Dopis členům Církve československé husitské v jubilejním roce 2010

„Vyzbrojeni vírou, láskou a nadějí.“ - 1 Te 5,6

Sestry a bratři,

            letošní jubilejní rok Církve československé husitské je především důvodem k našemu pokání (Zj 2,4-5). Zkušenosti z minulosti dávné i nedávné nás vedou k zamyšlení a uvědomění si našeho lidského selhávání, které má vliv na znevěrohodnění církve i křesťanské víry jako takové. S lítostí se rozpomínáme na duchovní a mravní selhání jednotlivců, skupin, a v některých situacích i naší církve jako celku. Nemůžeme činit pokání za jiné, ale činíme je za sebe.

            Současně si připomínáme nepřehlédnutelnost zvláštní Boží milosti, která nás od počátku až po současnost provází. O své církvi věříme a vyznáváme, „že vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jedné, svaté a obecné církve Boží byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevíře a beznaději…“ (Základy víry CČSH, ot. 42).

            S vděčností vůči Bohu si uvědomujeme, že vznikem Církve československé husitské se v čase náboženské krize otevřela pro mnohé lidi nová možnost hledat a nalézat cestu ke Kristu (J 14,6; Mt 11,28), jít novou a živou cestou k Bohu (Žd 10,20) a usilovat o život víry, lásky a naděje (Ju 20-21).

            Cesta v uplynulých devadesáti letech nás vede k novému promýšlení samotných počátků a motivů vzniku naší církve, která vznikla z hnutí katolického modernismu v návaznosti na duchovní kořeny české reformace. Na vznik nové křesťanské církve v naší vlasti na začátku 20. století je třeba nahlížet bez předpojatých emotivních polemik, ale na základě objektivního bádání o modernismu jako celoevropském hnutí. Jsme přesvědčeni, že kněží modernisté a jejich úsilí o rehabilitaci a aktualizaci křesťanství před společností dojdou časem širšího docenění.

            Při vzniku naší církve byl přítomen živý odkaz mistra Jana Husa a husitství. Přejeme si proto překonání ideologicky zúžených pohledů na husitství a očekáváme kladné zhodnocení kulturního a historického přínosu české reformace.

            Vzhledem ke složitostem historických a politických poměrů prošla Církev československá husitská od svého počátku náročnou cestu, mnohými zápasy a dalším vnitřním i vnějším vývojem. Jejím charakteristickým znakem, jak tomu bylo v době husitství, je věroučná a liturgická svébytnost i organizační samostatnost. Nemáme oporu v zahraničních centrech jako Římskokatolická církev (Řím), pravoslavná (patriarcháty), evangelické (Německo, Švýcarsko) a evangelikální (Spojené státy americké). Právě proto jsou pro naši církev důležité ekumenické vztahy a spolupráce, neboť naše poslání dané nám Ježíšem Kristem hlásat a žít evangelium (Mk 16,15; Fp 1,27) je myslitelné a zdůvodnitelné pouze v kontextu světového křesťanství.

            Náš vztah k Římskokatolické církvi, z níž naše církev osamostatněním vznikla, prošel různými fázemi. Jsme si vědomi toho, že kněží a členové zakladatelské generace i přes svůj kritický přístup byli ovlivněni kladně římskokatolickou spiritualitou, která trvale poznamenala liturgickou zbožnost naší církve.            Na druhé straně některé body programu modernistů byly postupně v Římskokatolické církvi v průběhu 20. století uvedeny do praxe, jako například reforma liturgie s národním jazykem, určitá demokratizace církve (farní rady). V tomto směru sehrál významnou roli II. vatikánský koncil.

            V jubilejním roce děkujeme Bohu, že svou milostí vléval do srdcí čtyř generací členů víru, jež jim pomáhala v době útisku církví a ponižování věřících a byla jako živá víra předána až do dnešních dnů. Prosíme Pána církve, aby ve složité současné době rozhojňoval lásku mezi námi, zejména k dětem, rodičům, nemocným a seniorům. V naději, že je před námi otevřena budoucnost v životě věčném, usilujeme rozvíjet svoje myšlení vzhledem k potřebám přítomnosti a konat evangelizaci v naše národě.

            Naléhavě se obracíme na všechny členy a příznivce s prosbou, aby obnovovali a posílili svůj vztah k Církvi československé husitské a svoji sounáležitost vyjádřili aktivnějším zapojením do díla a života církve v místních náboženských obcích a také při uvádění náboženského vyznání v rámci sčítání obyvatel v roce 2011.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 20.09.2010 12:16 zobrazeno: 3290x