24.02.2016 Kázání na studentské bohoslužbě v Praze 10-Vinohradech - 24. únor 2016
Sestry a bratři,
postní doba, kterou prožíváme, je přirovnávána k cestě pouští. Taková cesta je spojená s omezením životních potřeb na to nejzákladnější, co k životu potřebujeme. Současně přináší poušť různá úskalí a zkoušky, které je třeba překonávat. Současně vnitřně prožívaný půst spojený se snahou něco si odříci, nás přivádí k vědomí a prožitku vlastní slabosti. V čase postu si máme připomínat dar svátostí. Je to předně svátosti křtu. A dnes bude i křest vysluhován Filipovi. A můžeme přijímat posilu z duchovního pokrmu a nápoje, kterým je svátost večeře Páně. Ve všech našich postních zápasech a zkouškách smíme mít především jistotu, že Ježíš Kristus a jeho slovo je tou živou skálou, která nás trvale provází. Toto poznání a tuto jistotu i nám předává apoštol Pavel prostřednictvím svého listu psaného do Korintského sboru z 10. kapitoly.
Ve svátosti křtu se nám dostává obmytím odpuštění hříchu a jsme přičleněni do Kristovy církve. Křest je jedinečný a neopakovatelný. A svátost večeře Páně nám umožňuje stále se s Kristem sjednocovat a čerpat z něho životní sílu a sílu k dobru.
Podle apoštola Pavla je předobrazem křtu v Starém zákoně přechod lidu přes moře a předobrazem večeře Páně zázračné sycení pokrmem z nebe – manou a nápojem ze skály. Všichni Izraelci prošli vodami moře na cestě z Egypta do zaslíbené země. Zavřel se za nimi jako vody moře starý svět otroctví a otevřel se před nimi nový svět otroctví a otevřel se před nimi nový svět svobody. Následně je však čekala poušť, ale ani tam je Bůh neopustil. Když strádali a trpěli hladem, mohli se nasytit manou. Když zakoušeli žízeň, ze skály vytryskl pramen. Pavel přímo říká, že touto skálou je Kristus. Skála vyjadřuje pevnost, jistotu, trvalost. Ježíš Kristus - jeho slovo a dílo spásy přináší jistotu nám křesťanům ve všech dobách.
Starozákonní lid, přesněji generace, která vyšla z Egypta, se do zaslíbené země nedostala. Bloudili po poušti a nedošli cíle. Stali se tak pro věřící v Krista výstražným příkladem, jak uvádí apoštol Pavel. Podobně cesta křesťana vyjádřeno starozákonním obrazem je cestou z Egypta do zaslíbené země, od bloudění a ztracenosti ve světě k Božímu království, od toho, co je nejisté a dočasné, k tomu, co je pevné a stálé.
Z příběhu putování pouští izraelského lidu vychází apoštol Pavel, když chce ukázat úskalí této cesty, ale současně přinést křesťanům povzbuzení, naději a jistou, že s Kristem překonáme všechny překážky, uneseme všechny zkoušky a nalezneme v každé situaci s Boží pomocí východisko. Podle starobylých pravidel duchovního života zejména tři síly vzdalují člověka od Boha. Je to naše nedbalost, zapomnětlivost a lenost. Člověk má sklon k povrchnosti, nesoustředěnosti, není dostatečně pozorný a je schopen odbývat to, co je důležité a významné, a měl by se tomu věnovat s plným nasazením. Stejně tak člověk zapomíná mnohé. Je schopen zapomenout na dobro, které od druhých přijal, na to, co slíbil, k čemu se zavázal. Je schopen zapomenout i na Boha, na Ježíše. A ta třetí síla, která nás zbavuje schopnosti přinést dobré ovoce svého života, je lenost, pohodlnost, nedostatek vůle přemáhat sám sebe. Postní doba je příležitostí k obnově našeho nitra, našeho duchovního života. Máme překonávat nedbalost větší pozorností a soustředěností na Boží slovo, máme se rozpomínat na Boha a pamatovat na něho v každém věku. A máme mu v překonávání své pohodlnosti věnovat své síly. Uvědomujeme si, že bez Boží milosti, bez Krista toho nejsme schopni. Tuto Boží milost přijímáme ve svátostech, když je s vírou a vděčností přijímáme. Křest je vstupem na cestu k Božímu království, které je naším posledním cílem. Na této cestě smíme být ve zkouškách posilováni pokrmem z nebe a nápojem ze skály – svátostí večeře Páně. I dnes budeme tyto svátosti slavit. Čiňme tak s vědomím, že Kristus ukřižovaný a vzkříšený je pevnou skálou církve i našich životů. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Oldřich Nováček publikováno: 15.03.2016 03:26 zobrazeno: 1637x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook