Ž 68,25-30.33-36 Píseň o Hospodinově moci

Kázání k 90. výročí sboru CČSH – Betlémská kaple v Nesvačilech – září 2021

Sestry a bratři, zdravím vás všechny srdečně při slavnosti tohoto chrámu Páně. Do chrámu se jde, putuje, přichází. Chrám je cílem poutí a náboženských průvodů. Průvod připomíná, že i když Boží lid má svůj vlastní vybudovaný chrám a svatyni, přesto je stále na cestě. Jsme stále poutníky a poutnicemi a směřujeme teprve k budoucímu cíli. Každý kostel, i tento sbor, nám dosvědčuje, že naším cílem je věčný domov našeho nebeského Otce, ve kterém je mnoho příbytků, a Ježíš tam šel již před námi (J 14,2), a jen skrze něho tam vede spolehlivá cesta (J 14,6).  V žalmu 68, ze kterého jsme četli, slyšíme o putování a cestě do chrámu. Ale nejde tam osamocený jedinec, či snadno přehlédnutelná malá skupinka, ale mohutný zástup. V žalmu 68 se jedná o slavnostní průvod, který směřoval do svatyně či do jeruzalémského chrámu. Tímto mohutným slavnostním a manifestačním pochodem celého Izraele měla být viditelně i slyšitelně rozhlašována moc krále a těch, kteří se k němu hlásí a kteří jemu náleží. Nikoli však věhlas nějakého sebemocnějšího lidského vládce a panovníka, ale samotného Hospodina – Krále celého světa. „Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně“, zaznívá v žalmu (Ž 68,25).

A tento průvod do chrámu je naplněn velkou radostí. Radost Božího lidu je vyjadřována a umocněna zpěvem a hudbou. Průvod, který přichází do chrámu, zpívá a hraje na hudební nástroje, jak je patrné z žalmu. Je zde popsáno i pořadí: „Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci a uprostřed s bubínky dívky“ (Ž 68,26). Ke starozákonní bohoslužbě náležely od počátku zpěv a hudba. Hudební stránku bohoslužby rozvíjel král David, který sám hrál na hudební nástroj a skládal žalmy. V době chrámu, který vybudoval jeho syn král Šalomoun, byla pěstována při bohoslužbě i pestrá instrumentální hudba. Seznam hudebních nástrojů najdeme v žalmu 150, kde jsou uvedeny jak dechové, strunné, tak i bicí nástroje. V našem žalmu se hovoří o dívkách hrajících na bubínky. Byly to zřejmě tamburíny, na které hrály zejména ženy (Ex 15,20). Pro nás z toho vyplývá, jak je významná hudba v církvi i dnes, a jak může a má být velmi rozmanitá a pestrá. Hudba totiž vystihuje i to, co se dá slovy jen zcela obtížně vyjádřit. Důležité je proto pěstovat aktivně zpěv a hudbu v církvi i dnes. Společný zpěv spojuje lidi navzájem, buduje církev a hudba je mostem k předávání evangelia, které je zaměřeno k lidskému srdci a má se ho dotknout právě tak, jako se nás dotýká hudba.

Žalm 68 je děkovnou písní o Boží moci. Často se v něm vyskytují slova jako moc, síla, udatnost. Ale nejde tady o politickou vládu a světskou moc, i když může být velmi oslnivá a přitažlivá. Moc, o kterou se v žalmu jedná, představují výmluvným způsobem dívky s bubínky. Odkazují totiž na událost osvobození a vyvedení Izraele z Egypta. Tehdy šly ženy v čele s Mirijam – sestrou Mojžíše – s bubínky a zpívaly píseň o Božím vítězství a Hospodinově velikosti (Ex 15). Bůh tehdy projevil svou moc a zachránil svůj lid i navzdory mocnému faraónovi a egyptským pronásledovatelům. Izrael byl před silnějšími Egypťany uchráněn. Žalm 68 byl zřejmě odezvou opakujících se kultických procesí znázorňujících Hospodinovo vítězství nad nepřáteli.

Co přináší církvi vítězství? A co je její největší silou? Je to moc Kristovy lásky. Boží moc je mocí Ježíšovy lásky. Kdykoli církev příliš spoléhá na politickou moc a světskou vládu, tak se míjí svému poslání. Na to upozorňoval ve své době naléhavě v Betlémské kapli v Praze ve svých kázáních Mistr Jan Hus. Moc církve má být duchovní, ne světská. Jak to slyšíme v Knize Zjevení, ačkoliv církev může mít jen zcela nepatrnou moc, přesto je s Kristem silná, když mu zůstává věrná (Zj 3,8). Církev může mít navenek nepatrný vliv a slabou viditelnou moc, avšak, je-li s ní Bůh v Kristu, a působí-li v ní Boží Duch, je mocná. „Bůh dává moc a udatnost lidu“, jsme ujišťováni z žalmu 68. (Ž 68,36). Kde se viditelně dobrým jednáním projevuje naše víra, kde se lidé shodnou, kde se mají rádi, kde dokážou překlenout různé rozepře a přijímají se navzájem jako bratři a sestry v lásce, tam je skutečná moc a veliká síla církve.

Kéž se tato Boží moc v Kristu projevuje mezi námi, v našich sborech, i v tomto sboru, jehož výročí dnes s radostnou vděčností slavíme.

Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 07.09.2021 09:32 zobrazeno: 216x