobrovolná oběť života, kterou přinesl Jan Palach, otřásá naším svědomím, burcuje nás z naší mravní a politické lhostejnosti … Žádná dějinná situace není konečná a bezvýchodná. Dějiny jsou neustále otevřené. Žádná lidská moc není posledním subjektem a Pánem dějin“ (Boží zápas o svobodu. TR 1969, s. 3). Tato otevřenost dějin se projevila v roce 1989 – dvacet let po Palachově smrti.

           V Janově evangeliu čteme: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (15,13). Oběť Jana Palacha byla nejen obětí nejzazšího vzdoru a protestu, ale obětí lásky. Jistě, existují i oběti z nenávisti vůči druhým a proti druhým. Ale oběť Jana Palacha byla obětí pro druhé, „položením života za své přátele.“ Obětí lásky k lidem své země, lásky k hodnotám, které byly totalitním režimem znevažovány, potlačovány a zlhostejněním vyprazdňovány. Jeho oběť byla bolestným výkřikem, který nemohl být přeslechnut, činem lásky, který nemohl a nemá být zapomenut.

Modlitba

          Bože, ty jsi dárcem pravé svobody. Chceme ti v tichém zastavení a v modlitbě poděkovat za Jana Palacha. On toužil po svobodě v čase, kdy se v naší zemi prosazovala nesvoboda a rozmáhal se politický útisk. On pro tuto hodnotu svobody obětoval svůj mladý život. Před tvou tváří, věčný, spravedlivý a mocný Bože, si připomínáme oběti totalitních režimů a zmařené lidské životy. Děkujeme ti, Bože, za dar svobody. Ať ji dokážeme využívat v odpovědnosti svého svědomí vůči tobě a k prosazování a uskutečňování dobra. Uč nás hodnoty pravdy, spravedlnosti a svobody rozpoznávat, hledat, chránit a rozvíjet. O to tě prosíme ve jménu tvého Syna a Pána dějin Ježíše Krista. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 26.05.2011 11:10 zobrazeno: 3533x