Kaz 3,1-11 Bůh dává člověku do srdce věčnost

Kázání při vyslání nemocničních kaplanů v Olomouci – říjen 2022

Vážený pane biskupe, bratře v Kristu, vážené ekumenické shromáždění, vážení kaplani a kaplanky, sestry a bratři!

Zdravím vás všechny jménem Ekumenické rady církví v České republice a vážím si velmi této příležitosti účastnit se složení slibu nových nemocničních kaplanů a spolu s vámi se spojit v modlitbě a naslouchat Božímu slovu.

Dnešním dnem se pro vás otevírá nová služba Bohu i lidem. I když jste se jistě již dříve věnovali tomuto pastoračnímu a duchovenskému úkolu navštěvování nemocných sester a bratří, přesto se nyní pro vás otevírá další nová možnost zapojit se více a s odbornou připraveností do pomoci lidem v situaci, kdy se musejí vyrovnávat s nemocí a těžkostmi života. Slovo pro nás – biblický text z knihy Kazatel (Kaz 3,1-3), určený pro dnešní příležitost, popisuje „veškeré dění“ v tomto světě, a to v protikladech, v kontrastech, v rozdílnostech. Těchto protikladů je uvedeno celkem čtrnáct. Takový je náš lidský život! Je naplněn různými odlišnými situacemi a jednáními, nastávají v něm nečekané změny a s tím související i různé prožitky, nálady a stavy našeho nitra, někdy zcela opačné, než tomu bylo ještě před časem.

Mohli bychom si položit otázku, jaké z těchto čtrnácti rozmanitých projevů a činností bychom mohli vztáhnout na úkol nemocničního kaplana. Slyšíme, že je „čas léčit“ (Kaz 3,3b). Léčit a uzdravovat – tedy napomáhat svojí přítomností k celkovému uzdravování člověka v hloubce jeho lidství. Ale také „budovat“ (Kaz 3,3d), když se člověku rozpadá to, co celý život stavěl a na čem si zakládal. Dále je to úsměv (Kaz 3,4b), který se může stát paprskem světla vstupujícím do tmy nejistoty, trápení a smutku. „Objímat“ druhé (Kaz 3,5c) znamená vyjádření vztahu k člověku, který se cítí být zapomenut a odepsán. Je „čas mlčet i čas mluvit“ (Kaz 3,7c.d), to zní takřka jako pastorační rada. Nelze přeslechnout ani slovo o boji (Kaz 3,8c), neboť člověk vede boj s nemocí i se sebou samým.

Jistě ne náhodou celý výčet protikladů a změn končí pokojem – „časem pokoje“! (3,8d). Všechno to dění a změny směřují k pokoji, vyrovnanosti a harmonii. Každý stav pokoje je předobrazem toho velkého Božího pokoje, svátečního dne ve věčnosti. Kristus je zdrojem tohoto pokoje, který převyšuje každé naše pomyšlení (Fp 4,7). A tento pokoj potřebujeme právě pro naši službu, abychom mohli tento Boží pokoj v Kristu přenést i na druhé.

Kaplanská služba má svůj předpoklad v tom, že je pro všechny a že každý člověk má spirituální potřebu. Proto upoutává naši pozornost výpověď z knihy Kazatel: Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ (Kaz 3,11). V knize Kazatel se mluví o lidech obecně, nikoli jen o věřících, nikoli jen o Božím lidu – Izraeli, ale o všech lidech. V hebrejském textu je doslova: „také věčnost dal v jejich srdce“. „Věčnost v srdci“ znamená, že v hloubce lidské bytosti je prostor pro dotek věčnosti. V českém ekumenickém překladu Bible je řečeno, že Bůh „dal lidem do srdce i touhu po věčnosti“. Tato touha může mít podobu neuvědomělého přání a tušení toho, co tento náš lidský život mezi časem narození a časem smrti přesahuje. Velikost člověka je právě v tom, co ho přesahuje.

Starozákonní kniha Kazatel není jen filozofickou knihou, která nás přivádí k hlubšímu zamyšlení a rozvažování o čase a věčnosti. Ale je to také kniha velmi praktická, která zřetelně ukazuje k praktickému životu z víry. V následujících verších slyšíme: „Vždyť není nic lepšího než se radovat a konat v životě dobro“ (Kaz 11,12). Podle výkladu rabínů se má člověk podobat Bohu svým jednáním konáním dobra. „Věčnost v srdci“ znamená mít v srdci skutečnou lásku. Takovou lásku, jako ukazuje Ježíš příkladem své služby (J 13,1-15). „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já“ (J 13,15).

Vážení a milí, kteří jste zapojeni v kaplanské službě, sestry a bratři, ať vás provází Ježíš, který se k člověku sklání a pomáhá mu v různých časech a proměnách tohoto života. Ale on ukazuje svým slovem i příkladem také cestu k věčnosti. Vždyť Bůh tuto touhu po ní vložil do našich srdcí, i do srdcí mnohých, k nimž jste vysíláni. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 21.11.2022 09:43 zobrazeno: 111x