Mi 5,1-4a Micheášovo proroctví o Betlému

20.12.2015

Kázání na 4. adventní neděli v NO Praze-Spořilově - 20. prosinec 2015

Sestry a bratři,

v adventním čase nás provázejí a oslovují proroctví starozákonních proroků. Nejčastěji zaznívají výpovědi proroka Izajáše, ale v letošním roce také Jeremjáše či Sofoniáše – a dnes, čtvrtou neděli adventní, jsme vyslechli sdělení proroka Micheáše. Působil v Judeji za dnů králů Jótama, Achaze a Ezechiáše (Mi 1,1). Pocházel zřejmě z prostředí drobných zemědělců a vystupoval proti společenské nespravedlnosti a volal lid k pokání. Žil ve velmi rozjitřené době, kdy Izraelci byly vystaveni ohrožení se strany mocných velmocí – Asyřanů a Babylóňanů. Události nezadržitelně směřovaly k pádu židovského království a ztrátě samostatnosti a svobody. A právě v takových dramatických časech vyslovuje prorok Micheáš proroctví o Betlému a o narození Krále, které patří k nejznámějším částem této prorocké knihy. „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli.“

Není snad město, o kterém by zpívalo tolik písní, jako je tomu v případě Betléma! Existují o něm stovky, možná tisíce písní, ačkoliv je to místo malé a nepatrné. Prorok Micheáš dokonce říká, že je „nejmenší“ ve srovnání s jinými městy. Čím se stalo tak významným? Jeho název je upřesněn „Betlém efratský“. V izraelské zemi totiž existují Betlémy dva (srov. Joz. 19,15). Efratský znamená, že je to ten, který se nachází v blízkosti Jeruzaléma. To je ten, který je spojen s královským rodem Davida.

Právě z tohoto malého, nepatrného a původně nevýznamného místa pocházel král David a odtud byl Židy očekáván i nový král, který bude mít vazbu na tento starobylý královský rod (srov. J 7,42). A toto poselství přináší právě prorok Micheáš.

Ve své řeči však připomíná útrapy židovského lidu, kterými skutečně procházel. Židé jsou vydáni nepřátelům napospas, spoutáni a odvlečeni do babylonského zajetí.

Ale dochází k obratu tíživé situace a Micheáš oznamuje, že nastala „chvíle, kdy rodička porodí“. Toto místo hovoří o matce nového Krále, který přijde ne svět. Vykladači Písma to bylo vztahováno právě na Marii. Ona byla vyvolena k tomu, aby se stala Matkou nového krále, přijala poslání být „matkou Pána“. Takto je označena v Lukášově evangeliu, když se s ní setkává Alžběta – matka Jana Křtitele. „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“ říká udiveně Alžběta vstříc Marii, která již nosila pod svým srdcem dítě – Ježíše, když přišla svoji příbuznou navštívit, jak dosvědčuje evangelista Lukáš. V naší církvi se nyní začíná více hovořit o Marii, než dříve. Marii provází úcta pravoslavných věřících. Určující je pro nás svědectví Bible o ní. Protože Marie má významné poslání v událostech spásy a náleží jí i naše úcta, nejde jen o ni samotnou. Jde především o Ježíše, jak to vyjadřuje ve svém proroctví prorok Micheáš. On hovoří o narození toho, „jehož původ je od pradávna, ode dnů věčných“. Zaslíbený Mesiáš není tady jen pokračovatel a nový nástupce krále Davide, ale ten, kdo byl již mnohokrát dříve. Ten, kdo je od věčnosti, kdo nemá svůj pravý původ jen v davidovském, jakkoli vznešeném královském rodu, ale v Bohu samotném, jako věčný Boží Syn. Ten je tím pravým dobrým Pastýřem, který vede svůj lid a který je zdrojem pravého pokoje. O něm také mluví prorok Micheáš „On sám bude pokoj“.

Jestliže čteme starozákonní prorocké texty o zaslíbeném Králi jako křesťané, tak je čteme s tím, že již došly naplnění v Ježíši Kristu, který se skrze Marii narodil a žil v konkrétním čase a na konkrétním místě. Současně on přesahuje tento čas, neboť jeho vláda je věčná.

To, co k nám dnes zaznělo ze Starého zákona, je pravé prorocké potěšení. Není to nějaká klamná útěcha ve smyslu „To zas bude dobrý“, i když o tom pochybujeme a jsme sklíčení uvnitř nejistotou a obavami. Není to lidská útěcha, která může být v některých situacích klamná a slabá, ale je to Boží slovo, které je jisté, pevné a stálé. Pro nás je zvláště velkým povzbuzením, že v případě Betléma se jedná o město nepatrné, přehlížené, možná i zapomínané, ale přesto je místem, kde se projevuje veliká Boží sláva.

Naše církev nepatří k velkým církvím, ale cítíme se někdy být nepatrní. Obrazně řečeno, jen jako ten prostý a nepatrný Betlém. Důležité je, aby mezi námi a v nás byl živý Kristus a aby nám jako Král vládl a jako Pastýř nás vedl. I to, co je zdánlivě nepatrné a v lidských očích malé, může Bůh použít k něčemu, co je napůl velké a velmi významné v jeho očích. Kéž to platí i o naší církvi a našich sborech. Betlém, to není jen město velmi vzdálené, kdesi daleko od nás. Betlém je tam, kde se Ježíš rodí v lidských srdcích a kde vládne svým pokojem, který nám svět nemůže dát, ale ani vzít. Kéž v této naději a radosti můžeme prožívat i den letošních Vánoc. K tomu nás vede prorok Micheáš.

Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 02:19 zobrazeno: 1751x